V červenci 2003 zbývaly Johnnymu Cashovi už jen necelé dva měsíce života. Byl připoutaný na invalidní vozík, prakticky slepý a navíc zdrcený nedávnou smrtí své druhé ženy June Carter. V interview, které tehdy poskytl Sylvii Simmons, mu byla položena otázka, zda se za těchto okolností nezlobí na Boha. „Nikdy,“ zpražil Johnny tazatelku s hrozivým zamručením. „,Ne, nedostal jsem zlost na Boha. Vůbec ne.’ Když jej zdravotní sestra přišla odvézt, obrátil se a usmál. ,Mé paže,’ řekl, ,jsou moc krátké na to, abych mohl boxovat s Bohem.’“ (1)
Tato slova se objevují ve sleeve-notes k poslednímu albu, které Cash stihl za svého života dokončit. Jedná se o album „My Mother’s Hymn Book“, které zpěvák v onom rozhovoru se Sylvií Simmons označil za své nejmilejší. Obsahuje totiž kostelní a gospelové písně, které jej provázely celým jeho životem.
Johnny Cash chtěl vždy zpívat především gospel. V roce 1954 se jako začínající zpěvák pokusil svou gospelovou tvorbou zaujmout šéfa vydavatelství Sun Sama Phillipse. Ten mu však řekl, že gospelové desky se špatně prodávají. Proto mu Johnny při jejich dalším setkání zahrál pro změnu rockové písně, a tím odstartoval svou padesátiletou kariéru „světského“ muzikanta. „Ale i když způsob, jakým hrál rock’n’roll, z něj učinil countryovou ikonu, a způsob, jakým hrál country, z něj udělal rockovou ikonu, Johnny Cash nikdy nezapomněl, že je gospelový zpěvák. První hudbou, kterou zpíval, byla kostelní hudba; poslední úplné album, které nahrál před svou smrtí, ,MyMother’s Hymn Book’, obsahovalo tytéž kostelní písně, které zpíval jako dítě.“ (2)
Tyto písně jej naučila jeho matka Carrie v době, kdy prožíval dětství na farmě svých rodičů v Dyessu ve státě Arkansas. Zpíval si je, aby si dodal odvahu, když se jako chlapec vracel noční tmou z práce na plantážích s bavlnou. Pomáhaly mu vyrovnávat se se záchvaty zuřivosti, kterými rodinu sužoval jeho otec, s tragickou smrtí jeho milovaného bratra Jacka i se všemi dalšími životními zkouškami. (3) Byly doby, kdy právě tyto písně pro „marnotratného syna“ Johnnyho Cashe představovaly jedinou možnou cestu zpět, jedinou bránu vedoucí ven z temnot, ve kterých se potácel. (4) A když nakonec po matčině smrti v roce 1991 zdědil její zpěvník kostelních hymnů, začal se k nim vracet ještě více než dřív. Patnáct z nich posléze nahrál pro album „My Mother’s Hymn Book“, zcela prostě, jen s kytarou a s vědomím, že „Bůh miluje hudbu a hudba nám přináší naději na lepší zítřek“. (5)
Právě jejich prostota a opravdovost mne velmi oslovuje. Paradoxně mám pocit, že s těmito písněmi, zaznívajícími v americkém baptistickém kostele Johnnyho dětství, se mohu ztotožnit snadněji než s většinou písní v „mém“ (katolickém) kostelním zpěvníku. Mnoho katolíků vytříbeného hudebního vkusu dnes zastává názor, že do kostela patří duchovní klasika a nikoliv moderní „kytarovky“. Možná mají pravdu, to opravdu neumím posoudit. Já osobně však s jednoduchými gospely dvacátého století souzním víc než například s chrámovými písněmi, které zní sice s varhanním doprovodem velebně a leckdy jsou i obsahově hodnotné, nicméně svými texty i nápěvy odkazují někam k (mně velmi vzdálené) barokní zbožnosti.
Když na albu „My Mother’s Hymn Book“ poslouchám třeba píseň „Where the Soul of Man Never Dies“, nikdy neodolám, abych si s Johnnym nezazpíval dvojhlas.:-) Má nesmírně chytlavou melodii a zároveň i krásná, nadějeplná slova o cestě do zaslíbené země, „kde duše člověka nikdy neumírá“ a ve které už nebude žádné smutné loučení, jen věčnost plná míru, radosti a lásky.
Podobných písní o cestě do věčnosti je na albu mnoho. Tak například v gospelu „I Am a Pilgrim“ Johnny Cash zpívá o úmorném putování tímto světem do města nestvořeného lidskou rukou, o přechodu Jordánu, ve kterém bude moci vykoupat svou unavenou duši, i o své matce, sestře a bratrovi, kteří ho již ve věčném domově očekávají. Totéž zaznívá i v písni „Where We’ll Never Grow Old“, v níž je s vroucností předjímána chvíle, kdy všechna naše trápení a zkoušky pominou a naše hlasy splynou s hlasy našich milovaných, kteří nás už na cestě z tohoto světa předešli. A v další klasické gospelové skladbě, „I’ll Fly Away“, se od zpěváka dozvídáme, že už to má „za pár“: „Už jen několik únavných dnů a pak uletím…“
Zmínit je třeba i píseň „Softly and Tenderly“, ve které Ježíš láskyplně „volá tebe i mě“. V jejím refrénu se říká: „Pojď domů, pojď domů, ty, jenž jsi unaven, pojď domů.“ Johnny Cash k tomu dodává: „Jak krásná slova. Hudba je velice léčivá…“ (6)
Mne však na albu „My Mother’s Hymn Book“ nejvíce oslovila skladba „Just As I Am“, kterou Cash převzal od „královny gospelu“ Mahalie Jackson. Jde o píseň, ve které člověk v kostele zpívá o tom, že přišel „takový, jaký je“ – zmítaný mnoha konflikty, pochybnostmi, zápasy a úzkostmi… O píseň člověka, který chodí do kostela ne proto, že by byl svatý, ale právě naopak proto, že si o sobě nedělá žádné iluze a ví, jak moc potřebuje odpuštění, očištění a uzdravení. Johnny Cash ve svém komentáři k této písni říká:
„Víte, měl jsem svá divoká léta, léta, ve kterých jsem byl obklopen démony. To bylo v době, kdy začínaly drogy. A teď jsou pryč. Nu, nejsem exorcista. Netvrdím, že jsem s to vyhánět démony, a nevím, jak odešli. Ale odešli, a už se nevrátí. Víte, musel jsem nakonec přijmout, že Bůh si myslel, že je na mě něco hodného záchrany. Kdo jsem já, abych řekl ,Mýlíš se?’ Musel jsem to přijmout a jít s tím dál, a to je to, co jsem udělal.“ (7)
Pro muže s touto životní zkušeností bylo přirozené zpívat (například v písni „When He Reached Down“) o Zachránci, který k němu vztáhl ruku ve chvíli, kdy byl v nejvyšší možné míře ubohý, slepý a bloudící. Je snad možné říci, že společným jmenovatelem Cashových hymnů je právě motiv zachraňujícího absolutního Ty, našeho věčného Přítele, který nás sice nechrání před životními zkouškami, ale který se k nám sklání jak v těchto zkouškách a v našich vlastních selháních, tak i v okamžiku smrti. Johnny Cash by se patrně ztotožnil se slovy, pronesenými letos papežem Benediktem XVI. v rozjímání u turínského plátna: „I v krajní osamělosti smrti uslyšíme hlas, který nás volá, a uvidíme ruku, jež se k nám natahuje.“ (8)
Poznámky:
1) Sleeve-notes alba „My Mother’s Hymn Book“, American Recordings, 2004, s. 7.
2) Ze sleeve-notu alba „Cash Ultimate Gospel“, Columbia 2007.
3) Viz sleeve-notes alba „My Mother’s Hymn Book“, s. 4.
4) Viz Cashova slova ve sleeve-notu alba „Hymns by Johnny Cash“, Columbia 2002.
5) Sleeve-notes alba „My Mother’s Hymn Book“, s. 3.
6) Tamtéž, s. 14.
7) Tamtéž, s. 14–15.
8) Papež rozjímal u turínského plátna o smrti, Res Claritatis Monitor, 9. 5. 2010, roč. 7, č. 17, s. 2.
2013 ©