Dialog víry a vědy

Motto: „Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ (sv. Augustin) číst dál

Ve světě vědy pro mne vždy byli nejvíce inspirativní badatelé, schopní rozvíjet plodný interdisciplinární dialog mezi obory jako je religionistika, teologie, filosofie a psychologie. V českých zemích se na tomto poli vzdor ideologickému zglajchštaltování vědy v období komunismu našlo několik velikánů. Ti nás však naneštěstí opouštějí, aniž by za ně byla náhrada. Tři roky poté, co se na věčnost odebral profesor Jan Heller (1), odešel i docent Miloš Raban, kterého dnes, 17. ledna 2011, v hejnické bazilice pochová biskup Jan Baxant. číst dál

Jezuitský teolog, přírodovědec a vizionář Teilhard de Chardin se za svého života nedočkal pochopení ze strany církevních představitelů. Byl nucen k oddělování své vědy na straně jedné a jejího křesťanského smyslu na straně druhé, i když právě spojení dvojí zkušenosti přírodovědce a křesťana považoval za životně důležité nejen pro sebe, ale také pro budoucnost křesťanství, vědy i světa. Teprve v době stého výročí Teilhardova narození o něm kardinál Casaroli na přání papeže napsal: „Náš věk jistě vzpomene…na tento odvážný pokus o syntézu (vědy a víry) u svědka (tohoto) sjednocení, člověka uchváceného Kristem do hloubek svého bytí, který měl snahu společně uctít víru i rozum.“ (1) Na tento příběh musím myslet v souvislosti s osudem stále nepochopeného Teilhardova českého následovníka a pokračovatele Felixe Marii Davídka v den „teprve“ devadesátého výročí jeho narození... číst dál

Mým největším zážitkem těchto prázdnin byla panychida za biskupa Felixe M. Davídka, organizovaná paní Radkou Müllerovou a celebrovaná P. Markem Váchou – Orkem. I když šlo už jen o vzdálenou reminiscenci na působení podzemní církve z doby před rokem 1989, dala mi pocítit duchovní a intelektuální inspirativnost někdejšího davídkovského společenství. číst dál

Na 26. července 2010 připadlo 135. výročí narození Carla Gustava Junga, jednoho z nejvýznamnějších psychologů a myslitelů dvacátého století. Rád bych se při této příležitosti podělil o svůj jungovský příspěvek, jehož ústní verzi jsem roku 2003 přednesl na konferenci „Moderní člověk a náboženství“ v Pardubicích. Tehdy jsem ještě nebyl povoláním religionista a můj zájem o Junga nevycházel ani tak z přístupu akademického badatele, jako spíš z hledání křesťana, kladoucího si otázku, jaký by měl být jeho postoj k myšlenkovým systémům z hlediska víry vysoce problematickým. Rád bych tento text uvedl poděkováním panu profesorovi Karlu Skalickému, který mne naučil, že na místě je postoj dialogu.  číst dál

V současné době probíhá i v České republice živá diskuse nad knihou britského přírodovědce a ateistického aktivisty Richarda Dawkinse „Boží blud“. V Dawkinsově pojetí existuje mezi vírou a vědou zásadní rozpor. Druhý možný koncept, za jehož zastánce by se dal u nás označit např. Jiří Grygar, hovoří o náboženství a vědě jako o dvou navzájem oddělených a nezávislých světech. Třetí možností je model integrace, který naopak obojí propojuje; u nás je jeho představitelem např. Miloslav Král, který ve svých knihách z posledních let vyjadřuje přesvědčení, že náboženské poznání a poznání vědy jako celku (tvořeného zejména přírodními vědami plus hlubinnou psychologií) je ve své podstatě totožné. Čtvrtou variantu, jejímž propagátorem je např. Hans Küng, představuje dialog vědy a víry, který zkoumá možnosti vzájemné komunikace i oboustranného pozitivního ovlivnění. Následující několik let starý text je pokusem o stručné uvedení do problematiky vztahů mezi křesťanskou vírou a vědou, vycházejícím z posledně jmenovaného konceptu. číst dál