Období: rok 2016

Přesně před čtyřmi sty lety, dne 22. dubna 1616 (1), odešel na věčnost autor nesmrtelného Dona Quijota, španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra. Přes propast čtyř století k nám jeho  Don Quijote promlouvá způsobem až neuvěřitelně aktuálním. Quijotovský problém neautentického života, v němž nenásledujeme své pravé touhy, ale jen slepě napodobujeme něco, co je nám vštěpováno zvenčí, je totiž dnes ještě mnohem palčivější než v době Cervantesově. číst dál

Dlouho očekávané rozuzlení je tady.:-) Příběh tří sester a zločinu na Biskupském gymnáziu dnes končí. číst dál

V nedávno vydané monografii kolektivu brněnských historiků „Český antiklerikalismus” mne poněkud zklamala pasáž věnovaná Jaroslavu Haškovi, jejíž autor se podle mého názoru dopouští dvou omylů: budí dojem, že Haškovi šlo jen o zesměšňování lidských slabostí katolíků (i když ve skutečnosti šlo u tohoto cynického autora spíš o naprostou negaci světa, ve kterém by vůbec lidem mohlo být něco svaté), a současně tvrdí, že mezi českými katolíky se nenašel nikdo, kdo  by dokázal oplatit stejnou mincí: „Obránci katolicismu přistupovali ke svému úkolu spíše vážněji, někdy přímo existenciálně (Jaroslav Durych), a tudíž bylo jasné, že nezískají takový široký ohlas jako autor Švejka.” (1) Ve skutečnosti právě Jaroslav Durych, jehož výročí úmrtí připadá na dnešní den, byl sice zajisté v protikladu k Haškovi člověkem existenciální hloubky, ale zároveň právě také velkým satirikem, vtipně ukazujícím komičnost českého antiklerikalismu.  číst dál

Od doby, kdy se roznesla zpráva o silném, jakkoliv jen nepřímém důkazu proti Kristýně, by už na budoucnost rodiny Bartlových v Městečku nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Zdálo se být jen otázkou času, kdy bude Kristýna zatčena a obžalována z vraždy a zbylí členové rodiny budou muset odejít z Městečka, kde by byli vystaveni všeobecné nevoli. číst dál

Na začátku doby postní jsem v závěru prvního ze svých blogových článků o Janově evangeliu  zmiňoval krásný verš z konce jeho Prologu, hovořící o Kristově spočinutí v náruči Otcově. Dnes, na prahu Velikonoc, sice přeskočím z první kapitoly ke třinácté, avšak nikoliv bez návaznosti. V Janově líčení Poslední večeře se totiž znovu objevuje tentýž obraz spočinutí v náruči (či na prsou) Milovaného. Tentokrát však jde o blízkost mezi Pánem a jeho učedníkem: „Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval” (13,23). O Bohu zjeveném v Novém zákoně, který je jediný, ale nikoliv osamělý, janovská teologie vypovídá, že je dynamickým společenstvím lásky. V Kristu, který se stal člověkem, jsou lidé vtahováni do tohoto společenství lásky a získávají tak podíl na bytí Trojjediného. číst dál

Kristýna vzpomínala na Vánoce, které Bartlovi tak krásně prožili se svým někdejším německým krajanem a o kterých Hela na její i jeho počest pouštěla Linhartovu píseň „Kristýno!”. Jak strašně dávno už se to všechno zdálo být! Tenkrát měla z té písničky radost a i když se v jejím spletitém textu na první poslech nemohla zcela zorientovat, každopádně ji těžký i fascinující osud její jmenovkyně, křesťanské vizionářky Kristiny Ringlové, zaujal. Dnes však už byl pro ni noční můrou a přízrakem, který ji pronásledoval na každém kroku…  číst dál

Rád bych letos na svém blogu jako „historik – popularizátor” nabízel i stručné přehledy dějin vybraných zemí nebo i jednotlivých měst, k nimž mám nějaký vztah. Jedním z nich je Litomyšl, která z východočeského regionu, v němž dnes působím, sehrála nejdůležitější roli v českých církevních dějinách. (A v níž jsou obě hlavní české křesťanské tradice – katolická a protestantská – dodnes živé, jak v poslední době ukázalo např. vybudování nového moderního kostela Církve bratrské v centru Litomyšli.) Zapsala se ovšem také do dějin proticírkevních. číst dál

V Městečku jako by po vraždě na Biskupském gymnáziu zavládl stav obležení. Vedle policejního týmu vyšetřujícího vraždu se v jeho ulicích začal objevovat i zcela nezvyklý počet policistů, jejichž úkolem bylo udržování pořádku. Hlídali především čajovnu rodiny Músových, do jejíchž oken už vedle kamení létaly i zápalné lahve. Rozhněvaní občané, kteří již dříve demonstrovali proti přítomnosti muslimské rodiny v Městečku, po vraždě nepochybovali o tom, že jej spáchala muslimská spolužačka oběti.  číst dál

Dnešní den je spojen mj. s tragickým výročím smrti rakouského spisovatele Stefana Zweiga, který 23. února 1942 v brazilském exilu spáchal se svou ženou Lotty, s níž se krátce předtím oženil, sebevraždu. Je jistě strašlivou ironií, že přes všechen protiklad mezi humanistickým kritikem nacistických zločinů na straně jedné a jejich hlavním pachatelem na straně druhé novomanželé Zweigovi ukončili svou životní cestu stejným způsobem, jako zhruba o tři roky později novomanželé Hitlerovi… číst dál

Biskupské gymnázium v Městečku bylo malé co do počtu studentů, ne však co do velikosti a vybavenosti školy. Studenti v ní mohli volné chvíle trávit v různých druzích studoven a čítáren, posiloven a sportovních sálů atd. A samozřejmě také ve školní kapli. Všechny tyto možnosti se týkaly nejen přestávek, ale i doby před začátkem vyučování. Ve třídě se studenti obvykle scházeli až těsně před osmou, kdy začínala první hodina. Předtím byli mnozí z nich rozptýleni v různých prostorách školy. číst dál

Dneškem začínající dobu postní vnímám jako příležitost ke ztišení a k soustředěnějšímu naslouchání Božímu slovu, jehož plný význam se nám po čtyřiceti dnech ukáže ve velikonoční liturgii. Rád bych v tomto období naslouchal v neposlední řadě čtvrtému evangeliu a nechával se jím pozvedat do závratných výšin, k nimž se evangelista Jan od prvních veršů svého textu vznáší. Na blogu se dnes budu věnovat právě janovskému Prologu, teologicky velevýznamnému textu, obsahujícímu ústřední křesťanské výpovědi o Bohu a člověku. Jejich význam mi v poslední době připomněla i má habilitační práce a s ní spojené zkoumání jedinečnosti těchto výpovědí ve srovnání s výpověďmi islámu či západní osvícenské racionality. číst dál

„Muslimové stahují křesťany z kůže, to by tě mělo zajímat,” řekl o přestávce Adam Kristýně. Ve skutečnosti ovšem šéfredaktora Třesků plesků zajímala Kristýna Bartlová. Zjistil si dokonce i etymologii příjmení „Bartl”, jež bylo původně německou zdrobnělinou jména Bartholomäus. Svatý Bartoloměj byl apoštol, který podle tradice hlásal evangelium v Arménii, kde ho zaživa stáhli z kůže. Předkřesťanští Arméni podle Adamova svérázného výkladu nepochybně vyznávali nějaké zcela barbarské náboženství, které později za osmanské éry splynulo s islámem. Přece nemůže být podobností čistě náhodnou, že Turci po dobytí Kypru z roku 1571 zaživa stáhli z kůže tamějšího benátského velitele Bragadina? Právě tahle jejich bestialita jim však vzápětí přivodila velký pád, protože vedla k vyslání loďstva Svaté ligy v čele s donem Juanem d’Austria, které muslimy rozdrtilo v bitvě u Lepanta. číst dál

Dnešek je výročním dnem zvolení Miloše Zemana do čela českého státu z 26. ledna 2013. Tato událost ve spojení s následnými kroky nového prezidenta bohužel přinesla trvalé rozpůlení české společnosti na dvě části, z nichž jedna podivně si počínajícího státníka už dávno poslala s červenou kartou ze hřiště, zatímco druhé se jeho populistická politika líbí. číst dál

Výuka na Biskupském gymnáziu začínala až za půl hodiny a ve školní kapli byl jako obvykle touto dobou jen jediný člověk. Chlapec s přezdívkou svatý František v ní byl sám, ale tentokrát spíš sám se svými myšlenkami než sám se svým Pánem. číst dál

Na dnešek připadá čtyřicáté výročí odchodu Agathy Christie na věčnost z 12. ledna 1976. Spisovatelka narozená v roce 1890 prožila a ve svých románech zobrazila plné tři čtvrtiny dvacátého století. Z velkých společenských změn, k nimž v průběhu této doby došlo,  s dějem jejích knih souvisejí především dvě: zrušení trestu smrti pro vrahy – a naopak povolení „trestu smrti” pro nevinné děti, usmrcované při umělých potratech. Román By the Pricking of My Thumbs (v českém vydání Dům u kanálu), o kterém bude v tomto článku řeč, byl napsán roku 1968 a je tedy spojen s dobou, ve které už potraty byly většinovou západní společností brány jako legální a nepříliš závažná záležitost. Nechci tvrdit, že spisovatelčiným cílem v něm bylo ukázání opaku. Čtenář tohoto strhujícího románu na pomezí detektivky, thrilleru a horroru si však každopádně nemůže neuvědomit jeden z aspektů umělého potratu, kterým je možný katastrofální dopad na psychiku ženy, která jej podstoupí. číst dál