Období: březen 2018

Blíží se vrchol doby postní, Velký pátek, a tak ještě víc než jindy rozjímám nad krucifixy (ať již v podobě drobných devocionálií, křížů v kostelích anebo Božích muk rozesetých po všech městech a po celé krajině našich zemí). Už jako dítě jsem si kladl otázku, co znamená tajemná zkratka I.N.R.I., objevující se na křížích nad hlavou Ukřižovaného. Od zjištění, že jde o začáteční písmena latinského nápisu „Iesus Nazarenus, Rex Iudaeorum“, který nechal Pilát připevnit na Kristův kříž, se mi už nikdy nepřestaly honit hlavou otázky další a další. Ježíš Nazaretský, král židovský: kámen úrazu pro judaismus i pro křesťanské antisemity. Královský titul nad hlavou muže vládnoucího ne z trůnu, ale z kříže: kámen úrazu pro všechny pragmatiky a technokraty moci. číst dál

O Velikonocích a Letnicích si budeme připomínat, že Bůh je Láska, která se za nás v Kristu vydala do krajnosti a která pak v Duchu Kristově byla vylita do našich srdcí. Křesťanský monoteismus se vším důrazem trvá na tom, že Bůh je sice jediný, současně však nikoliv osamělý, ale naopak bytostně vztahový. Láska není zaměřena na sebe, ale na vztah k „jinému“. Křesťanské poselství o Bohu a současně i o vztahu mezi Bohem a člověkem je neoddělitelné od víry, že jediný Bůh je Otcem, Synem a Duchem Svatým. Je nejen stvořitelem (jak vyznávají všechna monoteistická náboženství), ale také spasitelem a posvětitelem člověka. číst dál

Redaktor Lidových novin Petr Zídek v nich tento týden publikoval glosu věnovanou prezidentovi Novotnému u příležitosti padesátého výročí jeho abdikace z 22. března 1968. Inspirovala mne k tomu, abych v rámci svého blogování o prezidentech v „roce na osmičku“ tomuto muži také věnoval drobnou glosu. Půjde však opravdu jen o glosu, nikoliv o důkladněji zpracovaný článek, protože komunističtí prezidenti představují zcela jiné téma než Masaryk, Beneš a Hácha, kterými se v různé míře odborně zabývám. číst dál

Motto: „Toto je křesťanství v dějinách, církev ve společnosti své doby, křesťanská komunita ve svém prostředí, křesťan v každodenním životě: úsvit odlišného lidství, odlišného lidského společenství, společenství nového, opravdovějšího.“ (Luigi Giussani)  číst dál

Motto: „Jaroslav Seifert v básni napsané k poctě Vladimíra Holana použil výrazu: ta zpropadená voliéra Čech. Voliéra je klec, kde ptáci mohou vzlétnout, poletovat, ale nemohou se rozletět.“ (1) číst dál

Motto: „Tancování kolem zlatého telete, ať už je jakékoliv, ještě nikdy nebylo Pánem Bohem chváleno. A konec konců máme o tom i v Novém zákoně, že Kristus Pán nebyl jen ten, který odpouštěl, ale také vzal bičík a kupčíky z chrámu vypráskal. To bych chtěl lidem vzkázat.“ Karel Kryl (1) číst dál

Jednou z nejzvláštnějších písní Leonarda Cohena je skladba „Democracy“, při jejímž psaní samotný autor podle svých slov ani po složení padesáti slok nezjistil, co jí chtěl vlastně říct a zda v ní Ameriku oslavuje či odsuzuje. Ve vztahu k současné Americe by Cohen, kdyby ještě byl mezi námi, určitě mohl připsat mnoho dalších, snad ještě nejednoznačnějších slok. Má dnešní básnička čerpá z jeho pětadvacet let staré písně hlavně základní inspiraci. Je ovlivněna i obrazy Ameriky v písních z loňského alba U2, které podle mne jen potvrzují, že Cohen byl vizionářem, jenž ve své básnické imaginaci předjímal i věci budoucí. číst dál