Období: duben 2021

Poznámka: Kdo zatím nechce znát rozuzlení detektivky „Po pohřbu“, ať tento článek nečte.  číst dál

Čtenář detektivních příběhů si jistě přeje, aby byly psány chytře a vrah v nich byl obratrně ukrytý, ale současně také to, aby s ním autor/ka hrál/a rovnou hru bez zatajování stop apod. Ve „Smrti staré posluhovačky“ (1952) Agatha Christieová tuto podstatu hry mezi autorem a čtenářem velmi chytře naplňuje. číst dál

Upozornění: Tento článek informuje o celém obsahu detektivky “Čas přílivu” a prozrazuje její zápletky. číst dál

Další perikopa Lukášova evangelia začíná Ježíšovou obřízkou (v. 21). Lukáš klade spíše než na obřízku důraz na jméno Ježíš, které Dítě, takto pojmenované už při andělském zvěstování, dostává. „Pro člověka nemůže existovat jiné Boží jméno než ,Ježíš‘, ,Bůh zachraňuje‘, jednak z toho důvodu, že oslovovat Boha jménem přináší člověku spásu, a pak proto, že člověk je ztracen a může poznat Boha jen jako toho, který ho zachraňuje.“ (1) číst dál

V tomto závěrečném dílu svého blogování o dějinách Brna se budu věnovat historii města v období československého státu, jež s přerušením nacistickou a fakticky i komunistickou okupací trvalo od roku 1918 do roku 1992. číst dál

„The Hollow“ (českým názvem „Poslední weekend“) je psychologický román Agathy Christie z roku 1946, jenž mne fascinuje jako dílo zasahující i do psychologie náboženství (či kvazireligiozity). Jestliže jsem za psychologickou označil už i předcházející knihu poirotovské série, „Pět prasátek“, v tomto případě jde vlastně o román víc psychologický než detektivní, jehož obvyklých rekvizit (stopy, dedukce…) zde moc není. číst dál

Tato část mého blogování o dějinách Brna bude věnována dlouhému období od roku 1801 do roku 1918, kdy bylo Brno v rámci Moravy i celé habsburské monarchie (od 1804 Rakouského císařství) mj. významným centrem textilního průmyslu.  číst dál

Další z krásných vánočních příběhů sv. Lukáše, který následuje hned po narození Krista, se týká pastýřů u jesliček. Zmínka o pastýřích nocujících pod širým nebem (v. 8) je spíš drsná než romantická. Lukáš, evangelista ponížených, píše o pastýřích, patřících „k nejnižší společensko-náboženské vrstvě“. Vidí v nich ty, kdo jsou právě proto schopni poznat v Dítěti narozeného Spasitele. Zároveň jsou i jakýmsi předobrazem těch, kdo se později stanou pastýři Kristovy církve. (1) číst dál

O románu „Pět malých prasátek“ (1942), který teď v mé poirotovské chronologii přichází na řadu, už jsem kdysi blogoval. Nyní však o něm ještě napíšu pár slov z jiného úhlu pohledu. Nechám už stranou otázku, která z postav („pěti prasátek“ říkanky) mohla zavraždit malíře Amyase Craylea a spíš se zaměřím jen na psychologii postav (a to i z osobního úhlu pohledu). Jen na úvod připomenu, že jde o zpětně vyprávěnou vraždu v příběhu, odehrávajícím se dlouhá léta poté, co Karolína Craleová zemřela ve vězení poté, co byla předtím uznána vinou vraždou svého manžela Amyase.  číst dál

Poznámka: V tomto článku prozrazuji zápletku knihy „Zlo pod sluncem“. Kdo si zatím nepřeje vědět pachatele vraždy Arleny Marshallové, ať jej nečte. číst dál

Poznámka: V tomto článku prozradím vraha z románu známého pod výše uvedenými názvy. Kdo se jej nechce dozvědět, ať dál nečte. číst dál

Ve svém článku z přelomu loňského a letošního roku jsem bohužel marně doufal, že v roce 2021 bude Británii dopřána oslava stých narozenin královnina manžela prince Philipa. Dnes je nicméně (bez ohledu na tento stín) unikátní den, v němž se pětadevadesátých narozenin dožívá samotná panovnice Velké Británie a Commonwealthu.  číst dál

Agatha Christieová jako názvy svých románů ráda používal útržků citátů, a to zvláště také ze svého oblíbeného Shakespeara. V případě „Temného cypřiše“ (1940) jí byl inspirací verš z „Večera tříkrálového“: „Tak už pojď, jen pojď, smrti má / pod cypřišem temným ať spočinu…“  číst dál

„Vánoce Hercula Poirota“ (1938) jsou dalším případem „záhady zamčeného pokoje“ (podobně jako jím byla např. i „Vražda v Mezopotámii“). Podobají se také „Schůzce se smrtí“, protože i v nich vystupuje starý tyran, který si sadisticky pohrává se svou rodinou.  číst dál

„Schůzka se smrtí“ (1938) je po „Smrti na Nilu“ dalším, ale už posledním z románů, ve kterých se Hercule Poirot poněkud záhadně nachomýtne k případu odehrávajícímu se v exotickém mimoevropském prostředí. Tentokrát se jedná o jordánskou Petru, přičemž vraždě předcházející část děje se odehrává i v Jeruzalémě.  číst dál