Období: srpen 2019

Čeští básníci sklonku devatenáctého století se museli potýkat se všudypřítomnými dobovými vlivy typu pozitivismu a víry ve svobodomyslný pokrok, které nepřály křesťanské víře a umožňovaly obracet se k Bohu nanejvýš jen jako k tajemné, neznámé prasíle. Z velmi známých jmen tehdejší české poesie se tomuto trendu vymkli jen dva autoři (o obou jsem již na blogu psal): Josef Václav Sládek a Julius Zeyer. Sládek „ve svých bezesných nocích rozmlouval s Bohem křesťanským a od něho v pravé křesťanské pokoře přijímal bolest a utrpení“. Složitá bytost Julia Zeyera „chovala povždy prudký odpor k heslům doby a jejím svodům“, i tak však „dlouho trvalo, nežli jeho duše tolika destilovanými prožitky napájená a tolikrát zmučená odhodila všecko, aby se pobratřila s žebráky, poutníky a prosťáčky božími a usedla s nimi u společného stolu v království Kristově“. (1)  číst dál

Na svůj minulý příspěvek o srpnu 1939 věnovaný paktu Molotov – Ribbentrop chci dnes navázat ještě zvláštním článkem o Emanuelu Moravcovi, který bezprostředně po uzavření dohody mezi oběma totalitními říšemi začal v okupovaných českých zemích pronášet své propagandistické promluvy, které pak byly od počátku až do konce války v protektorátním éteru i tištěných médiích permanentně všudypřítomné.  číst dál

Dnes slaví 84. narozeniny skvělý americký psycholog Paul Vitz (* 27. 8. 1935) a příští měsíc bych chtěl zase na blogu připomenout výročí narození anglické „královny detektivek“ Agathy Christie (* 15. 9. 1890). Ti dva mají samozřejmě společné hlavně jen to, že jsem teď četl jejich knihy.:-) Podle jedné z geniálních „hlášek“ Boba Dylana „člověk nemůže projít životem, aniž přečte nějakou knihu“. (1) Tento můj blog (o jehož shovívavé posuzování prosím) je vlastně jen takovým mým čtenářským a jiným deníkem, zatímco odborné a na dlouhodobém bádání a promýšlení daných témat založené články se snažím publikovat v různých periodicích.  číst dál

Je mi tak trochu záhadou, proč byl ze světců doby baroka po roce 1989 svatořečen Jan Sarkander, zatímco Bridela, skutečně významnou postavu českých dějin a křesťana, který položil život za své bližní, nikoho nenapadlo ani blahořečit. To je ovšem problém „jen“ české katolické církve. Nesporný problém české společnosti odráží skutečnost, že v ní z dějin české kultury byli a jsou oslavováni mnohdy až obskurní, spíš než jakékoliv hodnoty jen jejich absenci ztělesňující autoři, zatímco Bridel, skvělý představitel české mystické poezie, v řadě přehledů dějin naší literatury není vůbec ani zmíněn. Předsudky, se kterými to souvisí, už jsem se ale na blogu zabýval několikrát a není tedy třeba, abych tak činil i dnes.  číst dál

Velký český teolog a religionista Karel Skalický vydal v předvečer svých pětaosmdesátin pozoruhodnou publikaci Církev v Evropě, Evropa v církvi (1), rozebírající dějiny církve v kontextu pěti evropských i českých revolucí, spojených s bojem o investituru, s vystoupením reformátorů, s bojem za liberální svobody, s bojem za svobodu od vykořisťování a konečně s bojem za lidská práva v roce 1989. Tuto knihu mohu jen vřele doporučit. Můj dnešní článek z ní však přebírá jen schéma „revolucí“, uchopené zcela odlišným způsobem. Jde v něm navíc jen o letmý námět k diskusi, ne ještě o propracovaný text.  číst dál

K adekvátnímu vylíčení paktu Molotov – Ribbentrop z 23. srpna 1939 nestačí pero historika a bylo by k němu třeba spíš představivosti spisovatele. Ve spojení s ním myslím na vizi George Orwella, podle níž měl být nakonec celý svět rozdělen mezi superstáty a současně celý ovládán stejnou, jen různě nazývanou totalitní ideologií, a také na J. R. R. Tolkiena.  číst dál

Umění by mělo být pravdivé, tj. spojené s reálnými souřadnicemi lidské existence rozprostraněné mezi životem a smrtí, láskou a sebestředností, hledáním smyslu a jeho postrádáním. Dnes je bohužel všude plno nepravého, od reality naopak odvádějícího únikového umění, ve kterém nemohou žádnou smysluplnou odpověď na základní životní otázky nenalézat ani samotní jeho tvůrci. (1)  Význam písní Boba Dylana je pro mne dán tím, že ztělesňují pravé, existenciálně smysluplné umění a že v nich nalézám pomoc i ve svém osobním zápase o smysl. Na tento měsíc připadá už třinácté výročí Dylanova pozdního vrcholného díla v podobě alba Modern Times, které je pro mě v tomto ohledu vůbec nejdůležitější.  číst dál

Úvodem svého letošního blogování o dějinách Brna musím připomenout četná historická výročí letošního „roku na devítku“. Rok 1419 patří k letopočtům demonstrujícím naprostou odlišnost v Brně psaných moravských dějin od v Praze psaných dějin českých. Žádná obdoba první pražské defenestrace se zde nekonala a katolické Brno tehdy i později stálo na opačné straně než husitská Praha. O dvě stě let později rok 1619, ve kterém téměř došlo k brněnské obdobě druhé pražské defenestrace, už naproti tomu demonstroval jistou odvozenost moravského dění od českého, i když bezesporu nejvýznamnější moravský protestantský politik Karel Starší ze Žerotína v téže době naopak ztělesnil jeho protikladnost. Z výročí dvacátého století je nutno zmínit vznik Velkého Brna a brněnské univerzity z roku 1919. V téže době se ovšem Brno z metropole zaniklého Moravského markrabství stalo jen provinčním městem, což posléze dovršila likvidace Moravskoslezské země k 1. lednu 1949. V posledním z jubilejních let se na sklonku roku 1989 započal pokus o její obnovu, který však skončil naprostým neúspěchem a tím i definitivním pádem Brna do politické bezvýznamnosti.  číst dál

Pro budoucnost člověka na této zemi může představovat hrozbu nejen ekologická krize, ale i ekologická ideologie. Filosof Rio Preisner před mnoha desítkami let činnost radikálních ekologických hnutí komentoval zděšenými slovy, že kvůli velrybám vyhyne homo sapiens. Dnes už jako by hnutí The Childfree Movement cíl vyhynutí člověka hlásalo zcela explicitně.  číst dál

Má dnešní glosa k událostem před 600 lety se nebude týkat ani tak první pražské defenestrace z 30. července 1419, jako spíš smrti Václava IV. z 16. srpna. Událostem doby Václavovy vlády jsem se již kdysi na blogu věnoval, a to ve spojení s 650. výročím jeho narození z 26. února 1361 a se zaměřením na církevní dějiny. Dnes bych své tehdejší blogování doplnil glosou týkající se spíše osobnosti Václava IV. a osobnosti státníka obecně.  číst dál

V trojici textů tematicky spojených se srpnem před osmdesáti lety bych se chtěl tento měsíc věnovat nejprve protektorátní politické reprezentaci a českému odboji, pak v příštím článku paktu Molotov – Ribbentrop a v návaznosti na něj nakonec ještě osobě českého ideologického publicisty a protektorátního kolaboranta číslo jedna Emanuela Moravce.  číst dál