O tomto víkendu jsem se po šestadvaceti letech setkal se svými spolužáky z osmičky. Před tímto setkáním jsem si doma vytáhl staré sešity ze základní školy, abych si oživil nostalgické vzpomínky - a zůstal fascinovaně zírat na neuvěřitelné bláboly, kterými nás kdysi v rámci výchovy k "vědeckému světovému názoru" krmili... Získal jsem tak inspiraci ke svému letošnímu blogovému článku o době před rokem 1989, nad kterou se kolem 17. listopadu vždy zamýšlím.
Nejprve bych rád ocitoval úvodní zápisy ze svého sešitu do občanské nauky ze šesté třídy. Látka tohoto předmětu začínala tématem "Žijeme v socialistické společnosti", v jehož rámci jsme se dozvěděli, že "základem veškerého bohatství naší vlasti je obětavá a poctivá práce lidí, kteří pod vedením KSČ budují rozvinutou socialistickou společnost". Následovala látka "Zajímáme se o život kolem nás", obsahující následující informace: "Žijeme ve světě, který je třídně rozdělen na dva protikladné tábory - na socialistickou soustavu zemí, v nichž vládne dělnická třída a pracující lid, a na kapitalistické státy. V těch vládnoucí kapitalisté chtějí všemi prostředky, třeba i za cenu rozpoutání války, udržet svou moc nad vykořisťovanými." V tomto duchu pak bylo srovnáváno např. i školství, které je v socialismu demokratické, státem hrazené, zajišťující povinné vzdělání a spojené s komplexní lékařskou péčí, zatímco v kapitalismu má třídní podstatu, je hrazeno jednotlivcem a je spojeno s negramotností, podvýživou a hladem.
Obzvlášť cenného vzdělání se nám v rámci socialistického školství dostalo ve vztahu k náboženství. Můj sešit z občanské nauky z osmé třídy o tomto tématu pod nadpisem "Nesprávnost, reakčnost a škodlivost náboženství" stručně, leč úderně pojednává takto: "Člověk stvořil bohy, protože si nedovedl vysvětlit různé přírodní jevy. Žádal bohy o pomoc. Církev - společenská instituce, přesvědčuje věřící, že mají pokorně snášet útlak, zachovávat pokoru, poslušnost a sociální nespravedlnost. Tím brání rozvoji mezinárodního dělnického hnutí. Náboženství zanikne, až zanikne třídní společnost."
V podobném duchu bylo o náboženství pojednáváno i v rámci dějepisu, biologie, češtiny apod. Podle komunistické "vědecké" mytologie dějiny světa začaly tím, že Hmota stvořila sebe samu; následoval evoluční zrod lidstva a prvotní hřích, spočívající v pádu z beztřídní do třídní společnosti, aby pak reakční a o náboženství se opírající vykořisťovatelské řády (otrokářství, feudalismus a kapitalismus) byly nakonec opět překonány příchodem spasitele Karla Marxe, jehož učení umožnilo proletářskou revoluci a budování socialismu, směřující k definitivnímu odstranění třídní společnosti a náboženství. Tento celkový přehled byl pak v rámci vzdělávacího procesu doplňován detailnějšími informacemi o tom, jak církev podporovala otrokáře, feudály a fašisty, jak Darwin s Gagarinem vyvrátili křesťanskou víru a odkázali ji do říše pohádek apod. Kupodivu se však do osnov nedostal jiný důležitý detail, hlásaný samotným Marxem v jeho stati "O Daumerových Tajnostech raného křesťanství", ve které zakladatel marxismu jásá nad senzačními odhaleními, že křesťané při svých obřadech přinášeli lidské oběti, jedli lidské maso a pili lidskou krev - a vyvozuje z nich "jistotu, že stará společnost spěje ke konci a že stavba klamu a předsudků se hroutí"...
Marxismus je u nás dodnes pro mnohé důležitou a seriózní společenskovědní teorií. V duchu "marxisticko-leninského vědeckého světového názoru" se už sice na školách neučí (aspoň ne de iure), ovšem vliv některých jeho pouček týkajících se náboženství je v naší společnosti pořád značný. Přesto nemám pocit, že by s teoriemi výše uvedeného druhu mělo smysl věcně či odborně polemizovat. Adekvátní postoj ke komunistické ideologii podle mého názoru zaujal básník Vladimír Vokolek ve své sbírce "Národ na dlažbě" z roku 1945. Vokolek v ní učení tehdy nastupujícího marxismu-leninismu-stalinismu s hořkou ironií popsal slovy "trr bum bum" - tedy jako bezobsažné žvásty umožňující pouze bezduché papouškování spojené s naprostou abdikací rozumu.
2024 ©