Období: září 2010

S touto básničkou jsem se symbolicky zúčastnil letošní "Brněnské sedmikrásky" - soutěže o nejlepší oslavnou báseň o Brně. Šlo mi v ní ovšem o opak: o poukázání na to, že Brno nemá k oslavování důvod. Minulé století se na něm podepsalo ještě hůř než na jiných městech. číst dál

V červenci 2003 zbývaly Johnnymu Cashovi už jen necelé dva měsíce života. Byl připoutaný na invalidní vozík, prakticky slepý a navíc zdrcený nedávnou smrtí své druhé ženy June Carter. V interview, které tehdy poskytl Sylvii Simmons, mu byla položena otázka, zda se za těchto okolností nezlobí na Boha. „Nikdy,“ zpražil Johnny tazatelku s hrozivým zamručením. „,Ne, nedostal jsem zlost na Boha. Vůbec ne.’  Když jej zdravotní sestra přišla odvézt, obrátil se a usmál. ,Mé paže,’ řekl, ,jsou moc krátké na to, abych mohl boxovat s Bohem.’“ (1) číst dál

Ve svém minulém příspěvku (o Agathě Christie) jsem psal o lásce spojené se žárlivostí, vlastnickým pudem a neschopností respektovat svobodu milovaného člověka. O lásce následované frustrací,  zlobou a neschopností odpustit. Tímto neutěšeným obrazem bych však dané téma rozhodně nechtěl uzavřít. Ztělesněním naděje, že i z uvedených slepých uliček vždy ještě existuje východisko, je pro mne píseň Leonarda Cohena „Famous Blue Raincoat“ (Slavný modrý plášt do deště) z alba příznačně nazvaného „Songs of Love and Hate“ (Písně lásky a nenávisti) z roku 1970. číst dál

Na tento týden připadá 120. výročí narození Agathy Christie (15. 9. 1890 – 12. 1. 1976). Knihy této možná nejslavnější spisovatelky všech dob po léta vyplňují nemalou část mého volného času. Většinu jsem jich přečetl v originále, což mi přineslo cenné a bezbolestně získané zdokonalení se v angličtině. Jejich svět mne ovšem nejen baví a zajímá, ale v mnohém také irituje. Zde mám na mysli například odpudivé předsudky vůči lidem, nepatřícím k té pravé rase a společenské vrstvě, které „královna zločinu“ zastávala v podobné míře jako jiní Angličané její doby a jejího sociálního prostředí. V tomto článku však nechci ztrácet čas pohoršováním se nad Agathinými stereotypy. Místo toho bych se v něm zaměřil na oblast, v níž Christie naopak brutálně rozbíjí stereotyp či mýtus náš (nebo můj) vlastní. Mám na mysli mýtus romantické lásky.  číst dál