Alternativní nekrolog Emila Háchy

Napsal Vít Machálek (») 20. 3. v kategorii Před osmdesáti lety, přečteno: 164×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

[V posledních desetiletích nabývá na popularitě žánr alternativní historie, který u nás prezentují například úspěšné knihy Jana Drnka, líčící „dějiny“ spojené s československým vojenským odporem proti nacistickému Německu v době Mnichova či s pokračováním existence habsburské monarchie po roce 1918. Můj dnešní příspěvek k výročí tragických událostí před osmdesáti lety však s tímto žánrem souvisí jen částečně. Až do 14. března 1939 se drží historických faktů, k nimž patří i výstřel na prezidentský vlak dr. Háchy z večerních hodin 14. března, který pozorovala a jen shodou okolností jím nebyla zasažena prezidentova dcera Milada Rádlová. Nesporným faktem je i skutečnost, že do 14. března 1939 se Emil Hácha těšil nezpochybnitelnému čistému štítu a mravnímu kreditu. Kdyby jeho berlínská cesta skončila jinak, byl by úděl českého národa v následujících letech ještě horší než v reálu, Hácha by se však paradoxně stal jednou z uctívaných postav českých dějin…] 

Dr. Emil Hácha, třetí prezident Československé republiky a nejvýznamnější oběť nacistické okupace českých zemí, se narodil dne 12. července 1872 v Trhových Svinech. Po absolvování Jirsíkova českého gymnázia v Českých Budějovicích a právnické fakulty české univerzity v Praze se roku 1896 stal doktorem práv. Již o dva roky později se v nebývale mladém věku stal členem elitního kruhu českých právníků působících v Zemském výboru Království českého. Od roku 1902 byl místotajemníkem tohoto nejvyššího orgánu české samosprávy v rámci tehdejšího Rakouska. Roku 1902 se také oženil se svou sestřenicí Marií Klausovou z pražské měšťanské rodiny. O rok později se stal otcem dcery Milady.

Dr. Hácha byl od mládí vynikajícím českým juristou, svými kolegy a spolupracovníky označovaným za „právníka z Boží milosti“. Patřil k horlivým obhájcům české samosprávy proti centralizačním snahám vídeňských vlád, ale i k významným postavám naší národní kultury. Od mládí psal pozoruhodnou lyrickou poezii, kterou však při své skromnosti publikoval jen anonymně a která vzbudila skutečnou senzaci teprve poté, co byla vydána v podobě posmrtné básnické sbírky. Byl také vynikajícím znalcem a podporovatelem výtvarného umění. Od roku 1906 působil jako tajemník Moderní galerie Království českého a významně přispíval k utváření její jedinečné sbírky obrazů, dnes vystavovaných v Háchově galerii na Pražském hradě.

Hácha se stal uznávaným odborníkem na srovnávací právo správní, autorem řady významných právnických studií a především největším středoevropským znalcem anglického práva. Při svém pobytu v Anglii proslul také jako autor zasvěcených komentářů k dění v britském kulturním a politickém životě. Za druhé světové války se k tomuto nejproslulejšímu českému anglofilovi, který jako své ex libris používal motiv anglického soudce, hlásil náš zahraniční odboj v Londýně a jeho jménem byly zaštiťovány české politické a kulturní aktivity ve Velké Británii.

Roku 1916 byl dr. Hácha jako excelentní znalec správního práva jmenován dvorním radou Správního soudního dvora ve Vídni, kde úzce spolupracoval s dr. Ferdinandem Pantůčkem, jedním ze zakladatelů československého státu a autorem návrhu jeho ústavy z října 1918. Z Pantůčkova podnětu se Hácha ještě koncem roku 1918 stal senátním prezidentem nově ustaveného Nejvyššího správního soudu v Praze a v roce 1919 jeho druhým prezidentem. Po Pantůčkově smrti z roku 1925 jej Prezident-Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval prvním prezidentem Nejvyššího správního soudu. Prezident-Mučedník Emil Hácha byl již za první republiky vysoce oceňován i Prezidentem-Budovatelem Edvardem Benešem.

JUDr. Emil Hácha byl nejen nejvyšším soudcem meziválečné Československé republiky, ale i její největší právnickou autoritou. Jeho mimořádně rozsáhlé, dokonale zdůvodněné a s rozborem všech právních i právněhistorických souvislostí spojené rozsudky se stávaly vzorem judikatury Nejvyššího správního soudu a současně bývaly také publikovány jako úctyhodná vědecká díla. Od roku 1920 Hácha působil jako docent srovnávacího práva správního na Karlově univerzitě, obdivovaný a milovaný několika generacemi svých žáků. Československou republiku zastupoval jako člen Mezinárodního rozhodčího soudu v Haagu. Do dějin československého právnictví se významně zapsal i vydáváním Slovníku veřejného práva československého. Ve svých studiích ve Slovníku a v odborných právnických časopisech jako představitel správního soudnictví, ztělesňujícího ochranu práv jednotlivce před státní mocí, opakovaně odsuzoval totalitní režimy komunismu, fašismu a nacismu, směřující k likvidaci těchto práv.

V době nástupu nacismu v Německu se začala odvíjet i Háchova tragédie, současně osobní a politická. Roku 1937 byl Hácha zarmoucen rozvodem bezdětného manželství své jediné dcery s předním českým právníkem JUDr. Zdeňkem Rádlem a v únoru 1938 zdrcen úmrtím své manželky, která by si jinak nepochybně jako první dáma získala úctu a lásku celého národa.

Když po politické tragédii našeho státu z doby Mnichova rezignoval a odešel do exilu prezident Beneš, dr. Hácha, jakkoliv toužil po odchodu na odpočinek, na jednomyslné naléhání českých, slovenských i rusínských politiků a zástupců různých národních vrstev vzal na svá bedra kříž nové hlavy okleštěného státu. Jen stoupenci totalitarismu, komunisté a čeští fašisté, jej nepodpořili při prezidentské volbě z 30. listopadu 1938, z níž hlasy všech poslanců a senátorů všech ostatních politických stran vzešel jako prezident republiky.

Od prvních chvil svého prezidentství vystupoval jako pokorný, skromný a bohabojný muž, připravený přinést svému národu a státu veškeré osobní oběti. Do srdcí svých spoluobčanů se zapsal jako následovník svatého Václava, českého patrona a mučedníka, jehož přímluvu si ve Svatováclavské kapli katedrály svatého Víta vyprošoval hned v první den svého prezidentství. Nesmazatelným dojmem zapůsobil také jeho vánoční projev ze Štědrého dne 1938, pronesený česky, slovensky i rusínsky, a také anglicky pronesený rozhlasový projev k našim krajanům ve Spojených státech, v němž projevil své celoživotní demokratické přesvědčení, oddanost ideálům Masarykovy republiky a odhodlání bránit naši svobodu proti nacistickému Německu.

Háchův kříž bohužel činili těžkým nejen nacisté, ale i někteří politikové uvnitř republiky. Slovenský premiér Tiso, jakkoliv dal prezidentovi při rozhovorech v Tatrách z přelomu let 1938 a 1939 slavnostní záruky své plné loajality vůči Československé republice, sliby nedodržel. Po velezrádných jednáních, která někteří slovenští politikové s Tisovým vědomím vedli s německými nacisty, prezident Hácha dne 9. března 1939 přistoupil k sesazení Tisovy vlády a k zásahu československé armády proti separatistům.

Když se pak Tiso 13. března vydal do Berlína k Hitlerovi, musel o den později odjet do Berlína i prezident Hácha, aby se tam v zoufalé situaci státu osobně postavil tváří v tvář „zuřícímu netvoru“ (jak označoval Hitlera) a pokusil se odvrátit nejhorší.

Prezidentský vlak však do Berlína nikdy nedojel, protože při průjezdu Sudetami na něj byl u Lovosic spáchán atentát. Kulka fanatického sudetoněmeckého nacisty zavraždila prezidentovu dceru a první dámu Československé republiky Miladu Rádlovou. Dr. Hácha, který svou dceru velmi miloval, se psychicky zhroutil. Cesta do Berlína byla přerušena a prezidentský vlak se vrátil do Prahy.

Téměř současně vpadla německá vojska ze všech stran na naše území, utopila v krvi odpor československých vojáků a obyvatelstva a okupovala Čechy a Moravu. Dobyté české země byly připojeny k Německu a proti českému obyvatelstvu byl rozpoután vražedný teror.

Jeho první obětí se stal prezident republiky. Adolf Hitler byl rozzuřený tím, že dr. Hácha přerušením své cesty do Berlína znemožnil uskutečnění jeho úmyslu předstírat před světem, že k okupaci došlo na základě berlínské „dohody“ mezi ním a československým prezidentem. Aby se pomstil za mezinárodní důsledky, které za daných okolností pro Německo okupace našich zemí měla, Hitler nařídil prezidenta Háchu okamžitě popravit.

Dr. Emil Hácha vstoupil do našich dějin jako mučednická oběť nacistické okupace a nejuctívanější hlava našeho novodobého státu a současně jako národní  hrdina, jehož čistý, mravně zcela bezúhonný život může být trvalým vzorem pro všechny příslušníky našeho národa.

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a tři