Na dnešek připadá 480. výročí odchodu na věčnost velkého křesťanského humanisty Erasma Rotterdamského z 12. července 1536. Touto osobností už jsem se kdysi na internetu důkladně zabýval, a to v komparaci s postavou Martina Luthera. (1) Dnes bych však ve vztahu k ní ještě rád reflektoval téma trojiční teologie, kterému jsem se mezitím věnoval ve své habilitační práci. Můj zápas o co nejhlubší pohled na uvedené dvě osobnosti stále pokračuje; na jedné straně v naší dnešní době, která je zase jednou dobou plnou hrubé nesnášenlivosti a sprostých útoků, ještě víc než dřív oceňuji erasmiánskou smířlivost a noblesu, na straně druhé si však nejsem jist, zda Lutherova teologie (přes všechnu svou těžko stravitelnou nesnášenlivost a protikatolickou i jinou nesmiřitelnost) nebyla vlastně hlubší než Erasmova. Lutherovo vášnivé potýkání se s mystériem Boha nekonečně přesahujícího lidský rozum se mi zdá být jaksi hlubší a opravdovější než Erasmova teologie tíhnoucí k racionalistické a moralistní (dez)interpretaci křesťanství. Je opravdu těžké říci, co křesťanství v dějinách uškodilo víc, zda vzájemná nesnášenlivost mezi křesťany začínající po vystoupení Martina Luthera, anebo degradace víry na povrchně racionalistickou religiozitu, k níž v tragické míře došlo v osvícenství a v náznaku již v humanismu doby Erasmovy...
číst dál