Ještě jedna básnička inspirovaná Cohenem

Miliontou svíčku zháším,

jíž jsem volal po lásce.

Osamělost těžce snáším

a bráním se otázce

Proč to vlastně všechno musí

být tak strašně trýznivé?

Už mě to tu všechno dusí.

Moje srdce žíznivé

stále jenom svíčky zháší,

voda před ním uniká.

Tantalova muka snáší.

Je to žízeň veliká,

která moji duši chrání,

peklem vede do nebe.

Samota mi stále brání

zapomenout na Tebe.

(Poznámka: Touto básničkou vzdávám poslední dík Leonardu Cohenovi. R.I.P. Kdyby tento muž nenapsal nic jiného než modlitbu začínající slovy „Požehnaný jsi ty, který jsi dal každému člověku štít samoty, aby nemohl zapomenout na tebe”, bylo by mi to stačilo…)