Dylanovo „When the Deal Goes Down“ aneb Až se smlouva s Kristem naplní

Napsal Vít Machálek (») 24. 2. 2017 v kategorii Hudba, přečteno: 497×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Rád bych se ještě jednou vrátil ke dvojici dnes již legendárních židovských básníků a hudebníků Leonard Cohen – Bob Dylan, která ve známých událostech loňského roku vystoupila do popředí nejen na mém blogu. Oba nesporně patří k velkým náboženským umělcům a velkým duchovním hledačům posledního půlstoletí, avšak musím konstatovat, že mně osobně je bližší hledačství Dylanovo. 

Bob Dylan na rozdíl od Leonarda Cohena (nebo třeba členů Beatles) nikdy neusedl u nohou pochybných „guruů“ a vždy byl spíš hledačem pravdy na vlastní odpovědnost. Duchovní hledání Leonarda Cohena v sobě mělo něco postmoderního a nikdy nebylo spojeno se slovy „Hledám jedinou pravdu“. Bob Dylan tato slova pronesl v době vydání svého alba Saved (1980) k jednomu ze svých židovských přátel, z jehož pohledu se vzájemně vylučovalo Dylanovo židovství a jeho přihlášení se ke Kristu. (1) K těm, kdo nad tím nechápavě „lomili rukama“, tehdy patřil také Leonard Cohen. (2)

Můj dnešní článek bude věnován výrazu „smlouva“, klíčovému termínu židovské a křesťanské teologie a také klíčovému pojmu myšlení Boba Dylana. Tento enigmatický muž ve významu přeložitelném jako „smlouva“ obvykle používá mnohoznačného „bargain“. Právě na albu Saved však použil biblického „covenant“, a to v jasném pokusu vysvětlit jeho posluchačům, že v Ježíši nenašel zrušení, ale naopak naplnění svého židovství: album písní o spáse v Kristu má na svém obalu citát z knihy proroka Jeremjáše 31,31: „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.“ V jedné z písní tohoto alba Dylan zpívá, že i on má uzavřenou smlouvu („I’ve got a covenant too”). (3)

Leonard Cohen na rozdíl od Dylana Krista nikdy nepřijal. Také jej ovšem nikdy neodmítl. Ve skutečnosti o něm v průběhu celé své umělecké dráhy zpíval v řadě mimořádně silných písní, počínaje slavnou „Suzanne“z jeho prvního alba Songs of Leonard Cohen (1967) a konče písní „Treaty“ z posledního alba You Want It Darker (2016).

„Treaty“ je vedle „covenant“ a „bargain“ dalším z mnoha anglických výrazů přeložitelných do češtiny jako „smlouva“. Cohenovo poslední album pro mne znamená velmi mnoho, ale právě píseň Treaty (s níž se umělec údajně potýkal po celá dvě poslední desetiletí svého života) mne jako jeho poslední slovo ve vztahu ke Kristu naplňuje spíš pocitem smutku. Cohen v ní totiž „oslovuje Ježíše s jistou neodvolatelností: ‚Teď je konec s vodou a vínem… Kéž byla smlouva mezi tvou láskou a mou.‘“ (4) Na druhou stranu ovšem skladba „Treaty“ není jedinou písní alba You Want It Darker s odkazem ke Kristu. (5)

Cohenovy i Dylanovy texty jsou samozřejmě básnické a ve své obraznosti se vzpírají jednoznačné interpretaci, přece jen se však zdá, že zatímco Leonard Cohen v nich o své smlouvě s Kristem mluví jen jako o něčem, co snad mělo být, Bob Dylan naopak s jistotou hovoří o smlouvě, která je.

Nepříčetní američtí fundamentalisté, kteří mají vždy ve všem jasno (zejména v tom, že každý, kdo nesdílí jejich sektářství, je synem ďáblovým), mají arci za to, že Dylan svou smlouvu ve skutečnosti uzavřel s ďáblem. Jen o málo méně nesnášenliví sekularisté zase podobně kategoricky tvrdí, že u Dylana vůbec nemůže být řeč o nějaké smlouvě v jiném než zcela imaginárním významu (smlouva s vlastní „múzou“ apod.).

Oba tyto výklady (či spíše apriorní postoje) zaznívají i v diskusích pod články Keese de Graafa, jenž na internetu nabízí – a nikomu nevnucuje – duchovní interpretaci Dylanových písní, která se odvíjí od jeho chápání zpěvákových slov z interview pro televizi CBS z roku 2004, v němž zpěvák hovořil o své smlouvě (bargain) „s vrchním velitelem na této zemi a v neviditelném světě“. De Graaf s odkazem na Kristova slova z Mt 28:18 („Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“) konstatuje, že zde Dylan hovoří o své smlouvě s Kristem. (6) V této souvislosti by bylo možné zmínit i skutečnost, že Bob ke Kristu jako „vrchnímu veliteli“ odkazuje i v některých svých písních (počínaje už sarkastickým „Tombstone Blues“ z roku 1965, ve kterém Jan Křtitel vzhlíží „ke svému hrdinovi, vrchnímu veliteli“).

O Dylanově interview pro CBS už jsem loni na tomto blogu psal v článku ke zpěvákovým pětasedmdesátinám, a to v souvislosti s písní „Pay in Blood“ z Dylanova posledního autorského alba Tempest z roku 2012. (7) Dnes bych se k jeho smlouvě s Kristem rád vrátil ve spojení s písní „When the Deal Goes Down“ z jeho pro mne nejdůležitějšího alba Modern Times, vydaného nedlouho po onom televizním rozhovoru. (8)

Slovo „deal“ je dalším z mnoha anglických výrazů, kterými se dá překládat české „smlouva“. Název písně bych do češtiny převedl jako „Až smlouva skončí“ nebo „Až se smlouva naplní“. Hudebně jde o jednu z nejkrásnějších Dylanových skladeb, jež nemá daleko k „nebeskému charakteru“, o němž Bob Dylan s obdivem mluví ve vztahu k melodiím Leonarda Cohena. (9)

Je ovšem možné označit ji také za „něžný ploužák, který Dylan trochu pozdě napsal pro Franka Sinatru a docela slušně ho v něm imituje“. (10) Bez ohledu na to, čím se autor „When the Deal Goes Down“ inspiroval po hudební stránce, je každopádně text této písně ryze dylanovský, hodný nositele Nobelovy ceny za literaturu. Mne oslovil a zasáhl natolik, že jsem si jeho úvodní část dal jako motto na svůj facebookový profil.

Úvodní sloka písně je mimořádně působivým popisem bolestného zápasu o pravdu, smysl a naplnění lidského života. Dylan v ní zpívá o tom, že moudrost může vyrůst jen v zápase, a vykresluje působivé obrazy své bídy a bolesti, s nimiž se potýká, zatímco se jeho zmatený mozek marně snaží pochopit smysl trýzně, které je náš život na této zemi plný.

Objevuje se zde také typicky dylanovský odkaz k „noci“, která je v dylanovkách prostorem, do kterého vstupuje Bůh se svým vykupitelským působením. Člověk ponechaný na pospas sobě samému by byl v této noci ztracen; pokud se v ní ale jeho jeho modlitby vznášejí k Bohu, přichází na ně odpověď v podobě Jeho světla. Dylan zde zpívá o neviditelném spojení s Pánem, které jej  uprostřed temnoty a zmatku dál udržuje na cestě života ve vědomí, že sice „žijeme a umíráme a nevíme proč / ale budu s tebou, až se smlouva naplní“.

Kees de Graaf v této souvislosti opakovaně odkazuje k onomu interview pro CBS, v níž Dylan hovořil o této smlouvě, za jejíž součást zjevně pokládá celou svou výjimečnou uměleckou dráhu, své následování „cestovní mapy, kterou pro něj Bůh odedávna určil“, a zvláště také to, že bude-li podle ní kráčet až do konce, po jeho smrti se „smlouva naplní“ a on bude s Kristem v nebi. (11)

Mnohé z jeho životní cesty ovšem nebylo součástí dokonalého Božího plánu, ale Dylanovy vlastní slabosti a hříšnosti; této skutečnosti si je zpěvák s blížícím se koncem smlouvy stále více vědom. Druhá sloka písně odkazuje k tomuto vědomí, k nutnosti litovat věcí, které člověk proti své lepší vůli spáchal, a hledat útočiště ve spásné milosti Boží. Za své hříchy všichni platíme „toutéž trnovou korunou, kterou všichni nosíme“.

Jak konstatuje Kees de Graaf, tato slova z „When the Deal Goes Down“ současně odkazují např. k Matoušovi 27:29, kde je řeč o koruně upletené z trní a vojáky výsměšně posazené na hlavu Krista před Jeho ukřižováním:

„Podle Bible Ježíš nyní vládne jako Král nad tímto světem (viz např. 1. Korintským 15:24,25). Z tohoto úhlu pohledu byl zcela adekvátní Dylanův odkaz k Ježíši jako vrchnímu veliteli z jeho rozhovoru pro CBS… Bible také říká, že cesta k Ježíšovu trůnu vedla skrze utrpení, ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání (viz např. Filipským 2:5–10). Trnová koruna představuje část cesty utrpení, via dolorosa, která nakonec Ježíše dovede z utrpení do slávy.“ V tomto smyslu je odkaz k trnové koruně propojen se slovy o moudrosti, která roste v zápase. Cesta k pravé moudrosti je dlážděna bolestí, bojem a zápasem.“ (12)

Všechny naše bolesti a trýzně, často představující jen důsledek našich vlastních špatných myšlenek, slov a skutků, by postrádaly smysl, kdyby Kristus nebyl vzal na Sebe naše bolesti i naše hříchy. Díky Jeho křížové cestě se však stávají součástí našeho vykoupení. „When the Deal Goes Down“ opakovaně propojuje přítomnou bolest a budoucí naplnění – ve druhé sloce např. obrazem půlnočního deště, který je symbolem našich slz, a opakujícím se závěrečným veršem „budu s tebou, až se smlouva naplní“.

Jestliže Cohenovo „Treaty“ ukazuje křehkost spojení mezi naší láskou a láskou Kristovou, v Dylanově „When the Deal Goes Down“ je tato křehkost popsána neméně výmluvně. Ve třetí sloce zaznívají tato slova: „Křehké více než květiny, jsou tyto vzácné hodiny / v nichž jsme tak těsně spojeni.“ Těsné spojení s Kristem, hluboce prožité ve vzácných chvílích intenzivní duchovní zkušenosti, je z naší strany ve víru různých vnějších i vnitřních tlaků snadné ztratit. Kristus nás však ze své strany nikdy neopouští a vždy znovu se „jako vidění z nebes“ ukazuje našim očím, jak Dylan také zpívá v této sloce písně.

Závěrečná sloka pak sice zmínkou o „prchavých radostech“ konstatuje, že ona nebeská vidění a s nimi spojené prožitky radosti jsou jen krátkodobé, současně však vyjadřuje odevzdanost Kristu či odevzdanost do vůle Boží krásnou závěrečnou modlitbou: „V tomto pozemském světě, plném zklamání a bolesti / mne nikdy neuvidíš mračit se / dlužím ti své srdce a tato slova jsou pravdivá / a já budu s tebou, až se smlouva naplní.“

Slovy Keese de Graafa, v Dylanově smlouvě (deal) s Kristem  „nejde o obchodní smlouvu, o smlouvu, ve které je osobní postoj obou stran k sobě navzájem irelevantní. Základem této smlouvy je, že obě strany si navzájem dávají své srdce. V této smlouvě je Bůh první a poslední. On se ujímá iniciativy. Bůh milostivě volá člověka z temnot a zve jej, aby vstoupil do Jeho království světla. Člověk musí udělat jen jedinou věc: odevzdat své srdce Bohu. Proto básník říká ‚dlužím ti své srdce‘. Je to totéž, jako kdyby řekl: ‚Dlužím Bohu svou lásku a oddanost a to je v podstatě jediná věc, kterou musím udělat (…), aby se smlouva mohla naplnit.‘“ (13)

 

Poznámky:

1) Viz Howard Sounes, Down the Highway: Život Boba Dylana, Praha: Galén, 2010, s. 253.

2) Tamtéž, s. 254.

3) Bob Dylan, Saved, Columbia 1980, píseň „Covenant Woman“.

4) Alexis Petridis, „Leonard Cohen: You Want It Darker review – still changing, still full of life“ [online], 20. 10. 2016, URL: https://www.theguardian.com/music/2016/oct/20/leonard-cohen-you-want-it-darker-album-review.

5) V titulní písni „You Want It Darker“ Cohen zpívá o svatém Božím jménu, které bylo „crucified in the human frame“, což lze chápat nejen ve smyslu hanobení Božího jména zločiny proti lidem, ale i ve smyslu křesťanského kréda, podle kterého se Bůh stal člověkem a jako člověk byl ukřižován.

6) „Bob Dylan’s: 'When the deal goes down' – lyric analysis by Kees de Graaf” [online], URL: http://www.keesdegraaf.com/media/Misc/2325p166o4c1g31o8m1icvub7fi6esk1.pdf.

7) Po vydání tohoto alba se Dylan jako textař odmlčel a začal vydávat jen nahrávky cover verzí písní jiných autorů.

8) Bob Dylan, Modern Times, Columbia 2006. Jedná se o první Dylanovo album, které jsem poslouchal už těsně po jeho vydání. Tehdy mne z něj uchvátila především píseň “Ain't Talkin'” (viz můj článek „Evangelium podle Dylana“ [online], 17. 12. 2008, URL: http://machalek.bigbloger.lidovky.cz/c/62020/Evangelium-podle-Dylana.html).

9) Viz David Remnick, „Leonard Cohen Makes It Darker“ [online], 17. 10. 2016, URL: http://www.newyorker.com/magazine/2016/10/17/leonard-cohen-makes-it-darker.

10) Michal Bystrov, „Opuštěná víra Boba Dylan: Album Modern Times sebevědomě porušuje všechny současné konvence“, Lidové noviny, 6. 9. 2006, roč. 19, č. 208, s. 18.

11) „Bob Dylan’s: 'When the deal goes down' – lyric analysis by Kees de Graaf”, op. cit.

12) Tamtéž.

13) Tamtéž.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a dvanáct