Literatura

Čtenáři Saint-Exupéryho vědí, že když potkají dítě, které se bude smát, bude mít zlaté vlásky a nebude odpovídat na otázky, jedná se určitě o Malého prince. Čtenáři zcela odlišné, ale rovněž nesmrtelné knihy pro děti (či spíše pro lidi s dětsky čistým srdcem) by zase hned poznali chlapce, který by je na ulici pozdravil slovy: „Dej Pán Bůh dobré ráno! Pěkně vítám a to jsou k nám hosti, posaďte se u nás!“ číst dál

(Varování: V tomto článku je prozrazena zápletka detektivních románů "Nemesis" a "Zapomenutá vražda".) číst dál

Předloni jsem na tomto blogu v článku o „Anně Kareninové“ vyjádřil touhu po scénáři, který by děj Tolstého geniálního románu přemístil z Ruska sedmdesátých let 19. století  do českých zemí začátku 21. století. Teď jsem ke svému zděšení zjsitil, že se mé přání vyplnilo…  číst dál

Když člověku táhne na stovku, špatně slyší, špatně vidí a špatně chodí, při pokusech o procházku klopýtá a padá, je odkázaný na služby pečovatelky, nemůže se již věnovat ničemu sebemíň fyzicky náročnému a nezvládá už ani činnosti typu pletení, jednu věc ještě pořád dělat může: zajímat se o vraždy… číst dál

V těchto dnech si celý kulturní svět připomíná 100. výročí smrti Lva Nikolajeviče Tolstého (9. 9. 1828 – 20. 11. 1910). Před sto lety napsal světoznámý myslitel a spisovatel fascinující poslední větu svého životního příběhu: dvaaosmdesátiletý stařec se s konečnou platností vzbouřil proti svým rolím manžela, boháče a šlechtice, opustil rodinu a vydal se na svou poslední cestu, vedoucí kamsi za horizont…  číst dál

Na tento týden připadá 120. výročí narození Agathy Christie (15. 9. 1890 – 12. 1. 1976). Knihy této možná nejslavnější spisovatelky všech dob po léta vyplňují nemalou část mého volného času. Většinu jsem jich přečetl v originále, což mi přineslo cenné a bezbolestně získané zdokonalení se v angličtině. Jejich svět mne ovšem nejen baví a zajímá, ale v mnohém také irituje. Zde mám na mysli například odpudivé předsudky vůči lidem, nepatřícím k té pravé rase a společenské vrstvě, které „královna zločinu“ zastávala v podobné míře jako jiní Angličané její doby a jejího sociálního prostředí. V tomto článku však nechci ztrácet čas pohoršováním se nad Agathinými stereotypy. Místo toho bych se v něm zaměřil na oblast, v níž Christie naopak brutálně rozbíjí stereotyp či mýtus náš (nebo můj) vlastní. Mám na mysli mýtus romantické lásky.  číst dál