Úvodem svého letošního blogování o dějinách Brna musím připomenout četná historická výročí letošního „roku na devítku“. Rok 1419 patří k letopočtům demonstrujícím naprostou odlišnost v Brně psaných moravských dějin od v Praze psaných dějin českých. Žádná obdoba první pražské defenestrace se zde nekonala a katolické Brno tehdy i později stálo na opačné straně než husitská Praha. O dvě stě let později rok 1619, ve kterém téměř došlo k brněnské obdobě druhé pražské defenestrace, už naproti tomu demonstroval jistou odvozenost moravského dění od českého, i když bezesporu nejvýznamnější moravský protestantský politik Karel Starší ze Žerotína v téže době naopak ztělesnil jeho protikladnost. Z výročí dvacátého století je nutno zmínit vznik Velkého Brna a brněnské univerzity z roku 1919. V téže době se ovšem Brno z metropole zaniklého Moravského markrabství stalo jen provinčním městem, což posléze dovršila likvidace Moravskoslezské země k 1. lednu 1949. V posledním z jubilejních let se na sklonku roku 1989 započal pokus o její obnovu, který však skončil naprostým neúspěchem a tím i definitivním pádem Brna do politické bezvýznamnosti.
Nyní však již zpět k odlišnosti moravských dějin od českých, která se výrazně projevila i před šesti sty lety. Zatímco česká města v čele s Prahou se vesměs stala centry husitství, moravská města v čele s Brnem zůstala katolická. Na Moravě bylo husitství spíše záležitostí šlechty a venkova, zatímco měšťané zůstali věrni církvi a v konfliktech se šlechtickými vojenskými družinami, které se je snažily ovládnout, hledali ochranu u kostnického koncilu a pak u Zikmunda Lucemburského.
Stoupenci Husa a husitství nechyběli ani v Brně, ale k žádnému davovému hnutí, které by jen trochu připomínalo pražské události, zde nedošlo. Za panovníka celé Moravy byl po smrti Václava IV. na zemském sněmu v Brně z konce roku 1419 přijat Zikumund. Od vypuknutí husitských válek stála brněnská městská rada na protihusitské straně.
V listopadu 1421 se v Brně znovu sešel zemský sněm. Zikmund a olomoucký biskup Jan Železný na něm dosáhli přijetí protihusitského landfrýdu, podle kterého se husité měli smířit s církví (popřípadě nejprve přestat bojovat proti panovníkovi), anebo být pronásledováni. Následující porážka Zikmunda ve východních Čechách však vytvořila novou situaci i na Moravě a vymýcení husitství zabránila.
V roce 1422 mělo údajně dojít k ovládnutí Brna husity, ale celý plán prozradil Zikmundův dvorní šašek Borro, který zprávu o něm zaslechl v době, kdy byl zajatcem husitů v Hradci Králové. Od samotného Borra pocházející zprávy o údajné popravě pěti set spiklenců po překažení převratu jsou však značně nehodnověrné.
Roku 1423 Zikmund, vytížený svými úkoly římského a uherského panovníka, přenechal titul markraběte moravského svému zeti Albrechtovi Habsburskému, který se v následujícím roce v Brně neúspěšně pokusil ujmout vlády nad celou Moravou. Brnu potvrdil všechna městská privilegia a na Špilberk umístil silnou posádku.
V roce 1428 přitáhla k Brnu husitská vojska (sirotci). Ve městě se opakoval neúspěšný pokus o převrat z roku 1422. K dobytí Brna nedošlo a sirotci s nepořízenou odtáhli. Zkáza však postihla kláštery ležící za hradbami, jako byl augustiniánský klášter u sv. Tomáše či královopolská kartouza.
K dalšímu drancování došlo v roce 1430 při posledním pokusu husitů o dobytí Brna, ke kterému tentokrát přitáhla táborská vojska vedená samotným Prokopem Velikým. Mocně opevněné město se strategicky položeným Špilberkem se i tentokrát ubránilo.
Pokojnější doba nastala roku 1431 se začátkem vyjednávání mezi husity a basilejským koncilem, směřujícího k uzavření kompaktát. Jednání postupně probíhala v Basileji, v Praze, v Brně a v Jihlavě. V Brně se konala od května do července 1435. Zatímco česká katolická církev byla husitstvím zdecimována, moravské nechybělo sebevědomí a také odpor měšťanů katolického Brna ke „kacířům“ musel být mírněn zástupci koncilu. Kompaktáta byla posléze dojednána nejen pro Čechy, ale i pro Moravu.
Po smrti Zikmunda (1437) a Albrechta (1439) byl roku 1440 na zemském sněmu v Brně na Moravě uzavřen první landfrýd bez účasti panovníka. I když posiloval postavení kališníků, připojili se k němu i purkmistr a rada města Brna, pro které byl zemský mír nutným předpokladem rozvoje řemeslné výroby a obchodu.
Začátkem padesátých let bylo nadlouho přerušeno tradiční česko-německo-židovské soužití na území Brna, a to v důsledku kázání františkána Jana Kapistrána, vyhrocených proti židům a kacířům. Kapistrán v Brně plamenně kázal v srpnu a září 1451. O dva roky později se stal moravským markrabětem a českým králem Albrechtův syn Ladislav Pohrobek, kterému moravští stavové v Brně holdovali 6. července 1453. Listinou z 27. července 1454 Ladislav vypověděl židy z Brna (a současně i z dalších moravských královských měst). Brněnská židovská osada s třiceti domy, synagogou a hřbitovem osiřela; ze synagogy byl zřízen kostelík zasvěcený Maří Magdaléně, hřbitov zrušen a domy prodány křesťanským majitelům.
Po smrti krále Ladislava se stal v roce 1458 vládcem Čech i Moravy Jiří z Kunštátu a Poděbrad. Katolické Brno se kališnického panovníka zdráhalo přijmout a sklonilo se před ním až poté, co Jiřího vojska obsadila Špilberk a chystala se k útoku na město. Na Špilberku král usadil svého syna Viktorina, který mu odtud spravoval celou Moravu a současně držel Brno v šachu.
Jiří se snažil být „králem obojího lidu“ a podporoval i katolické instituce, jako například královopolskou kartouzu. Ta pak stála na jeho straně i v Jiřího válce s uherským králem a uchazečem o vládu v českých zemích Matyášem Korvínem. Samotné Brno se však postavilo na stranu Jiřího protivníků.
Už v roce 1467 byla z brněnských kazatelen veřejně čtena papežská exkomunikační bula proti Jiřímu z Poděbrad. Kníže Viktorin pak Brňany zaskočil obsazením a vypálením starobrněnského kláštera, Starého Brna a četných budov před branami. Dobytí města však spojené síly Brna, Olomouce, Znojma a Jihlavy odvrátily. Roku 1468 byl v Brně přijat Matyáš Korvín, který pak až po ročním obléhání ovládl Špilberk. Brno těžce utrpělo i v roce 1470, kdy bylo dějištěm dalších bojů mezi Korvínovými a Poděbradovými vojsky. Teprve válka mezi Matyášem Korvínem a nástupcem Jiřího z Poděbrad Vladislavem Jagellonským, která vypukla po Jiřího smrti z roku 1471, se už Brnu v podstatě vyhnula. V Brně se naopak odehrávala část mírových jednání mezi oběma stranami.
Počátkem roku 1480 Moravané na brněnském sněmu schválili mírové smlouvy, uzavřené mezi Vladislavem a Matyášem v předcházejících letech. Rozdělení zemí Koruny české mezi oba panovníky bylo spojené s reálnou možností, že by Brno (společně s Olomoucí) mohlo být do budoucna metropolí na Čechách zcela nezávislé Moravy. Po Matyášově smrti z roku 1490 se nicméně Moravské markrabství znovu spojilo s Českým královstvím pod vládou Vladislava Jagellonského.
Celkově lze říci, že patnácté století pro Brno rozhodně nebylo žádným zlatým věkem. Nejhůře byly tehdejším děním postiženi ti, kdo žili za městskými hradbami. Tak například královopolský kartuziánský klášter s kostelem byl zpustošen jak husitskými vojsky v roce 1428, tak i vojsky katolíka Matyáše Korvína v roce 1468. Divná doba, v níž byl „boj za víru“ spojen s ničením center duchovního života… Ale ne divnější než jiné. Série pohrom postihujících královopolskou kartouzu ostatně pokračovala i v dalších staletích až po dobu osvícenství, kdy byli do kláštera místo mnichů umístěni vojáci. To už je ovšem téma na jiné články.
Časová osa
1419 – moravský zemský sněm v Brně přijímá Zikmunda za pána země
1421 – na moravském zemském sněmu v Brně vyhlášen protihusitský landfrýd
1422 – překažení plánu na ovládnutí Brna husity
1424 – Albrecht Habsburský potvrzuje Brnu městská privilegia a umisťuje silnou posádku na Špilberk
1428 – neúspěšné obléhání Brna sirotky
1430 – další neúspěšný útok táborských vojsk na Brno
1435 – brněnská jednání mezi husity a delegací basilejského koncilu
1440 – na moravském zemském sněmu v Brně uzavřen landfrýd podepsaný i představiteli města Brna
1451 – Kapistránova kázání v Brně
1454 – vypovězení židů
1458 – Brno donuceno přijmout krále Jiřího z Poděbrad
1467 – zpustošení Starého Brna vojsky králova syna Viktorina
1468 – v Brně přijat Matyáš Korvín
1470 – Brno utrpělo boji mezi vojsky králů Matyáše a Jiřího
1480 – na brněnském sněmu schválena mírová smlouva mezi Matyášem Korvínem a Jiřího nástupcem Vladislavem Jagellonským
2024 ©