Období: rok 2016

“The Hollow” is a novel by Agatha Christie from 1946. Its title is a name of an English country house. The hollow may mean many other things at the same time. Its an allusion to the poem of Tennyson (“I hate the dreadful hollow behind the little wood...”), but, in my opinion, the most important meaning of it is an allusion to the hollow of the idolatry. číst dál

Dnešní datum, 27. červen, je v kalendáři označeno jako Den památky obětí komunistického režimu. Jde o výroční den popravy dr. Milady Horákové z roku 1950. Současně se však jedná také o výroční den smrti dr. Emila Háchy v pankrácké věznici z roku 1945. Čtenáři následujícího textu budou moci posoudit, zda Hácha patří či nepatří k obětem komunismu, resp. k obětem obou nejhorších totalit dvacátého století.  číst dál

Na dnešek připadá půlkulaté výročí temné a symbolické události našich dějin v podobě poprav předáků předbělohorského povstání českých evangelických stavů z roku 1621. Rád bych se při této příležitosti v návaznosti na své předešlé články na blogu i na svou habilitační práci o Budovcovi a Komenském, které jsem věnoval loňský rok, zkusil trochu zamyslet nad smyslem českých dějin i smyslem lidského života. číst dál

Motto: „Role Vatikánu jako silného nepřítele nacismu a smrtelného nepřítele komunismu patří k tomu nejdůležitějšímu z odkazu papeže Pia XII. (...) Jak nacismus, tak komunismus chtěl dosáhnout toho, aby národy světa měly jen bohy schválené vládou. Úsilí Pia XII. o uchování víry v jediného pravého Boha se stalo inspirací pro jeho nástupce a významně napomohlo k vítězství Západu ve studené válce. Současně však tyto snahy naneštěstí umístily Pia XII. a Vatikán na první místo seznamu nepřátel, sestaveného Kremlem.” (Ion Mihai Pacepa)  číst dál

Na dnešek připadá výročí mého křtu ze 14. června 1992 – sice nekulaté, ale spojené s pětadvacátým výročím mé konverze, k níž došlo o rok dříve. Chtěl bych dnes i na blogu poděkovat za dar víry, s níž jsem přes všechny své slabosti a pády mohl prožít už celé čtvrtstoletí svého života, a za všechna obdarování spojená s křtem. číst dál

Letošní rok je rokem kulatého výročí G. W. Leibnize (+ 14. 11. 1716), myslitele, jenž vstoupil do dějin mj. jako autor výrazu „teodicea”, obvykle překládaného jako „ospravedlnění Boha”. Toto téma se mi výrazně propojuje s tématem dvacátníků, o kterých jsem začal blogovat minulý týden: někteří z významných teologů narozených více než dvě stě let po Leibnizově smrti odvážným způsobem rozvinuli právě téma „ospravedlnění Boha” v očích člověka 20. století.  číst dál

Loňský rok byl pro mne velmi silně spojen s Tureckem. Psaní habilitační práce tematicky související s osmanskou říší mne přimělo k neposlední řadě i k přemýšlení o zvláštní roli Turecka v náboženských dějinách. Dnešní Turecko bylo už od dob prvotní církve velmi silně spojeno s křesťanstvím, v době osmanské říše utvářelo dějiny islámu a ve 20. století se stalo místem ateistických kultů národa a osobnosti… číst dál

„Dvacátníky” myslím v tomto článku muže i ženy s rokem narození 192–, a to především ty z nich, kteří v minulém století spoluutvářeli a také dnes minimálně svým odkazem spoluutvářejí přítomnost křesťanství v moderním světě. číst dál

Minulý týden se odehrávaly hlavní aktivity spojené s Meetingem Brno. S potěšením konstatuji, že šlo již o několikátou z akcí, jimiž mé rodné město za primátora Petra Vokřála – nesporně nejlepšího z polistopadových  brněnských starostů – přispívá k důstojnému vyrovnávání se s našimi nedávnými dějinami. Jedno z hlavních témat Meetingu Brno představovalo letošní sté výročí nástupu na trůn posledního českého krále (a moravského markraběte) Karla IV. z 21. listopadu 1916. číst dál

Na dnešek připadají pětasedmdesáté narozeniny Boba Dylana. Tento muž je už dávno legendou novodobé populární hudby, současně však  zůstává i stále činným umělcem, který nepřestává koncertovat, nahrávat a stále nově oslovovat své posluchače. V tomto článku chci psát o tom, co jej i v jeho dnešním věku nutí být stále na nekonečném turné kolem světa, a také o touze, která se objevuje v názvu jednoho z jeho významných alb a lze jí vysvětlit mnohé ze zpěvákova života a díla. Nejprve ale přistoupím ke srovnání jedné z Dylanových písní se známým hymnem svatého Františka z Assisi. Trojdílná struktura článku bude odpovídat třem čtvrtstoletím Dylanova života. číst dál

V pardubické Hypernově jsem teď náhodou narazil na třetí, závěrečný svazek nejnovějšího vydání „Káji Maříka” (Ottovo nakladatelství 2015) a po jeho přečtení se mi zachtělo připsat ke svému někdejšímu holdu Kájovi Maříkovi druhou část. Na rozdíl od té první v ní ovšem, obávám se, bude mnohem méně pozitivního. číst dál

V pátek se vždy modlím křížovou cestu - někdy klasickou, jindy nad různými moderními texty. Její smysl je vždy týž: spočívá v propojení mých vlastních křížů a křížů lidí kolem mne s křížem Kristovým. Dnes bych se rád v této souvislosti podělil o jeden pro mne velmi důležitý úryvek z básnické skladby "Profily Kyrénského" od Karola Wojtyly alias Jana Pavla II. (Česky vyšla ve sbírce Prameny a ruce.) Snad tím nespáchám nějaký neodpustitelný zločin proti autorským právům.:-) číst dál

Na dnešek připadá sedmisté výročí narození císaře Karla Lucemburského, velkého státníka čtrnáctého století. V tomto století ovšem žila i plejáda jiných významných osobností. Z důležitých postav dějin křesťanství k nim například patřili Mistr Eckhart, Johannes Tauler, William Occam, sv. Brigita Švédská, sv. Kateřina Sienská i John Wyclif, v českých církevních dějinách pak Jan ze Středy, Jan z Jenštejna, sv. Jan Nepomucký, Konrad Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova a nakonec i Jan Hus. K nejznámějším z těchto osobností patří i muž svým jménem spojený s městem, ve kterém působím – arcibiskup Arnošt z Pardubic, kterému bych se chtěl u příležitosti dnešního výročí ve spojení s Karlem věnovat.  číst dál

Před 160 lety, 6. května 1856, se v severomoravském Příboře narodil Sigmund Freud, „bezbožný Žid” (takto sám sebe označoval) a současně jeden ze zakladatelů nových náboženství, vzešlých z duchovní atmosféry 19. století. Bezbožní Židé, kteří v tomto století pojímajícím vědu jako náboženství (1) založili vlivné sekulární kulty, byli ve skutečnosti hned dva. Oba vystupovali jako proroci, hlásající vědou zjevené pravdy. Oba byli přesvědčeni o své neomylnosti a oba vytvořili fundamentalistické církve, vyžadující od svých věřících slepou poslušnost. Mám samozřejmě na mysli Marxe a Freuda.  číst dál

V loňském roce se ve dvou evropských zemích konala referenda o uzákonění „homosexuálních svateb”. Zatímco ve Slovinsku lidé pokus o tuto drastickou redefinici manželství odmítli, v irském referendu (o kterém jsem již na blogu psal v souvislosti s nešťastným postojem skupiny U2) si naopak velká část Irů zjevně přála říci NE tradičním katolickým principům. Šlo v něm zřejmě i o jeden z důsledků toho, že v nedávných irských dějinách docházelo k zaměňování křesťanství s morálkou a organizováním společnosti. V tomto článku chci stručně připomenout celé irské dějiny – nejen problematický novodobý vývoj vztahů mezi irskou společností a křesťanstvím, ale i starobylost, velikost a slávu irské křesťanské tradice.  číst dál