Období: listopad 2020

Třetí román  s Herculem Poirotem - roku 1926 vydaná "Vražda Rogera Ackroyda" - je jedinou poirotovkou, kterou jsem hned na poprvé musel číst s vědomím toho, kdo je vrah. Možná to ví každý, kdo si sem tam přečte nějaký článek o díle Agathy Christieové, takže není důvod dělat s tím tajnosti. Přece jen bych ale na začátku tohoto svého příspěvku rád vyslovil výzvu, aby jej nečetli ti, kdo si zatím totožnost vraha Rogera Ackroyda znát nepřejí. číst dál

V religionistice je známé dělení náboženství dnešního světa do dvou nebo tří místem svého původu spřízněných náboženských rodin (Max Müller rozlišil rodinu semitskou a árijskou a Hans Küng blízkovýchodní prorocká, indická mystická a dálněvýchodní mudrcká náboženství). Toto dělení však nevěnuje žádnou pozornost Persii neboli Íránu, i když význam této země v náboženských dějinách je nezpochybnitelný. Írán je nejen centrem šíitského islámu a historickým centrem islámského súfismu či křesťanského nestoriánství, ale i kolébkou několika svébytných náboženství: zoroastrismu, manicheismu a Bábí a Bahá'í víry. číst dál

Nejvýznamnější světovou událost listopadu 1945 představovalo zahájení procesu s hlavními válečnými zločinci nacistického Německa (ovšem s výjimkou těch úplně nejhlavnějších, Hitlera a Himmlera, kteří se pozemskému skládání účtů vyhnuli sebevraždou). číst dál

V době nacismu byly církevní struktury - podobně jako později v době komunismu - částečně rozbity a řada biskupských stolců neobsazená. Obnova po květnu 1945 probíhala mnohem pomaleji než po listopadu 1989. Ještě na první poválečné biskupské konferenci, která se sešla až v listopadu, byly diecéze uprázdněné v době okupace zastupovány nikoliv biskupy, ale jen kapitulními vikáři. Do jisté míry podobná byla možná i dvojznačnost postavení katolické církve v české společnosti. číst dál

Nikdy jsem moc nerozuměl apatii, s níž povstalci posléze popravení na Staroměstském náměstí po 8. listopadu 1620 už jen rezignovali a trpně očekávali svůj další osud. Poté, co se rok 2020 stal mou osobní „Bílou horou“, už ovšem s tímto porozuměním žádný problém nemám. číst dál

Ve svém minulém detektivkovém blogování jsem psal o "Záhadné události ve styleském sídle", prvním románu s Herculem Poirotem a vypravěčem Arthurem Hastingsem z roku 1920. O tři roky později následovala "Vražda na golfové dráze", předkládající další napínavé pátrání i další vývoj obou postav. Současně se ovšem Agatha Christieová začala více vydávat vlastní cestou nezávislou na doylovském vzoru, takže - jak jsem se již zmínil v závěru minulého článku - Poirotova watsona čekal ústup do pozadí. číst dál

Ve svém minulém příspěvku jsem uzavřel téma legislativní přípravy takzvané retribuce, za kterou nesl jako ministr spravedlnosti hlavní odpovědnost Jaroslav Stránský. Břímě odpovědnosti za vlastní průběh retribučních procesů však už potom připadlo Prokopu Drtinovi, který svého národně socialistického stranického kolegu Stránského na postu ministra spravedlnosti vystřídal 6. listopadu 1945. číst dál