Čeština

Před několika dny mě pan biskup uvolnil z funkce katedrálního správce. Vlastně ne, nebyl to biskup, ale vedoucí katedry religionistiky. Nešlo totiž o spravování hlavního chrámu diecéze, ale o spravování bibliografických záznamů členů katedry. V češtině používané na pardubické univerzitě nicméně přídavné jméno odvozené od slova katedra nezní katedrový, ale katedrální. číst dál

Karel Kryl kdysi o své generaci mládeže šedesátých let zpíval: „Nosíme z módy kopretiny / čímž okrádáme stáda / a vůl – kdys jméno obětiny / je titul kamaráda.“ O dvě generace později už titulem kamaráda nebo kamarádky nebývá jméno obětiny, ale spíš velmi obhroublá jména delikátních částí lidského těla…  číst dál

Před týdnem jsem se na tomto blogu v příspěvku „Eufemismy“ poprvé věnoval naší mateřštině a jazykovým hrátkám, které slovům berou jejich pravý význam. Obzvlášť smutný osud v tomto ohledu potkává výrazy náboženské, jejichž používání v dnešní češtině je často opravdu prazvláštní. V poslední době postihla pohroma i starobylý a úctyhodný výraz kmotr. Bývalý předseda české vlády (!) začal toto slovo používat ve významu nikoliv křesťanském, ale mafiánském – a všechna média to po něm od té doby papouškují…  číst dál

Ošklivá pravda je bezpochyby lepší než krásná lež. Její přijetí ovšem vyžaduje odvahu, která nám velmi často chybí. Proto si pomáháme používáním eufemismů. Tyto jazykové prostředky zdánlivě jen umožňují nahrazení hrubších výrazů jemnějšími, při všeobecném rozšíření však nakonec zcela znemožňují pravdivý popis skutečnosti… To, že eufemistické označování zdaleka není něčím nevinným, bych nejprve přiblížil na příkladě teroristů z Hamasu, jejichž jazykové hry u nás jistě prokoukne a odmítne každý. Postupně pak budu postupovat k méně bezbolestným příkladům, které už se budou týkat i naší společnosti nebo i mě osobně…  číst dál