Politika

Ruská armáda si počíná nejen agresivně, ale i s neobyčejnou brutalitou vůči civilistům, které bombarduje, unáší, mučí a vraždí. To ve strašné míře platilo v devadesátých letech v obou válkách v Čečensku a platí to i v dnešní válce na Ukrajině   číst dál

Má dnešní glosa k událostem před 600 lety se nebude týkat ani tak první pražské defenestrace z 30. července 1419, jako spíš smrti Václava IV. z 16. srpna. Událostem doby Václavovy vlády jsem se již kdysi na blogu věnoval, a to ve spojení s 650. výročím jeho narození z 26. února 1361 a se zaměřením na církevní dějiny. Dnes bych své tehdejší blogování doplnil glosou týkající se spíše osobnosti Václava IV. a osobnosti státníka obecně.  číst dál

Myslel jsem, že již na blogu nebudu psát o aktuálním společenskopolitickém dění, kterého už tak jako tak nemám sílu se účastnit ani schopnost je emocionálně prožívat, protože dnes mě osobně trápí něco úplně jiného než protibabišovské demonstranty (1), a že už se zaměřím jen na témata historická. I jako historik ale samozřejmě vnímám nejnovější české dějiny jako stále pokračující příběh. To jsem se snažil vyjádřit už názvem svého dnešního článku odkazujícím k „druhé republice“, do níž nedávno tyto dějiny zase jednou k bolestnému zklamání velké části Čechů vstoupily. číst dál

Tento pátek mne v denním tisku zaujal článek s názvem „Doba hysterická“ a podtitulem „Pozdvižení, jež v části společnosti vyvolala důvěra vyslovená druhé Babišově vládě, je nepřiměřené situaci“. Vyšel v Lidových novinách, vydávaných akciovou společností MAFRA, která je součástí koncernu AGROFERT. To však zmiňuji jako skutečnost týkající se spíš obecného problému dnešního vztahu politiky, byznysu a médií než uvedeného článku, který nebyl publikován jako redakční komentář, ale v rubrice „Úhel pohledu“.  číst dál

Když se 30. listopadu 1938 stal po Masarykovi a Benešovi československým prezidentem dr. Hácha, světový tisk psal o tom, že hlavou našeho státu byl zase zvolen profesor. Doufám, že tytéž titulky se budou moci objevit i po 27. lednu 2018!  číst dál

Před dvěma lety jsem se na blogu zamýšlel nad první polovinou Zemanova prezidentského mandátu. Ta druhá už v podstatě žádná velká překvapení nepřinesla a Miloš Zeman se v ní spíš nadále pohyboval v už vyšlapaných (špatných) kolejích. Přesto – či právě proto – bych teď také jí rád věnoval pár slov a pokračoval i ve srovnávání dnešní hlavy státu s našimi předcházejícími prezidenty.  číst dál

Tento týden jsem si v seriálu Lidových novin pozorně pročetl portréty manželek tří hlavních protikandidátů Miloše Zemana. V případě paní Drahošové s respektem, v případě paní Fischerové s úctou ještě větší – a v případě paní Horáčkové II. s tím, že píseň „S cizí ženou v cizím pokoji“, o niž jsem se zmiňoval ve svém předminulém článku, v mých očích dostala nový význam… číst dál

Rozlišení aristokratického a demokratického živlu přebírám od Emila Háchy, jednoho z největších českých anglofilů všech dob, který ovšem na anglickém společenském uspořádání obdivoval jen jeho složku demokratickou. Sám jsem byl vždy fascinován i tou aristokratickou (každopádně v tom smyslu, že bych si přál za hlavu státu raději aristokratickou anglickou královnu než plebejského českého prezidenta). Faktem ale je, že snobské dělení na gentlemany a lidi z „nižších tříd“ mne na tradiční anglické společnosti irituje, byť je znám jen z krásné literatury. Je jím poznamenána celá britská literatura, která obyčejné lidi vždy tematizovala spíš jen jako zábavné či okrajově vnímané sluhy gentlemanů než jako reálné autonomní hrdiny. K tomu, aby se v ní objevila hlubší etická reflexe postavy sluhy, musel přijít až letošní (!) nositel Nobelovy ceny za literaturu Kazuo Ishiguro, Brit japonského původu. (1) číst dál

Dnešek je výročním dnem zvolení Miloše Zemana do čela českého státu z 26. ledna 2013. Tato událost ve spojení s následnými kroky nového prezidenta bohužel přinesla trvalé rozpůlení české společnosti na dvě části, z nichž jedna podivně si počínajícího státníka už dávno poslala s červenou kartou ze hřiště, zatímco druhé se jeho populistická politika líbí. číst dál

Uznávám, že název mého článku je banální. Stojí však v protikladu k názvu „vánočního poselství”  (!) Miloše Zemana „Tahle země je naše”. (1) Tyto dva názvy jsou pro mne zkratkovým vyjádřením protikladu češství a čecháčkovství, v posledních prezidentských volbách ztělesněného jmény knížete Karla a jeho soupeře, který jej v předvolební kampani tak bezostyšně přibil na čecháčkovský pranýř. číst dál

V knize Pavla Kosatíka o manželkách prezidentů mne kdysi fascinovala kapitola týkající se Antonína Zápotockého (národem zvaného Tonda Zápotonda nebo také Ušaté torpédo). Ten celé své působení od roku 1945 spojil mj. s tématem "zrovnoprávnění" žen, které definoval takto: "Může být provedeno jen tím, že ženy prokáží, že jsou nezbytnou a pracovně důležitou složkou, bez níž není možno se při znovuzřízení našeho hospodářství obejít." číst dál

Tímto příspěvkem bych chtěl na tomto blogu uzavřít své letošní glosování událostí na politické scéně. K nadcházejícím parlamentním volbám se zde nijak vyjadřovat nebudu, podobně jako jsem se k nim nevyjadřoval ani v minulosti. Výjimku představovaly jen volby prezidentské, ve kterých šlo o jednoznačnou volbu mezi dvěma kandidáty, z nichž jednoho si vážím a druhým musím spíš pohrdat. číst dál

Výsledek voleb mi připomíná biblický příběh o stromech, které si za krále zvolily ten „nejplebejštější“ z nich, trnový keř.  Sváťa Karásek ve své písni „Jak stromy volily krále“, ze které běhá mráz po zádech, zpívá o tom, jak nový král ve své nástupní řeči říká: „Zítřejší den, zítřejší den/ stromu, jenž by rušil vládu mou/ já dám korunu trnovou.“ číst dál

Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl zúčastnit se letošních prezidentských voleb, přestože vůbec nesdílím nadšení nad „prvním výběrem prezidenta občany“ a obávám se, že jde spíš o výběr prováděný médii a sponzory z řad podnikatelů (o bizarním průběhu onoho výběru od samého počátku ani nemluvě). Účast ve volbách prezidenta je pro mne nesamozřejmá i proto, že se pokládám za stoupence konstituční monarchie a republikánské instituce ve srovnání s ní vnímám jako symbolicky méně adekvátní i politicky méně funkční. číst dál

Začátkem devadesátých let jsme si oddechli, když byla rozpuštěna Varšavská smlouva, pakt neblaze proslulý svou intervenční politikou. Zdá se však, že od vstupu České republiky do NATO a bezprostředně následující vojenské intervence v Jugoslávii jsme v tom už zase až po uši… číst dál