Období: únor 2020

Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Únor 1945 (3): Jalta jako druhý Mnichov?

Vít Machálek (») | 17. 2. | přečteno: 63× | komentáře: 0
ROOSEVELT: „Byla by Vaše Excelence tak laskava a podepsala tuto deklaraci zaručující osvobozeným národům, že si budou moci svobodně zvolit svůj vládní systém?“ STALIN: „Ale zajisté. Všem Rudou armádou osvobozeným národům zaručuji, že si budou moci svobodně zvolit stalinismus.“  číst dál
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Únor 1945 (2): Hrabě Dohalský popraven v Terezíně

Vít Machálek (») | 10. 2. | přečteno: 108× | komentáře: 0
Dnes musím své historické blogování výjimečně začít osobní vzpomínkou, která se ovšem netýká doby před pětasedmdesáti, ale před pětadvaceti lety. Tehdy jsem trávil mnoho času v Praze, a to nejčastěji ve spojení s prezidentem Háchou, k němuž jsem neúnavně vyhledával psané i orální prameny. Dne 7. února 1995 jsem se na sklonku dne stráveného v archivech vypravil na Hrad, který tehdy ještě na rozdíl od současnosti nepřipomínal obleženou pevnost, do níž jsou turisté vpouštěni až po bezpečnostních kontrolách. V duchovním srdci českého státu, Svatováclavské kapli v katedrále, se mohl kdokoliv bez problémů zúčastnit bohoslužby. V ten den se tam konala zádušní mše svatá za českého šlechtice Zdeňka Bořka hraběte Dohalského z Dohalic a na Miletínku, který byl o padesát let dřív popraven nacisty, a to zvláště také za svou roli spojky mezi Háchou a Benešem. (1) Ta vzpomínka je důležitá nejen pro mne, ale i pro dějiny polistopadové komemorace Emila Háchy. Krátce po bohoslužbě za Zdeňka Dohalského se totiž nepatrným přičiněním mého námětu spojeného s tímto zážitkem a velkou zásluhou zakladatele Společnosti Emila Háchy Jiřího Rubína začaly počínaje dnem padesátého výročí Háchovy smrti ve Svatováclavské kapli konat také zádušní mše za tohoto našeho prezidenta.  číst dál
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Únor 1945 (1): Beneš podepisuje retribuční dekret

Vít Machálek (») | 3. 2. | přečteno: 149× | komentáře: 0
K velkým tématům našich dějin doby druhé světové války bezesporu patří spolupráce mezi Benešovou exilovou reprezentací v Londýně a politickou reprezentací vedenou prezidentem Háchou v protektorátě. Tato spolupráce sice vydržela „jen“ do Heydrichova příchodu do Prahy ze září 1941 (a začala se hroutit už po vypuknutí německo-sovětské války a Benešově zahraničněpolitickém příklonu k Sovětskému svazu o tři měsíce dříve), v letech 1940–1941 však Benešovi bezesporu umožnila dosáhnout uznání ze strany Britů a začít v Londýně úřadovat jako exilový prezident. Ve vztahu k retribučnímu dekretu, kterému se budu věnovat v tomto článku, je jistě paradoxem skutečnost, že Beneš po Háchovi „zdědil“ a s tichou podporou ze strany Háchy v Londýně plně uplatnil právě také právní institut prezidentských dekretů.  číst dál