Období: rok 2018

V prosinci 1938 nedošlo k významným a přesně datovatelným událostem, jakými v listopadu 1938 byly křišťálová noc v Německu a prezidentská volba v Československu. V rámci svého pravidelného blogování o době před osmdesáti lety se tedy tentokrát zamyslím spíš nad tragédií, k níž na konci roku 1938 směřovaly mezinárodní vztahy. Touto tragédií byly přípravy na válku ze strany dvou výbojných totalitních říší, které se zároveň připravovaly na to, že si mezi sebe rozdělí Evropu. Zničující konflikt druhé světové války byl ve skutečnosti ještě daleko dřív než nacisty předjímán komunisty. (1)  číst dál

Nikdy nepřestanu litovat toho, že druhé kolo prezidentských voleb z roku 2013 nevyneslo na Hrad Karla Schwarzenberga, který k tomu byl kvalifikován už rodinnou tradicí. Kdykoliv kníže Karel řekne „Povím vám historku…“, tak je to něco velice zajímavého a obvykle spojeného s dějinami této země, v níž Schwarzenbergové po staletí hrají vynikající roli. Jeden z nejlepších příběhů z rodové paměti, týkající se kardinála Bedřicha Schwarzenberga (1809–1885), dal knížepán k lepšímu v nedávném rozhovoru pro Reflex:  číst dál

Zatímco říjen 2018 byl ve znamení oslav pozitivního (?) stého výročí událostí spojených se vznikem ČSR, počínaje tímto měsícem bych se chtěl na blogu dlouhodobě zamýšlet nad událostmi spojenými s tragickou dobou před osmdesáti lety, tedy nad tím, co se u nás i ve světě odehrávalo od listopadu 1938 dál.  číst dál

Pan doktor se s tím nepáře číst dál

Hlasování v anketě Katolického týdeníku o „Knihu čtenářů“ roku 2018 (1) je pro mne velmi jednoduchou záležitostí, protože v nabídce volitelných titulů z řady téměř výhradně současných autorů vyniká jediné klasické, věky prověřené dílo v podobě nového vydání Dialogu s Boží prozřetelností svaté Kateřiny Sienské.  číst dál

Dnes se budu po 70. výročí komunistického puče, 50. výročí sovětské okupace a 80. výročí Mnichova zabývat poslední ze smutných událostí „roků na osmičku“ 20. století v podobě 100. výročí blasfemického řádění „osvobozeného národa“, kterému o prvním dnu svátečním v nově vzniklém Československu, v neděli 3. listopadu 1918, padla za oběť socha Immaculaty z mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.  číst dál

Ve svém dnešním zamyšlení bych se chtěl zaměřit na dobu vlády posledního českého krále Karla IV. (jako rakouského císaře Karla I.), před sto lety svrženého i s celou monarchií. Z katolického pohledu tehdejší český jásot nad svržením tohoto panovníka vyznívá jako skutečnost značně  ironická, a to přinejmenším od roku 2004, kdy byl císař Karel blahořečen. Dalo by se říci, že ani jednomu ze svých svatých panovníků (knížeti Václavovi a králi Karlovi) nepřipravili Češi zrovna dobrý osud…  číst dál

Proměna zemí Koruny svatováclavské coby součásti habsburské monarchie v země samostatné Československé republiky, jejíž 100. výročí se v těchto dnech oslavuje, je pro mnohé (ne však pro katolíky) věcí absolutně a bezvýhradně pozitivní. Na svém blogu bych se chtěl nad dobou před sto lety zamýšlet z hlediska nejen politického, ale především náboženského. číst dál

Sté výročí událostí z října 1918 se nepochybně v různých středoevropských zemích připomíná různě. U nás se tradičně slaví, tím spíš je však třeba připomenout, že šlo především o rozbití velkého habsburského soustátí na malé nástupnické státy, jejichž další dějiny byly značně pohnuté. Jedním z nich byla i malá Rakouská republika. Ve svém dnešním přehledu dějin k ní dnes patřících zemí se zaměřím hlavně na období před vznikem podunajské monarchie a po jejím zániku, protože o dějinách hasburského soustátí podrobněji pojednávám jinde (např. na vit-machalek.spqr.cz). číst dál

Mnichov byl pro českou společnost strašlivou zkouškou, nelze však říci, že by jí nepřinesl vůbec nic pozitivního. Horké hlavy socialistů a liberálů, kteří po roce 1918 nešetřili fanatickými útoky proti katolické víře, v této době každopádně vychladly a zjistily, že skutečným nepřítelem českého národa je někdo úplně jiný než Řím. Starý sociální demokrat Rudolf Bechyně, který v době protikatolického amoku po 28. říjnu v parlamentu pronesl pověstná slova ke knězi Šrámkovi „Ty, černý pope, odtud vyletíš!“ (1), se nyní vyjádřil takto: číst dál

Nejen před rokem 1989, ale i po něm byla v české historiografii běžná představa, že katolická církev, která byla po roce 1918 vykázána do patřičných mezí, se v době pádu první republiky začala zase nehorázně drát o pozice. (1) číst dál

Na prahu nového školního roku vstupuji i do nové fáze promýšlení témat souvisejících s mou akademickou činností. Tuto drobnou recenzi (či možná jen glosu) spojenou s listováním knihou editora Iana P. McGreala „Velké postavy západního myšlení“ (Praha: Prostor, 1997) zařazuji na blogu do rubriky Religionistika, i když do ní samozřejmě úplně nepatří. Religionistika je nicméně disciplínou schopnou zabývat se celým spektrem postojů náboženských i protináboženských, a tak způsobilou k mapování různých podob západního myšlení. Také mé zaměření badatele věnujícího se peripetiím „našeho“ duchovního vývoje – tedy tomu, co přibližuje McGrealova kniha – svým způsobem přece jen spadá především do tohoto oboru.  číst dál

Ve svém posledním zářijovém blogování o Agathě Christie se dnes budu důkladněji věnovat jedné z jejích knih na pomezí detektivky a psychologického románu, které jsem se už dotkl i ve svém minulém příspěvku. číst dál

V literárním světě není nic neobvyklého na tom, že se autoři opakují a vytvářejí různé variace na své stále stejné téma. Tím spíš je to běžné v žánru detektivek, ve kterém se věčná hra mezi autorem a čtenáři nutně musí rozvíjet podle určitých neměnných pravidel. Pro průměrného čtenáře to skýtá mj. tu výhodu, že zatímco u prvních detektivek svého oblíbeného autora stojí před záhadou, kdo by mohl být vrahem, se stejně otevřenými ústy jako doktor Watson či kapitán Hastings, u desátého či dvacátého románu už začíná být schopný spisovatele či spisovatelku „prokouknout“. číst dál

Včera uplynulo pětačtyřicet let od smrti Johna Ronalda Reuela Tolkiena (3. 1. 1892 – 2. 9. 1973), katolického spisovatele, který v duchu klasické patristické teologie spatřoval v poetickém světě mýtů stopy toho, co se v Kristově příběhu stalo historickou skutečností, a v tomto duchu koncipoval i svou vlastní románovou mytologii.  číst dál