Toto určitě nebude jeden z mých promyšlenějších a ucelenějších textů, ale musím své za dlouhá léta nesčetné psaní o muži, který teď z tohoto světa odešel, nějak uzavřít. Ve svém rozpadávajícím se – věru hojně čteném – exempláři knihy „Světový étos Projekt“ hledím na věnování tohoto muže: „Für Vít Machálek zur Erinnerung an seinen Besuch in Tübingen, 18. Sept. 1998 herzlich Hans Küng.“ Vzpomínám s vděčností nejen na ono tübingenské setkání.
Některé Küngovy myšlenky se pro mě staly téměř až jakousi mantrou. Mám na mysli zejména tuto, kterou si i v posledních dnech často opakuji: „Boží láska nechrání před žádným utrpením, ale chrání v každém utrpení.“ Od žádného autora nemám v knihovně tolik knih a se žádným se intelektuálně nestýkám a nepotýkám tak dlouho a tak intenzivně jako s Hansem Küngem. Kdybych chtěl vyjádřit jen zlomek toho, co je pro mě ve spojení s ním důležité, musel bych popsat desítky stran. Na to mi dnes užovšem síly nestačí.
Mohu jen vyjádřit naději, že jeho odchod byl šťastný, tedy spojený se smířeným spočinutím věčného rebela v Boží náruči. Sám sice kdysi označil za své motto sázení stromů bez toho, že by se člověk mohl těšit na spočinutí v jejich stínu, ale přece jen je z mého pohledu rozhodně důležitější jeho věčnost než to, co bude dál s jeho odkazem na této zemi.
Z něj, myslím, bude mít nakonec nejtrvalejší hodnotu to, co už jsem naznačil – jeho texty jdoucí k podstatě přemýšlení o víře a o smyslu života typu „Bůh a utrpení“. Küng pochopitelně zanechal též obrovské dílo na poli mezináboženského dialogu a světového étosu, které jsem sám také vždy (až do loňského konce své pedagogické dráhy) podle svých možností šířil a popularizoval. Po zprávě o jeho odchodu nicméně přemýšlím spíše o poslední naději než o „předposledních“ nadějích typu mírového mezináboženského soužití.
Vztah Hanse Künga ke Spasiteli mne někdy i trápil – vždy, když se mi zdálo, že se tento křesťan a kněz vlastně obrací jen k Bohu Otci, zatímco k plnosti víry v Boha pro nás vtěleného, ukřižovaného a zmrtvýchvstalého u něj něco schází. Dnes však už každopádně ví všechno lépe než kdokoliv z nás na této zemi. A jak jsem již naznačil, ze srdce doufám, že Boží láska, o níž dokázal krásně psát, se pro něj stala posledním bezpečným přístavem.
2024 ©