Období: rok 2015

Uznávám, že název mého článku je banální. Stojí však v protikladu k názvu „vánočního poselství”  (!) Miloše Zemana „Tahle země je naše”. (1) Tyto dva názvy jsou pro mne zkratkovým vyjádřením protikladu češství a čecháčkovství, v posledních prezidentských volbách ztělesněného jmény knížete Karla a jeho soupeře, který jej v předvolební kampani tak bezostyšně přibil na čecháčkovský pranýř. číst dál

Bartlovi byli dobrou křesťanskou rodinou, která ve svém rodinném domku často poskytovala útočiště potřebným. Zvláště na Vánoce k sobě vždy zvali někoho, kdo by je jinak neměl s kým trávit. Tentokrát o nich měli opravdu pozoruhodného hosta, který ztělesňoval tragické dějiny jejich Městečka. číst dál

S pocitem velké únavy spíše než úlevy dnes konečně držím v rukou svůj svázaný habilitační tlustospis, završující pomyslný pentateuch mých velkých, několikasetstránkových prací. Pokud jde o jejich témata, lze zjednodušeně říci, že v prvních třech z těchto pěti prací jsem se zabýval vztahem křesťanství a sekulárních totalitních ideologií, zatímco v posledních dvou vztahem křesťanství a islámu. číst dál

Třídní profesor Kristýny Bartlové na Biskupském gymnáziu pomalu končil svůj proslov k rodičům a utíral si zpocené čelo. Za dnešních nálad v Městečku sotva mohl existovat méně populární úkol, než mluvit proti islamofobii. Jemu ale nic jiného nezbývalo. Lalja, dcera starého Músy z čajovny, byla v jeho třídě vystavena šikaně, o které se na třídních schůzkách nemohl nezmínit. číst dál

Na dnešek připadá 210. výročí bitvy u Slavkova, která nebyla jen „bitvou tří císařů”, ale i bitvou, v níž naši předkové bránili své domovy před záplavou francouzských dobyvatelů. Do tohoto světla ji alespoň v románu „Raněné pole” staví moravský spisovatel a archivář František Neužil (1907–1995), jehož odchod na věčnost měl teď také kulaté výročí. číst dál

V čajovně, kterou na náměstí na okraji parku Strž provozovala rodina Músových, toho dne nebylo příliš útulno. Její okna, rozbitá při nedávné demonstraci hnutí „Islám v Městečku nechceme”, ještě nebyla zcela zasklena. Naštěstí bylo počasí na listopad velmi teplé. číst dál

Kdyby se dobrodružné romány Alexandra Dumase neodehrávaly ve francouzských, ale v českých dějinách, jistě by v nich vystupoval i Heřman Černín z Chudenic. Romanopiscovo pero by jej možná zkarikovalo podobným způsobem jako lakomého ministra Mazarina, ale jistě by si přišlo na své i při vrcholně napínavých scénách odehrávajících se v Turecku a ještě víc při nervy drásajícím dění v Čechách v době kolem Bílé hory… číst dál

Poslední dva roky svého života jsem takříkajíc prožil s Komenským, a tak sotva mohu zapomenout na výročí tohoto týdne. Dne 15. listopadu 2015 uplyne 345 let od chvíle, kdy tento veterán Kristův po čtyřiapadesáti letech posvátné služby odešel ke svému Pánu. (1) číst dál

Mé blogování je poslední dobou stále více věnováno představování osobností českých a evropských dějin 13.–17. století, „od sv. Anežky ke Komenskému“. Zpravidla  se jedná o postavy duchovních dějin, v tomto případě však půjde o osobnost z dějin diplomacie. Ta je dnes u nás řízena z Černínského paláce a není tedy od věci vědět, že s ní Černínové vskutku mají své zkušenosti. (1) Barvitá osobnost Heřmana hraběte Černína z Chudenic je spojena s dějinami diplomatických vztahů mezi habsburskou o osmanskou říší. číst dál

„Katko, asi se dám k bahá’istům,“ hlásila Hela po příchodu domů s úsměvem. „Jsou super: Podporují emancipaci, už v 19. století požadovali rovnoprávnost žen i v přístupu ke vzdělání a ženy se u nich mohou uplatnit v náboženských institucích – ne jako u katolíků... A stejně jako já jsou přesvědčeni, že jedině ženy mohou světu přinést mír! Znáš tuto víru, religionistko?“ číst dál

Velikonce už dávno patřily minulosti a na Biskupském gymnáziu v Městečku  se blížily maturity. Jednou z posledních akcí, které se ještě maturanti před svým odchodem na „svatý týden“ zúčastnili, byla přednáška na téma „Nebezpečí sekt“, určená pro studenty i mimoškolní veřejnost. číst dál

Církev slavila Květnou neděli. Při bohoslužbě se četlo evangelium o slavném vjezdu Krista do Jeruzaléma, ale také pašije o utrpení Páně. Když se Katka, Hela a Kristýnka společně vracely z kostela, Hela poznamenala: „Den poté, co v Betanii jedna z Ježíšových učednic pomazala jeho tělo k pohřbu, jej jeho mužští učedníci nadšeně vítali jako krále, který se triumfálně ujme moci... Už předtím chtěli ty, kteří ho nepřijímali, spálit nebeským ohněm a rozdělovali si vládní křesla v budoucí mesiášské říši. A i když pak viděli, že je všechno jinak, brzy se zase otřepali a své násilí, fanatismus a touhu po moci si dokonce i ve jménu ukřižovaného Mesiáše vesele provozovali dál. Pán Ježíš toto vše viděl ve své těžké hodině v Getsemanech a jeho duše z toho byla ,smutná až k smrti´...“ číst dál

„Katko poslouchej,“ řekla Hela, listující Knížkou o mužích a ženách. „Tohle je dost dobrý: ,Kdyby se do Betléma vypravily místo tří mudrců tři moudré ženy, bývaly by se zeptaly na cestu a dorazily by včas, aby pomohly při porodu. Přinesly by praktické dárky jako plenky, kojenecké lahve a odsávačku. Uklidily by stáje, uvařily by a na zemi by po věky věků panoval mír.´“ číst dál

Muhammad se v dešti kamenů modlí za své vrahy, odevzdává svou duši Bohu a umírá. Je zabit jako kdysi Ježíš, po své smrti však vítězí. Jeho učedníci sice nejprve prchají z nepřátelské Mekky, své víry se ale nevzdávají, naopak: s nasazením života ji hlásají všude, kam přijdou. Jejich morální síla, láska k bližnímu a ochota podstupovat pro víru mučení a smrt, s jakou následují svého proroka i statisíce křesťanských mučedníků prvních století dějin církve, působí jako magnet na jejich okolí a přispívají k tomu, že se jejich společenství rychle rozrůstá po celé Arábii, ale i severní Africe a Blízkém východu. číst dál

Zhruba o dva měsíce později seděla Katka večer ve svém pokoji a četla si již hotovou část svých "Dějin potomků Abrahamových". Začínaly takto: číst dál