Období: srpen 2010

Letošní pražský koncert Boba Dylana, o kterém už jsem na tomto blogu psal, měl kuriózní dohru na stránkách Lidových novin. Jiří Zlatuška se v nich o Dylanovi rozepsal spíše z pohledu hipísáka než z pohledu bývalého rektora Masarykovy univerzity. Ve svém čtenářském ohlasu napadl článek, ve kterém o uvedeném koncertu referoval překladatel a hudební kritik Josef Rauvolf. Jeho rozhodný nesouhlas vyvolala  Rauvolfova věta, podle níž Dylan v písni „Rainy Day Women #12 & 35“ prorocky zpívá „každého stejně jednou ukamenujou“. Příslušný verš (v originále „everybody must get stoned“) je podle Zlatušky možné překládat výhradně jako „každý se musí zhulit“… (1)  číst dál

"Vím, že se po válce z naší strany stala velká svinstva. Je mi to líto a za to, že bylo dost Němců zavražděno a velká většina vyhnána z domovů v rámci kolektivní viny, se dost stydím... Přes tuto, řekněme, sebekritiku bych rád zdůraznil, že to nebyl český národ, kdo vyvolal válku, a nebyla to početná skupina Čechů, kdo volil henleinovce... Tak jako by se čeští politici měli poklonit německým poválečným obětem, tak by Němci měli najít nějakého nového Willyho Brandta. Ano, právě toho, který v Polsku poklekl u památníku obětí fašismu... Tento Brandt dneška by pak mohl sepnout ruce v LIdicích, Javoříčku, Ležácích a nad hroby obětí heydrichiády. Věřme, že k úplnému odpuštění z obou stran jednou dojde, ale myslím, že to bude nějakou generaci trvat." číst dál

Mým největším zážitkem těchto prázdnin byla panychida za biskupa Felixe M. Davídka, organizovaná paní Radkou Müllerovou a celebrovaná P. Markem Váchou – Orkem. I když šlo už jen o vzdálenou reminiscenci na působení podzemní církve z doby před rokem 1989, dala mi pocítit duchovní a intelektuální inspirativnost někdejšího davídkovského společenství. číst dál

Dne 27. srpna 2010 uplyne rovných sto let od narození Matky Terezy z Kalkaty. A 16. srpna uplynulo pět let od mučednické smrti bratra Rogera z Taizé. Mnozí z poutníků, kteří  přišli do Taizé na  jeho pohřeb, tehdy mluvili o tom, že se smrtí Matky Terezy, Jana Pavla II. a bratra Rogera skončilo opravdu 20. století.  číst dál

Když přemýšlím nad nějakým tíživým problémem - ať už osobním či společenským - často se mi stává, že mně začne v uších bzučet písnička, jejíž poselství se dané věci nějak dotýká. Tento článek měl být původně příspěvkem do diskuse o bratrech Mašínech, kterou nedávno znovu rozvířila smrt jejich spolubojovníka Milana Paumera. S ožehavým "mašínovským" tématem zabijáků a/nebo hrdinů jsem se dlouho potýkal. Až mi najednou v hlavě začal znít hlas Boba Dylana, zcela nezvykle doprovázený dětským sborem. Hlas zpívající píseň "They Killed Him". číst dál