Období: červen 2019

Myslel jsem, že již na blogu nebudu psát o aktuálním společenskopolitickém dění, kterého už tak jako tak nemám sílu se účastnit ani schopnost je emocionálně prožívat, protože dnes mě osobně trápí něco úplně jiného než protibabišovské demonstranty (1), a že už se zaměřím jen na témata historická. I jako historik ale samozřejmě vnímám nejnovější české dějiny jako stále pokračující příběh. To jsem se snažil vyjádřit už názvem svého dnešního článku odkazujícím k „druhé republice“, do níž nedávno tyto dějiny zase jednou k bolestnému zklamání velké části Čechů vstoupily. číst dál

Tento můj článek se bude odvíjet od protižidovských zákonů z 21. června 1939 a bude věnován smutnému tématu protektorátního antisemitismu. Shrnu v něm závěry, ke kterým jsem v posledních dvaceti letech dospěl při dalším studiu archivních pramenů a nové odborné literatury. (1) Půjde především o kritické otázky vyvstávající ve vztahu k postojům Čechů a konkrétně protektorátních činitelů vůči židům v nejtragičtějším období jejich dějin.  číst dál

Evangelista Jan chce čtenáře „dovést k tomu, aby se v evangeliu poznal v různých osobách a nakonec aby se ztotožnil s ním, s učedníkem, který poznal Pána a uvěřil v jeho lásku“. (1) Tímto způsobem se Janovo evangelium snažím číst – zvláště také dnes, kdy se ve výroční den svého křtu zamýšlím nad Ježíšovým rozhovorem s Nikodémem, který je zároveň křestní katechezí.  číst dál

Žijeme v době ideologií, v níž to nemá lehké ani křesťanská víra, ani zdravý rozum. Sociální inženýrství i po pádu komunismu pokračuje, jen se nově zaměřuje na oblast „genderu“. V Mladé frontě Dnes z 31. května 2019 jsem si teď přečetl jeden z příznačných článků na toto téma, nazvaný „Gender po dánsku“, podle kterého sice zatím žádná z Dánek ucházejících se o nasazení v elitních vojenských jednotkách nesplnila požadovaná fyzická kritéria, problém však rozhodně „není v křehčí fyzické konstituci žen“ a bude brzy vyřešen, takže Dánsko bude moci následovat „trend“ už dávno nastavený Norskem a posléze přijatý i Británií a Spojenými státy a podle vzoru těchto zemí rovněž umožnit ženám „řídit tanky, střílet z minometů nebo vést pěšáky do boje“. Vzpomněl jsem si přitom na výrok Josepha Ratzingera z knihy Bůh a svět: číst dál

Evropské kulturní dějiny jsou od doby osvícenství podobné bludišti, ve kterém mnozí ztrácejí cestu k Bohu i ke schopnosti vůbec jen hledat duchovní pravdu. Slepá ulička, vedoucí od racionalismu osmnáctého století k pozitivismu a scientismu století devatenáctého, je v ironické zkratce popsána v Kristině zázračné velkého českého romantika Julia Zeyera, kterému bude věnován tento článek. Mezi řádky příběhu z dvanáctého století Zeyer ve scéně, v níž se Kristininy spolusestry vydávají za učencem, aby jim poradil, co si počít s dívkou létající vzduchem, učencovými slovy výmluvně ironizuje vědecký redukcionismus své doby, nemající co říct k otázkám pro člověka opravdu podstatným: „Zázraků není. Věda o nich neví. Nic podobného nepotvrdily naše výzkumy a dnes, ve století dvanáctém, stojíme na vrcholu vědy. Slyšely jste o novém stroji k počítání myších chlupů?“ (1) číst dál