Obecně píšete dobře (stojí to za přemýšlení). V tomto konkrétním případě bych poněkud (ne zcela) zapochyboval o tom dělení na "typy české religiozity" (rozumím, že není až tak vaše): Ty (prořídlé), kteří ještě stále "zůstali s Kristem v některé církvi", můžeme také škatulkovat, přičemž "tápající" bývají většinou snesitelnější (mě osobně z církve vypudili právě ti, kteří zásadně netápou). Lidé, kteří se všelijak "s Kristem míjejí", jsou i v církvi (církvích) a dokonce se ji (je) snaží celkem bezohledně "privatizovat". Asi pod ambiciózním heslem, že překážky jsou tu od toho, aby se překonávaly. Hon za "spiritualitami" se tu příliš neliší od zkaženého (?) vnějšího světa. Církevní "profesionálové" tomu příliš nečelí, protože sami nejsou lepší a kromě toho se ještě honí za kariérou a (směšnými) tituly. Takové jsou aspoň moje zkušenosti (možná jiní mají jiné). Zdravím (a dík za vaše články).