Období: leden 2011

Ve světě vědy pro mne vždy byli nejvíce inspirativní badatelé, schopní rozvíjet plodný interdisciplinární dialog mezi obory jako je religionistika, teologie, filosofie a psychologie. V českých zemích se na tomto poli vzdor ideologickému zglajchštaltování vědy v období komunismu našlo několik velikánů. Ti nás však naneštěstí opouštějí, aniž by za ně byla náhrada. Tři roky poté, co se na věčnost odebral profesor Jan Heller (1), odešel i docent Miloš Raban, kterého dnes, 17. ledna 2011, v hejnické bazilice pochová biskup Jan Baxant. číst dál

Jezuitský teolog, přírodovědec a vizionář Teilhard de Chardin se za svého života nedočkal pochopení ze strany církevních představitelů. Byl nucen k oddělování své vědy na straně jedné a jejího křesťanského smyslu na straně druhé, i když právě spojení dvojí zkušenosti přírodovědce a křesťana považoval za životně důležité nejen pro sebe, ale také pro budoucnost křesťanství, vědy i světa. Teprve v době stého výročí Teilhardova narození o něm kardinál Casaroli na přání papeže napsal: „Náš věk jistě vzpomene…na tento odvážný pokus o syntézu (vědy a víry) u svědka (tohoto) sjednocení, člověka uchváceného Kristem do hloubek svého bytí, který měl snahu společně uctít víru i rozum.“ (1) Na tento příběh musím myslet v souvislosti s osudem stále nepochopeného Teilhardova českého následovníka a pokračovatele Felixe Marii Davídka v den „teprve“ devadesátého výročí jeho narození... číst dál

Karel Kryl v písni Září zpíval: „Několik bláznů na trh kůži nese / a časný podzim marně čeká na sníh / do cizích věcí nevměšujeme se / a ještě méně vlastně do těch vlastních.“ Jiří Dienstbier (1937–2011) patřil k těm nemnoha statečným, kteří se celý život vměšovali. Ještě v roce 2008 po svém zvolení senátorem prohlásil: „Jsem rád, že se budu moci zase víc vměšovat do našich vnitřních záležitostí.“ (A opravdu se pak vměšoval mj. do kauzy radaru v  Brdech.) Těmito řádky bych se rád připojil ke všem, kdo mu dnes za jeho vměšování se vzdávají dík… číst dál

„Jeden Žid se modlí v katolickém kostele. Tu k němu přijde farář a říká mu: ,Příteli, já tě přece znám z vesnice. Vím, že jsi Žid.’ Žid zvedne hlavu a zeptá se: ,No a co?’ Načež mu farář odpoví: ,Vy přece máte vlastní dům Boží – synagogu. Proč se nemodlíš tam?’ Tu Žid vstane, jde k oltáři, podívá se vzhůru a řekne: ,Ježíši, pojď, jdeme odtud pryč, my Židé jsme tady nežádoucí.’“ (1) číst dál

Dne 2. ledna 2011 se dožil sedmdesáti let disident, politik, publicista a myslitel Petr Pithart. Koncem loňského roku mu vyšla kniha osobně laděných rozhovorů Ptám se, tedy jsem. Předloni vydal práci Devětaosmdesátý, líčící pád komunistického režimu a události, které mu předcházely.  A brzy se snad dočkáme i jejího pokračování, ve kterém chce Pithart popsat, „jak jsme to my, ,děti revoluce’, zvrtali. Jak jsme sami vyklidili pozice nejdříve jednodušším lidem bez otázek a pochybností – a pak těm bez skrupulí.“ (1) číst dál