Zamilovaní vrazi Agathy Christie

Napsal Vít Machálek (») 13. 9. 2010 v kategorii Literatura, přečteno: 1388×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Na tento týden připadá 120. výročí narození Agathy Christie (15. 9. 1890 – 12. 1. 1976). Knihy této možná nejslavnější spisovatelky všech dob po léta vyplňují nemalou část mého volného času. Většinu jsem jich přečetl v originále, což mi přineslo cenné a bezbolestně získané zdokonalení se v angličtině. Jejich svět mne ovšem nejen baví a zajímá, ale v mnohém také irituje. Zde mám na mysli například odpudivé předsudky vůči lidem, nepatřícím k té pravé rase a společenské vrstvě, které „královna zločinu“ zastávala v podobné míře jako jiní Angličané její doby a jejího sociálního prostředí. V tomto článku však nechci ztrácet čas pohoršováním se nad Agathinými stereotypy. Místo toho bych se v něm zaměřil na oblast, v níž Christie naopak brutálně rozbíjí stereotyp či mýtus náš (nebo můj) vlastní. Mám na mysli mýtus romantické lásky. 

Před časem jsem se na tomto blogu zmiňoval o písni Boba Dylana „Watered-Down Love“, poeticky líčící propastný rozdíl mezi láskou, která lidská ego očišťuje a naplňuje pokojem, a láskou, při níž je naopak ego člověka vydáno na pospas svým vlastním trikům. Tato hluboce náboženská, Novým zákonem inspirovaná píseň by se dala teologicky interpretovat tak, že popisuje rozdíl mezi láskou, kterou byl člověk schopen milovat po svém stvoření (a bude znovu schopný po svém vykoupení), a láskou rozvrácenou a zničenou prvotním hříchem.

Agatha Christie byla člověkem spíše světsky než nábožensky smýšlejícím, což platí i o jejích nejslavnějších literárních postavách, Herculu Poirotovi a Jane Marplové. (1) Oblíbená fráze slečny Marplové („lidská přirozenost, jaká už jednou je…“), pronášená zpravidla v souvislosti se zločiny a vůbec nejčastěji v souvislosti se zločiny spáchanými „z lásky“, nicméně se zmíněnou písni a s křesťanským dogmatem o dědičném hříchu výrazně souzní.

Nemohu souhlasit s překladatelem a komentátorem Agathiných povídek Janem Zábranou, podle nějž je detektivka opakem psychologického románu, její zápletky musejí být povrchní a postavy musejí zůstávat pouhými figurkami a karikaturami skutečných lidských bytostí. Myslím si naopak, že vášně, které pachatelé v christieovkách vyšetřovaných zločinů prožívají, jsou psychologicky naprosto hodnověrné a realistické – bez ohledu na to, že ve skutečném životě tyto vášně k vraždě zpravidla nevedou… (2)

K ilustraci toho, co mám na mysli, zde budu muset prozradit pointu dvou christieovských příběhů. Vybral jsem nicméně jen povídky (po jedné marplovské a poirotovské), abych aspoň nikomu nezkazil déletrvající požitek z četby románu.

Začal bych povídkou „Utonulá“, ve které slečna Marplová ošklivý případ dvojnásobné vraždy (utopení těhotné dívky) rozluští zcela jedinečným způsobem: bez jakéhokoliv pátrání, jen na základě toho, že „zná lidskou povahu“, dokáže z mozaiky navzájem propletených lidských lásek a nenávistí snadno vydedukovat, kdo musel být vrahem.

Ke zločinu samozřejmě došlo ve vesničce St. Mary Mead, o jejíchž obyvatelích má Jane Marplová jako vševědoucí místní slídilka dokonalý přehled. Ví nejen o tom, že utopená Rose Emmottová čekala dítě s architektem Rexem Sandfordem, ale i o tom, že si ji chtěl i s cizím dítětem vzít místní truhlář Joe Ellis, který hezkou, leč povětrnou Rose zbožňoval a o jejím pravém charakteru nechtěl nic vědět. A ví samozřejmě také o tom, že o Ellise už léta oddaně pečuje jeho bytná, vdova Bartlettová, která k sympatickému mladému podnájemníkovi chová city zdaleka ne jen mateřské. A tak si snadno spočítá, že motivem k vraždě musela být nenávist paní Bartlettové k „couře“, se kterou chtěl od ní její Joe odejít, i když ho vůbec nebyla hodna…

„Láska“ je v christieovkách často spojená s neschopností respektovat svobodu milovaného člověka obrátit se zády k tomu, kdo jej tolik miluje, a s touhou zničit toho, kdo za to za všechno může. Agatha Christie by zde sotva mohla být tak přesvědčivá, kdyby za sebou sama neměla trýznivou osobní zkušenost. Když v roce 1926 zjistila, že ji její milovaný manžel Archie opouští se svou milenkou Nancy Neelovou, psychicky se zhroutila, uvažovala o sebevraždě a nakonec z nesnesitelné situace aspoň na čas unikla nepředstíranou ztrátou paměti, při níž pozbyla vědomí vlastní totožnosti a začala se (psychologicky pochopitelně) označovat za „paní Neelovou“.

Není tedy divu, že Agathou stvoření detektivové milostným dramatům velmi dobře rozumějí. Ve fascinující povídce „Záhada španělské truhly“ tak například Hercule Poirot rychle pronikl do psychologie Jocka McLarena, muže, kterého po celá desetiletí  mučila touha po milované Margheritě Claytonové a žárlivost vůči muži, kterému před ním dala přednost. I když by neprůbojný a submisivní Jock nakonec dokázal rezignovat a zůstat pouhým přítelem manželů Claytonových, vše se dramaticky změnilo ve chvíli, kdy Margherita navázala milostné pletky s majorech Richem. To už bylo víc, než byl tolik let trpící nešťastník schopen snést, a tak McLaren vymyslel geniální zločin, při kterém měl být Clayton zabit, Rich odsouzen za jeho vraždu a on sám měl mít po odstranění obou těchto mužů šanci konečně získat Margheritinu přízeň…

Leitmotiv mnohých detektivek Agathy Christie by se dal vyjádřit tímto citátem ze „Schůzky se smrtí“: „Žárlivost a vlastnický pud patří k základním instinktům, které jsou v člověku velmi hluboce zakořeněné.“

Jsou tyto instinkty součástí lásky, anebo jejím protikladem? Antoine de Saint-Exupéry se k tomu ve své „Citadele“ vyjádřil nanejvýš jasně: „Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.“

Poznámky:

1) Hercule Poirot i slečna Marplová sice občas vystupují jako lidé křesťansky věřící a modlící se, jejich typický způsob jednání je ale v lecčem zcela nekřesťanský. Nejodpudivěji na mne v tomto ohledu působí Poirotův zvyk dohnat zločince k sebevraždě a tak mu umožnit vyhnout se soudu a zachovat si dobré jméno. Připomíná mi to barbarství nacistů, kteří  takto „velkoryse“ naložili například s maršálem Rommelem.

2) K vraždě ostatně zpravidla nevedou ani ve světě Agathy Christie. V tomto ohledu  nemohu nezmínit román „Hadí doupě“ s postavami Brendy Leonidesové, mladé manželky bohatého starce, a jejího romantického ctitele Laurence Browna. I když jsou samozřejmě oba podezíráni z vraždy starého Leonidese, v psychologicky geniálním závěru se čtenář dozvídá, že jej nejenže nezabili, ale ani si jeho smrt nepřáli, protože frustrace z nešťastné lásky a plané sny o budoucím ráji jim ve skutečnosti vyhovovaly stejně dobře nebo lépe než všední společný život v manželství…

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Monika M. z IP 94.242.66.*** | 16.9.2010 13:10
Dobrý den, děkuji za výklad. Schopnost číst Christie v originále Vám jen závidím, já si v angličtině maximálně objednám jídlo a budu se za to týden plácat po zádech. Děkuji za tip na četbu, myslím, že už vím, čím se dají zaplnit otravné studené večery, které nás čekají.
Vít Machálek | 20.9.2010 08:07
Já sice skvěle ovládám slovní zásobu týkající se vražd, ale běžná konverzace někde v restauraci už by mi tak dobře nešla.smile Jinak Christie je ideální četba pro začátečníky - jednoduchá klasická angličtina jak z učebnice.
NULI z IP 83.208.141.*** | 24.11.2010 20:37
detektivky od Agathy mám už, bohužel, přečtené asi všechny, tak je čtu podruhé (v překladu, z angličtiny bych nepřeložila snad ani větusmile, Exupéryho čtu a miluju od dětství (asi jako první jsem četla Země lidí). Jo, a mám mnohem raději slečnu Marplovou (i když teď vidím, že i ta má své "mouchy")
Vít Machálek | 25.11.2010 17:40
Saint-Exupéryho jsem na rozdíl od Vás objevil až v letech studentských (i Malého prince jsem pochopil až v dospělosti, v dětství mi nic neříkal), ale je pro mě strašně důležitý (hlavně Citadela). Christieovky mi chybí snad už jen asi tři nebo čtyři, které nikde nemůžu sehnat; Poiroty a slečny Marplové mám všechny a čtu je pořád dokola až do úplného zblbnutí (v angličtině snad jen proto, abych si mohl sám před sebou obhájit, že to není maření času, ale studium jazkya) smile
Lucie z IP 85.161.162.*** | 1.4.2011 00:18
Dobrý den,
díky za inspirativní blog na který jsem dnes náhodou narazila (hledla jsem text L. Cohena...). Články jsou zajímavé, pouze jsem se zarazila nad tématem A. Christie.
Některé Vaš tvrzení se mi zdají dost odvážné - např. "její odpudivé předsudky vůdči jiné rase...", nebo, "člověkem spíše světským než náboženským"). Prostě s několika věcmi bych polemizovala - ještě speciálně dávat Exuperyho a Christie jakkoliv do souvislosti.
Zajímalo by mne, zda jste četl její knihu Vlastní životopis? Docela se z něj dá lecos o její osobnsti vyčíst - jako z každého autorského životopisu.
Ale každopádně díky za ostatní zajímavé počteníčko, jen tak dál, budu chodit častěji smile, zdravím, L.
Vít Machálek | 5.4.2011 09:26
Děkuji za reakci. Budu jen rád, pokud ještě napíšete, jak byste polemizovala.smile Např. Vaše protiargumenty proti větě, že A.Ch. byla člověkem spíše světským než náboženským, by mne velmi zajímaly.  Saint-Exupéry a Agatha Christie spolu souvisí jen tak, že jsou oba mými oblíbenými autory.smile Co se týče odpudivých předsudků, snad by se dalo diskutovat o tom, zda je A.Ch. měla proti černochům, Arabům, komorníkům atd. Ale zcela jistě měla odpudivé předsudky protižidovské... Chystám se časem napsat ještě článek srovnávající Christie s Chestertonem. Nevím ještě, co mi z něj vyjde, ale obávám se, že možná to, že u Chestertona coby autora eminentně náboženského byly ty předsudky ne menší, ale naopak větší než u Christie...

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a dvě