České církevní dějiny, kterým bych se rád věnoval jak dnes ve vztahu k době před padesáti lety, tak i při zářijovém a říjnovém osmičkovém výročí ve vztahu k době před sedmdesáti a před sto lety, stojí stranou zájmu mainstreamové české historiografie. I ve zřejmě nejlepší učebnici českých dějin jsem ve vztahu k jejich náboženskému rozměru ve dvacátém století narazil výhradně na zmínky o Masarykově protikřesťanské religiozitě (1) a naproti tomu ani na sebemenší zmínku, která by se týkala českého křesťanství. A to je přitom pořád ještě ta lepší možnost ve srovnání s alternativou, kterou představuje neúnavné omílání frází o katolickém „klerofašismu“, „svěcení zbraní“ apod. v dílech (post)komunistických historiků. V zemích Koruny svatováclavské (proměněných v země Republiky československé) po dlouhá desetiletí docházelo a stále dochází buď k démonizaci, anebo k marginalizaci katolicismu.
číst dál