O kmotrovi a křtu, mafiánovi a křestu

Před týdnem jsem se na tomto blogu v příspěvku „Eufemismy“ poprvé věnoval naší mateřštině a jazykovým hrátkám, které slovům berou jejich pravý význam. Obzvlášť smutný osud v tomto ohledu potkává výrazy náboženské, jejichž používání v dnešní češtině je často opravdu prazvláštní. V poslední době postihla pohroma i starobylý a úctyhodný výraz kmotr. Bývalý předseda české vlády (!) začal toto slovo používat ve významu nikoliv křesťanském, ale mafiánském – a všechna média to po něm od té doby papouškují… 

Za příznačný bych v tomto směru označil rozhovor redaktora Daniela Kaisera s Alexandrem Vondrou, který teď vyšel v sobotních Lidových novinách. (1) Kaiser se v něm Vondry ptá na jeho setkání s „kmotry“ Oulickým a Novákem. Místopředseda ODS odpovídá a vysvětluje, že výraz „kmotr“ pro něj má zcela jiný význam. Novinář však jeho slova zřejmě vůbec není schopen vnímat, protože na ně reaguje otázkou: „Je Patrik Oulický kmotr?“…

Saša Vondra má tu „smůlu“, že ho už od začátku devadesátých let mám spojeného hlavně s rýmovanými komentáři Karla Kryla, které na jeho příkladě ironizovaly bleskové politické kariéry nevzdělaných diletantů. (2) Jeho mladické disidentské minulosti si ovšem vážím, byť v ní nevidím záruku neposkvrněnosti mafiánskými praktikami. Zde mi ale jde o něco jiného. Rád bych ocitoval již zmíněnou Vondrovu odpověď na otázku ohledně „kmotrů“: 

„Ten termín vnesl do politiky loni na podzim Mirek Topolánek, když se poté, co s mnohými z těchto lidí dlouho spolupracoval, najednou ocitl v situaci, kdy mu šlo o vlastní existenci… Jinak já jsem výraz kmotr nepoužil nikdy. Já mám kmotry tři, a všechny v rodině: Karel Schwarzenberg je kmotrem mého nejstaršího syna, Pavel Tigrid byl kmotrem mé starší dcery a Markéta Fialková je kmotrou mé nejmladší dcery.“

Z hlediska jazykové logiky je sice tento výrok také podivný, protože Vondra v něm plete dohromady své kmotry a kmotry svých dětí. (A navíc budí dojem, že i on má slovo „kmotr“ spojené nejen s vírou, ale i s politikou.)  Nicméně oceňuji, že se vůbec našel nějaký politik, schopný použít toto slovo v původním významu a ne ve významu mafiánský kápo…

Kmotr je křesťan, který při křtu dítěte nebo dospělého přijímá úkol být nově pokřtěnému oporou na jeho cestě křesťanského života. (3) Obávám se však, že ani toto jednoduché vysvětlení mnoho neřekne těm, kteří slovo „křest“ znají hlavně ze spojení „křest cédéčka“… I pojem označující hlavní křesťanskou svátost je dnes totiž vystaven ohromnému a z pohledu křesťana přímo rouhavému zneužívání.

Nekřesťanům jistě není důvod vyčítat, že nevnímají křest jako spojení s Kristem a začlenění do mystického těla Kristova (církve). Snad by ale mohli toto slovo ponechat křesťanům k označování křtu lidí a a pro vydání desky, otevření mostu, spuštění lodě na vodu apod. si najít rituály, které by nepůsobily jako nechutná parodie křesťanské svátosti. Pokud se vhodný výraz pro uvedené akce v dohledné době nenajde, navrhuji toto zparodované pojetí „křtu“ odlištit od křtu skutečného alespoň skloňováním. K tomu už totiž stejně běžně dochází. Velká část Čechů včetně mnoha novinářů netuší, že druhý pád od slova křest je křtu, a běžně píší či mluví o „křestu“. Proti „křestu cédéčka“ pak už asi nelze nic namítat.:-)

Poznámky:

1) Na kongresu vybuchl píst u papiňáku, pochvaluje si Alexandr Vondra, nový místopředseda  ODS. Strana prý musí posílit svou konzervativní tvář, především na venkově. Lidové noviny, 26. 6. 2010, roč. 23, č. 148, s. 11.

2) V „Komentáři na listopad“ z roku 1990 např. Karel Kryl napsal: „Není-li kožich, stačí parka / případně panák o pauze / Leč – sotva zvěděl od Komárka / co je to dolar – a co marka / má Vondra rady pro Klause.“ (Ječmínek, duben 1991, č. 4, s. 6.)

3) Viz Katechismus katolické církve, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 326, čl. 1255.