Komentář: Dobrý den Vítku,

Váš článek jsem četla už v pátek, ale chtěla jsem napsat komentář až si (až z archivu) poslechnu Váše povídání o Cohenovi na radiu Proglas, i když mi dělalo potíže nereagovat na Váš židovský vtip židovským vtipem, který mě při čtení napadl. (Kohn konvertuje ke katolictví. Pro své hluboké znalosti písma vystuduje kněžský seminář.  Jeho první kázání poslouchá i arcibiskup. Po kázání Kohna vyhledá a řekne mu: „Krásné Kohn, jen příště nezačínaj kázání slovy: drazí gójové.“). Vaše povídání se mi moc líbilo, hodně mi Cohena příblížilo, já jsem dosud Cohena vnímala spíše jako zpívajícího básníka přelétajícího příliš mezi náboženstvími, což mi příliš blízké není (ale díky Vám už to tolik nesoudím), což ve mě vzbuzuje pocity duchovní  rozpolcenosti, víte vidím rozdíl v tom nechat se inspirovat jiným a jít několika cestami, totéž mi třeba vadilo na Erichu Frommovi, naopak jsem to snadno chápala u Eliho Wiesela, který po prožitku koncentračních táborů hledá útěchu v súfismu a pro změnu hinduismu, protože nemůže být s Bohem, který opustil svůj lid při holocaustu, dokonce pobývá v indickém klášteře a jen díky jedné malé zkušenosti vychází zpět do světa a vrací se k Tóře a Bohu, kterému nemůže sice odpoustit, ale bez něhož nedokáže žít. Ačkoli ten princip nazlobenosti na Boha může být příčinou oné rozpolcenosti a „přelétavosti“ i u těch židů jako je Cohen nebo Fromm, protože holocaust se dotýká každého žida, i když koncentrační tábory neprožil. Píseň Suzanne je velmi krásná. Také píseň Lover je krásná. Myslím, že Cohena začnu poslouchat, líbí se mi jeho hluboký hlas. Patrně člověk, který se na mnoha cestách ztrácí, více uvidí a prožije cestou. Hezký byl i předchozí článek, děkuji za příblížení Petra Pitharta, souhlasím s Vám, že je to poslední  velký žijící politik, ačkoli nejsem takový velký odpůrce Klause jako vy. Děkuji také za přípomínku E. Rádla, vnímám to jako dobrý tip  k nastudování, je to další významná osobnost ve stínu  nevděčných českých dějin.