Rád bych se dnes ještě jednou vrátil k Leonardu Cohenovi, z jehož tvorby jsem nedávno připomněl některé texty výslovně odkazující k Ježíši. Kristus je pro mne přítomen i v některých zdánlivě nenáboženských skladbách tohoto umělce. Jednou z nich je píseň „That Don’t Make It Junk“ (To z něj nedělá veteš), mluvící o nezničitelné hodnotě každé lidské duše. Té si podle jejího textu (který zde zcela „po svém“ parafrázuji) může být vědom i opilec, jenž v životě selhal.
Miloval jsem po svém
v stálém soužení.
Pak jsem zavřel posté
Knihu toužení.
Nevěřím svým pocitům,
mění se a mizí.
Vysmívám se všem citům,
jež nebyly ryzí.
Užívám si samoty,
světla zhasínám.
Slyším píseň temnoty,
důvěrně ji znám.
Ve tmě cestu hledám marně,
nevím, co a jak.
Jsem jak veteš v zastavárně,
už mi ujel vlak.
Vyvádí mne ale z klamu
hlas, jenž říká: „Moc se pleteš.
V zastavárně z drahokamu
nestává se nikdy veteš.“
2024 ©