Tento článek není opožděným nekrologem Václava Havla. Představuje spíš pokus zamyslet se ve chvíli, kdy začíná být možný určitý odstup, se snahou porozumět nad tím, co mi v době Havlova prezidentství vrtalo hlavou: Jak mohl muž, který do politiky vstoupil jako humanista a pacifista, v pozdějších letech podpořit několik válek?  číst dál

Před několika dny mě pan biskup uvolnil z funkce katedrálního správce. Vlastně ne, nebyl to biskup, ale vedoucí katedry religionistiky. Nešlo totiž o spravování hlavního chrámu diecéze, ale o spravování bibliografických záznamů členů katedry. V češtině používané na pardubické univerzitě nicméně přídavné jméno odvozené od slova katedra nezní katedrový, ale katedrální. číst dál

V posledních dvou dílech tohoto seriálu jsem se věnoval Cashovým albům „American III: Solitary Man“ z roku 2000 (prostřednictvím spirituálu „Wayfaring Stranger“) a „American IV: The Man Comes Around“ z roku 2002 (prostřednictvím titulní písně). Dříve než v jeho závěrečných dílech přejdu k posmrtně vydaným deskám „American V: A Hundred Highways“ a „American VI: Ain’t No Grave“, představujícím Cashův gospelový odkaz v nejvlastnějším slova smyslu, musím ještě pro úplnost krátce představit první dvě alba série „American Recordings“, bez kterých lze těm dalším jen těžko porozumět. číst dál

Počínaje ostravským koncertem Boba Dylana z 9. června 2008 jsem se nejprve na machalek.bigbloger.lidovky.cz a pak na tomto blogu sdílel o všechny své velké koncertní zážitky. Tímto článkem, věnovaným brněnskému koncertu Toma Jonese z 23. listopadu 2011, toto sdílení patrně ukončím. Jonesův koncert byl totiž posledním, na který jsem si ještě stihl koupit drahý lístek předtím, než mě ožebračila „deregulace“ (= několikanásobné zvýšení) nájemného. Také Jonesovo gospelové album „Praise & Blame“ bude možná jednou z mých posledních radostí, co se týče nových cédéček. číst dál

V americké tradici duchovních písní se gospely prolínají se spirituály a novozákonní obrazy s příběhy židovské Bible. Na jejím počátku stojí spirituály černošských otroků, kteří v nich tak hluboce souzněli s tradicí židovského lidu, popisující jeho utrpení v egyptském otroctví a vyvedení z něj do země zaslíbené. V ústech gospelových zpěváků pak cesta do zaslíbené země splývala a splývá s putováním tímto slzavým údolím do věčného domova na výsostech, do kterého odešel Ukřižovaný, aby v něm svým trpícím bratřím a sestrám připravil místo. (1) Na této cestě je ovšem nutné projít „údolím stínu smrti“. (2) číst dál

Začátkem devadesátých let jsme si oddechli, když byla rozpuštěna Varšavská smlouva, pakt neblaze proslulý svou intervenční politikou. Zdá se však, že od vstupu České republiky do NATO a bezprostředně následující vojenské intervence v Jugoslávii jsme v tom už zase až po uši… číst dál

Tato básnička je mou skromnou variací na motivy nádherných spirituálů „The Wayfaring Stranger“ a „Ain’t No Grave“. číst dál

Když člověku táhne na stovku, špatně slyší, špatně vidí a špatně chodí, při pokusech o procházku klopýtá a padá, je odkázaný na služby pečovatelky, nemůže se již věnovat ničemu sebemíň fyzicky náročnému a nezvládá už ani činnosti typu pletení, jednu věc ještě pořád dělat může: zajímat se o vraždy… číst dál

My Češi máme - jak zní okřídlené úsloví - "dějiny na osmičku". Ale asi bychom neměli být sebestřední. Je na čase si uvědomit, že rok 1918 nebyl jen "radostným" rokem vzniku Československé republiky, ale i rokem rozvratu dosavadního uspořádání světa včetně střední Evropy a začátkem dalšího dějinného období, které svými hrůzami předčilo všechna předešlá. Uvědomit si také, že ani v "osudových" letech 1938, 1948 a 1968 nebyly naše země "pupkem světa". A vedle roků na osmičku si víc připomínat i jiné významné roky. Letos samozřejmě ty na jedničku. číst dál

Tato báseň je inspirována včerejší panychidou za biskupa Felixe Davídka (1921-1988, vězněn 1950-1964) a věnována lidem jako on... číst dál

Motto: „Nemohu změnit svět/ ale mohu změnit svět v sobě/ budu-li se radovat…“ (U2: Rejoice)  číst dál

Na dnešní den připadá čtyřicáté výročí Koncertu pro Bangladéš, prvního z mnoha velkých charitativních projektů v dějinách populární hudby, který se konal v newyorské Madison Square Garden dne 1. srpna 1971. Bob Dylan se při něm ve svém „Blowin’ in the Wind“ ptal: „Kolik musí mít člověk uší, aby uslyšel lidský pláč?“ A hlavní organizátor koncertu George Harrison jako by mu na tuto otázku v písni „Bangla Desh“ odpovídal: Čtyři. číst dál

K jedinečnostem, kterými se Morava liší od jiných zemí, patří i skutečnost, že má hned dvě hlavní města: Brno a Olomouc. V mých očích je Brno „světskou“ metropolí Moravy a Olomouc metropolí církevní. číst dál

K blížícímu se svátku Jana Husa bych rád vyvěsil svůj starý text z druhé poloviny devadesátých let (v obsahově nezměněné podobě, přestože dnes  bych jej už samozřejmě v něčem napsal jinak). Jde o recenzi na knihu P. Antonína Odvárky „Hus mluví o sobě: Rehabilitace Mistra Jana Husa“ (Sedlec-Prčice, 1996), věnovanou i postavě Hanse Künga a napsanou pro časopis Moravskoslezské křesťanské akademie. Bohužel musím konstatovat, že v tomto časopise nejenže nikdy nebyla publikována, ale navíc zřejmě způsobila naprostou ztrátu zájmu MSKA o jakoukoliv spolupráci s mou osobou. Ke stejnému výsledku mimochodem v téže době vedla i má nabídka příspěvku o Hansi Küngovi (podotýkám, že ne nekritického) Radiu Proglas…  číst dál

Básnička je inspirována některými motivy z písně Boba Dylana "Dirge". číst dál