Člověče, proč nežádat o víc?

Napsal Vít Machálek (») 18. 4. 2018 v kategorii Úvod, přečteno: 238×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Už skoro deset let mého psaní na tomto blogu s obrázkem „ptáka na drátě“ je od počátku spojeno s Leonardem Cohenem a jeho stejnojmennou písní. Písnička i obrázek vyjadřují  velkou otázkou, bez níž všechny další, „malé“ otázky postrádají smysl. Jde totiž právě o otázku po smyslu života a po smyslu všech věcí. 

Cohen v refrénu Bird on the Wire explicitně mluví o hledání svobody („snažil jsem po svém být svobodný“); zrovna tak by se ovšem dalo mluvit o hledání štěstí a v posledku právě o hledání smyslu. Toto hledání je vlastní nám všem, i když je bohužel obvykle provádíme jen nereflektovaně, metodou „pokus–omyl“, jak až příliš dobře vím z vlastní zkušenosti.

Citáty z Cohenovy písně bych to vyjádřil takto: Snažil jsem se „po svém“ být šťastný. Výsledkem bylo jen to, že jsem „jako zvíře se svým rohem/ rozdrásal každého/ kdo se ke mně přiblížil“. Nestal jsem se šťastným člověkem, ale spíš „žebrákem opírajícím se o dřevěnou berlu“, který dospěl k závěru, že člověk od života „nesmí žádat  příliš mnoho“.

Potud je Bird on the Wire jen velmi smutná píseň. Jediný verš z jejího závěru (který navíc ani není konstatováním, ale otázkou) však otevírá cestu z těsné cely smutku do ohromného prostoru naděje. Krásná dívka, která se k vypravěči vyklání „ve svých potemnělých dveřích“ (tedy také vůbec ne nějaká „světlá“ postava!), v něm na něj volá: „Člověče, proč nežádat o víc?“

Připomíná mi to známou biblickou scénu ze zahrady Eden, v níž se Adam také s tragickým výsledkem „snažil být po svém svobodný“, a když už pak ani nemohl toužit po Bohu a ukryl se před Ním uprostřed stromoví v zahradě, Hospodin na něj volal: Kde jsi, člověče?

Kde je smysl tvého života? Proč už jej nehledáš? Jsi jen žebrákem opírajícím se o své berličky, ale nemusíš jím být. Můžeš „žádat o víc“. Můžeš, ba musíš hledat naplnění toho, k čemu jsi byl stvořen, k čemu jsi jako člověk byl povolán. 

Dívka z Cohenovy písně nám připomíná, že ani uprostřed temnot svého života nesmíme ztratit touhu opravdu žít. Po její bok by se dal zařadit i titulní „pták na drátě“ připravený vzlétnout, anebo i „rytíř z nějaké staromódní knihy“. Ten sice lidem v dnešní sekulární společnosti, která ztratila vášeň pro hledání smyslu života, může připomínat Dona Quijota, ale to jen proto, že na rozdíl od nich se nechává vést touhou po dobru a lásce. 

Dnes je zřejmě potřeba být „jako opilec v půlnočním sboru“, vypadávající z role, kterou od nás doba očekává, či „jako červ na háčku“, který naplňuje své určení, aby tak na něj rybář mohl chytit rybu. Jen takovéto nepohodlné či bolestné role mohou být cestou ke smyslu, k němuž hledání svobody špatně, ale přece odkazuje. Tím, čím doopravdy trpíme, nejsou životní zkoušky, ale to, že v nich hloupě přestáváme hledat tento smysl.

Velká otázka po smyslu života a po smyslu všech věcí je otázkou náboženskou. Leonard Cohen byl osobností nábožensky komplikovanou, zpívající Hospodinu nikoli svaté, ale spíš „zlomené“ Hallelujah. Právě toto volání k Pánu i v naší zlomenosti vlastními slabostmi a selháními (resp. právě v ní) je však výrazem pochopení toho, že nemůžeme být šťastní po svém, že štěstí, smysl a naplnění nemůžeme dát sami sobě, ale že potřebujeme Jiného, k němuž nás celé naše bytí odkazuje.

Pravidelnější čtenáři mého blogu vědí, že jsem se s Cohenovými eskapádami za jeho života těžce potýkal a že jsem v jednu chvíli i litoval „dedikování“ blogu tomuto umělci. Tím, co je v jeho životě a díle podstatné a fascinující, však není lidská křehkost, zmatenost a pošpiněnost (kterou každý známe z vlastní zkušenosti), ale právě z naší hříšnosti vyvěrající touha po Svatosti, Čistotě, Kráse a Pravdě. Tedy touha po Absolutnu (kterou bychom každý z vlastní zkušenosti měli znát).

Básně a písně vždy měly a mají blízko k modlitbě (podle Boba Dylana je modlitba nejvyšší formou písně) a Leonard Cohen je pro mne současně velkým umělcem a velkým učitelem modlitby. Všechny jeho nejlepší písně jsou modlitbami (byť mnohdy „zamaskovanými“). Také Bird on the Wire je modlitbou, v níž člověk na křídlech touhy pozvedá svou duši k Bohu, jedinému zdroji skutečné svobody. Smysl této písně i smysl mého blogování spočívá v její otázce, kterou sami sobě i druhým musíme klást: Proč se spokojovat jen s berličkami tohoto světa a nežádat o víc?

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a jedna