Religionistika

Poté, co jsem v minulém článku blogoval o románovém vítězství nad Temným pánem v Tolkienově „Pánu prstenů“, bych se chtěl dnes a příště věnovat dvěma až příliš reálným Temným pánům dějin 20. století, zakladatelům komunistické a nacistické totalitní diktatury. Jako první musí přijít na řadu Lenin, jehož narození z 22. dubna 1870 v dnešní výroční den slaví všichni, pro které je tato osoba stále ještě spasitelskou postavou.  číst dál

Motto: „V době, kdy velká část lidstva začíná křesťanství stále víc odkládat, se asi vyplatí, abychom si uvědomili, proč je člověk vlastně přijal. Přijal je, aby konečně unikl surovosti a nevědomosti antiky. Když se křesťanství zbavíme, je tu zase původní surovost, o níž nám současná historie podala nejeden víc než přesvědčivý důkaz… Vždyť jsme přece zažili, co se stane, když celý národ považuje morální masku za hloupou. Pak je vypuštěna bestie a celá civilizace zanikne opojena demoralizací.“ C. G. Jung (1) číst dál

Na prahu nového školního roku vstupuji i do nové fáze promýšlení témat souvisejících s mou akademickou činností. Tuto drobnou recenzi (či možná jen glosu) spojenou s listováním knihou editora Iana P. McGreala „Velké postavy západního myšlení“ (Praha: Prostor, 1997) zařazuji na blogu do rubriky Religionistika, i když do ní samozřejmě úplně nepatří. Religionistika je nicméně disciplínou schopnou zabývat se celým spektrem postojů náboženských i protináboženských, a tak způsobilou k mapování různých podob západního myšlení. Také mé zaměření badatele věnujícího se peripetiím „našeho“ duchovního vývoje – tedy tomu, co přibližuje McGrealova kniha – svým způsobem přece jen spadá především do tohoto oboru.  číst dál

Ve sporu ohledně kritiky „orientalismu“ nestojím na žádné straně barikády a nemám problém přečíst si s otevřenou myslí jednou text Edwarda Saida a jindy zase text Saidem démonizovaného Bernarda Lewise (1916–2018). Nejsem ostatně ani žádný teoretik vědy a problémy řešené v tomto sporu jsou mi poměrně vzdálené. Jako příslušník generace, která v první fázi svých studijních let musela před rokem 1989 konzumovat nechutný guláš vědy a ideologie, však nemohu nevnímat negativně jakékoliv snahy vnucovat vědeckému diskursu nějaký ideologický rámec a místo věcné diskuse nad konkrétními tématy vytýkat pracím jiných autorů „smrtelné hříchy“ typu nemarxistického nebo orientalistického vidění světa.  číst dál

V  dnešní den, na který připadá 300. výročí smrti největšího raně osvícenského myslitele G. W. Leibnize (1. 7. 1646 – 14. 11. 1716), bych rád pojednal o jeho postojích k islámu, jež jsou pro dějiny západních přístupů k tomuto náboženství velmi ilustrativní.  číst dál

Před 160 lety, 6. května 1856, se v severomoravském Příboře narodil Sigmund Freud, „bezbožný Žid” (takto sám sebe označoval) a současně jeden ze zakladatelů nových náboženství, vzešlých z duchovní atmosféry 19. století. Bezbožní Židé, kteří v tomto století pojímajícím vědu jako náboženství (1) založili vlivné sekulární kulty, byli ve skutečnosti hned dva. Oba vystupovali jako proroci, hlásající vědou zjevené pravdy. Oba byli přesvědčeni o své neomylnosti a oba vytvořili fundamentalistické církve, vyžadující od svých věřících slepou poslušnost. Mám samozřejmě na mysli Marxe a Freuda.  číst dál

Zusammenfassung: Hinter allen Werte-Systemen steht der Einfluss der Religion. Dieser Aufsatz widmet sich der Erziehung in fünf großen Weltreligionen (Hinduismus, Buddhismus, Judentum, Christentum, Islam). Er beschreibt ihre Riten bei der Geburt eines Kindes und beim Übergang von Kindheit zum  Erwachsensein, Werte-Erziehung usw. Dann fasst er zusammen, worin sich die Religionen in der Erziehung gleichen. Er nennt die Werte, die man in allen Religionen findet, und zum Schluss konstatiert, dass in unserer Kultur das Werte-System von Bibel und Christentum ausgehen muss.  číst dál

Vztah mezi katolickou církví a moderními teoriemi demokracie, liberalismu a lidských práv, rozvíjejícími se v kontextu postupující sekularizace, může být nahlížen optikou různých schémat a obrazů. Nabízí se zejména metafory „boje” na straně jedné (1) a „dialogu” na straně druhé. Pro tento text však záměrně volím název čistě popisný. Chci se v něm pokusit především o zasazení daného tématu do historických a filosofických souvislostí bez vyvozování zjednodušujících závěrů. číst dál