Období: rok 2017

Na dnešek připadá osmdesáté výročí úmrtí T. G. Masaryka ze 14. září 1937. Dějiny byly k Masarykovi milosrdné v tom, že tragický konec jím založené republiky přišel až krátce po jeho smrti. (1) Příští rok, ve kterém si budeme připomínat její nedožité sté narozeniny, bude, jak doufám, příležitostí ke kritickým diskusím (ne jen k dalšímu opěvování „prezidenta Osvoboditele“). Jak jsem již naznačil v závěru svého minulého článku, světový vývoj šel jiným směrem, než očekával Masaryk. Místo „pokroku“ směřujícího od teokracie k demokracii se už za Masarykova života stupňovalo řádění „běsů“, jejichž nástup geniálně předpověděl Dostojevskij ve stejnojmenném románu. Sekularizovaná Evropa, do značné míry ztrácející víru v Bohočlověka, stále více propadala démonickým „člověkobohům“ typu Hitlera a Stalina. číst dál

Motto: „I struggled with some demons / They were middle class and tame / I didn’t know I had permission / To murder and to maim.“ (Leonard Cohen) číst dál

Časopis Křesťanská revue (dále: KR) se v naší zemi, jejíž novodobé dějiny jsou ve znamení neustálé diskontinuity, může pochlubit něčím opravdu mimořádným: tento měsíc slaví už devadesáté narozeniny. Její první číslo bylo filosofem Emanuelem Rádlem a teologem Josefem Luklem Hromádkou vydáno v září 1927. Sám jsem jejím pravidelným čtenářem a abonentem od ledna 1994 a nepravidelným přispěvatelem od listopadu 1996.  číst dál

Předevčírem se v Pákistánu konal státní pohřeb Ruth Pfauové, při němž této katolické řeholnici za její více než půlstoletou službu malomocným či jinak trpícím v této muslimské zemi vzdali hold její nejvyšší představitelé. Životní příběh dr. Pfauové jsem už na blogu přiblížil ve svém předminulém příspěvku, dnes jej však ještě propojím s tématem vztahů mezi křesťanstvím a islámem. Velikost křesťanství spočívá v lásce, o níž služba Ruth Pfauové a bezpočtu jiných křesťanek a křesťanů vydává výmluvné svědectví. Láska sloužící nemocným však samozřejmě dříve či později naráží na meze svých možností: ne všechny pacienty lze uzdravit a i u těch, kterým lékařská pomoc „zachrání život“, jde ve skutečnosti jen o jeho prodloužení. Zde musí nastoupit víra, v níž spočívá velikost islámu. Ruth Pfauová s obdivem mluvila o odevzdanosti muslimů do Boží vůle a o tom, že rodina umírajícího vždy přijme, když o něm lékař řekne: Teď už je v Božích rukou. číst dál

Tímto článkem otevírám na blogu novou rubriku, v níž bych chtěl v budoucnu představovat vybrané představitele „českého nebe“ (1), tj. světce a světice spojené s českými zeměmi. Vyvěšuji jej ve výroční den vyhlášení Desetiletí duchovní obnovy národa, jež bylo na sklonku komunismu připraveno Tomášem Halíkem a spol. a vyhlášeno Františkem kardinálem Tomáškem. číst dál

Minulý týden odešla na věčnost řeholní sestra Ruth Pfauová, světice nazývaná „pákistánskou Matkou Terezou“. V mých očích tomu bylo a je spíš obráceně: životní dílo této ženy vnímám jako ještě obdivuhodnější než životní dílo Matky Terezy. Na rozdíl od ní totiž sestra Ruth nenabízela nemocným „jen“ křesťanskou lásku, ale i prvotřídní lékařskou pomoc. Na rozdíl od Matky Terezy také nepůsobila v nábožensky pluralitní Indii, ale v takřka výhradně muslimském Pákistánu, zemi patřící k těm, které jsou v posledních desetiletích nejvíce zaplaveny extremismem a násilím. číst dál

Před 145 lety, dne 12. července 1872, se narodil Emil Hácha, po většinu svého života všemi respektovaný a mnohými obdivovaný právník a soudce a na úplném konci své životní cesty naopak nešťastný, mnohými odsuzovaný státník. Samotný Hácha svou životní cestu s ironií jemu vlastní nakonec popsal slovy „zapomněl jsem v pravý čas do hrobu se uložiti“. (1) K popsání toho, co Hácha v posledních letech svého života prožíval, stačí jediné slovo: utrpení. Také důvod, proč onu roli nešťastného státníka proti své vůli přijal a sehrál, může být pojmenován jediným slovem: pokora. číst dál

Tento svůj příspěvek o dvou archetypálních postavách, které se v závěru Janova evangelia setkávají se zmrtvýchvstalým Kristem, vyvěšuji o svátku sv. Tomáše (3. července), i když by se možná ještě více hodil k letošnímu velkému dni sv. Marie Magdalény (22. července). Od poloviny července do poloviny srpna ale plánuji své obvyklé "letní prázdniny" od blogování.:-)  číst dál

Před pěti lety jsem propásl sté výročí smrti Josefa Václava Sládka (a zdá se mi, že ani obecně nebylo připomínáno tak, jak by si tento velký český básník zasloužil). Nynějšího 105. výročí Sládkova odchodu na věčnost z 28. června 1912 byl ale rád využil k připomenutí skutečnosti, že i když jazyková forma Sládkových veršů dnes může působit archaicky, jejich obsah je naprosto nadčasový. Odráží totiž Sládkovo nalezení Boha, "jenž je jedinou možnou odpovědí na otázky po životě, smrti a věčnosti". (1) K tomuto nalezení zřejmému z vrcholné poezie Sládkova posledního životního období básník dospěl skrze dlouholeté utrpení, kterým je dosažení duchovního poznání často podmíněno. číst dál

Z alb skupiny U2 jsem už na blogu systematičtěji představil mj. obě úvodní desky irských rockerů, "Boy" (1980) a "October" (1981), jejich zatím poslední album "Songs of Innocence" (2013) i prostřední část tvorby U2 v podobě rozervané, s protikladem mezi duchovním světem a světem popkultury se potýkající trilogie "Achtung Baby" (1991) ‒ "Zooropa" (1993) ‒ "Pop" (1997). Tím, co ještě zbývá, je především (z mého pohledu) obzvlášť silná trojice alb "The Joshua Tree" (1987) ‒ "All That You Can´t Leave Behind" (2000) ‒ "No Line on the Horizon" (2009), kterou spojuje motiv putování. V těchto dnech jsou Bono a spol., věční poutníci v duchovním i doslovném smyslu, na cestách s koncertním turné k třicátému výročí vydání alba "The Joshua Tree", a tak přistupuji k představení této jejich nejslavnější desky.  číst dál

O dnešní slavnosti Těla a krve Páně chci pokračovat ve svých meditacích nad Janovým evangeliem a přemítat tentokrát nad jeho šestou kapitolou, v níž Jan pojednává o křesťanském rozměru Velikonoc, spojeném s obětí Krista, jehož vydané tělo a prolitá krev se v eucharistii dávají jako pravý pokrm a pravý nápoj. Toto téma se ve čtvrtém evangeliu překvapivě objevuje již uprostřed Ježíšova veřejného působení (zatímco ve spojení s Kristovou poslední večeří pak už Jan nehovoří o ustanovení eucharistie, ale o mytí nohou). číst dál

Tento týden výjimečně vyvěsím na blogu hned dva příspěvky, v nichž se dotknu obou ústředních křesťanských svátostí (dnes křtu a o zítřejším Božím těle eucharistie). Na dnešek totiž připadá pětadvacáté výročí dne, v němž jsem byl pokřtěn a poprvé přijal Krista v eucharistii. číst dál

Na posledním, předsmrtném albu Leonarda Cohena jsem se loni marně snažil porozumět písni "Traveling Light". Teprve nyní jsem díky cohenovskému pásmu Jiřího Černého na brněnské Leitnerce z 23. května 2017 zjistil, že "traveling light" je idiom znamenající "cestovat nalehko", a mohl napsat tuto básničku. číst dál

V těchto dnech si připomínáme pětasedmdesáté výročí smrti Reinharda Heydricha z 4. června 1942 po předcházejícím atentátu. Heydrich patří k významným negativním postavám světových dějin dvacátého století, i když jej obvykle poněkud trapně chápeme především jako postavu českých dějin. Jejich zloduchem sice nesporně byl (po jeho příchodu do Prahy ze září 1941 se už tak neblahé poměry v protektorátě po všech stránkách dál změnily k horšímu), nicméně větší zlo než Heydrichův zásah do osudů českého obyvatelstva v protektorátě představoval jeho podíl na vyvražďování Židů. Ten je u nás ještě jakž takž znám (i když s ním Heydrichovu zaslouženou smrt nikdy nikdo nespojoval!); neznámý však zůstává Heydrichův neméně lví podíl na pronásledování křesťanů a boji proti katolické církvi, na který se chci zaměřit v tomto článku. číst dál

O dnešních narozeninách Boba Dylana (* 24. 5. 1941) byl rád ještě jednou připomněl sepětí jeho tvorby s Biblí, a to článkem, který jsem začal psát o letošním Velkém pátku. Jak jsem se již na blogu zmínil v úvodu ke své básničce "Jdi dál, Jane", pro Dylana je velice důležitou postavou svatý Jan, kterého zřejmě vnímá jako autora Zjevení Janova i Evangelia podle Jana.  číst dál