Období: září 2019

Svůj dnešní článek vyvěšuji ve spojení se čtyřicátým výročím pohřbu prezidenta Svobody z 29. září 1979, který představuje mou první výraznou „prezidentskou“ vzpomínku. Budu v něm vzpomínat na dobu od sedmdesátých do začátku devadesátých let, a to ve spojení nejen s československými, ale i s americkými prezidenty. Mnohem spíš než za „Husákovo dítě“ se totiž pokládám za dítě Reaganovo.  číst dál

V tomto článku jsem se chtěl původně zamýšlet jen nad těžko pochopitelnou skutečností, že Edvard Beneš byl v září 1939 ochoten vydat odbojářům v protektorátě rozkaz k protinacistickému povstání, jehož důsledky pro český národ by nepochybně byly katastrofální. Tato otázka mne však nevyhnutelně dovedla k dalším otázkám týkajícím se této tragické postavy našich dějin. Byla Benešova autorita opravdu tak nezpochybnitelná, že by se Češi, kteří v září 1938 z jeho příkazu kapitulovali, o rok později z příkazu téhož Beneše pro změnu vrhli do zcela beznadějného povstání? Byla nezpochybnitelná byť i jen v rámci československého zahraničního odboje?  číst dál

Dějiny českého odboje jsou heroickou ságou svědčící o nesmírné statečnosti a odvaze jeho účastníků, z nichž mnohé čekalo zatčení, mučení a násilná smrt. Na druhou stranu se však historik nemůže ubránit ani otázce, zda tyto tragické konce nebyly mnohdy zapříčiněny také naivitou organizátorů odboje. Ve vztahu k Politickému ústředí vznikajícímu v létě 1939 šlo o podobu odboje výrazně připomínající dobu první světové války, přičemž jako by bylo přehlédnuto, že poměry pod vládou totalitního nacistického režimu jsou absolutně odlišné od poměrů za starého Rakouska. V čele Politického ústředí stál na počátku druhé světové války tentýž muž, který byl v čele protirakouské Maffie za první světové války, a dámy z pražské společnosti si o vzniku nové Maffie vyprávěly při kafíčku, přičemž znaly i jména všech členů PÚ… (1)  číst dál

Dnes chci krátce připomenout JUDr. Vladimíra Mrazíka, znamenitého představitele české právní kultury a jednu z pozoruhodných osobností českého veřejného života přivedených do politiky prezidentem Emilem Háchou. Před osmdesáti lety, v září 1939, totiž Hácha Mrazíka jmenoval generálním tajemníkem Národního souručenství. Později se tento čestný a statečný muž stal politickým vězněm nejprve nacistického a pak i komunistického režimu.  číst dál

Na včerejšek připadlo výročí narození Agathy Christie (15. 9. 1890 – 12. 1. 1976), což je pro mne příležitost k dalšímu  zamýšlení se nad jejím dílem, které mi zpříjemnilo i letošní prázdniny. Nejvíc jsem si o  nich užíval detektivku, kterou mám hned v trojím znění (v anglickém originále a v překladech do češtiny a němčiny).  číst dál

V tomto článku se zaměřím na působení protektorátní politické reprezentace v prvních zářijových dnech roku 1939, tedy v době, kdy se po vypuknutí války její situace výrazně zhoršila. Výsměchem takzvané protektorátní autonomii bylo již časně ráno 1. září zahájené masové zatýkání, které těžce postihlo jak Národní souručenství, tak českou samosprávu. Mezi osobami odvlečenými do koncentračního tábora byla řada starostů velkých i menších měst a bezpočet aktivistů Národního souručenství v čele s generálním tajemníkem Drgáčem a celkem dvanácti členy výboru NS. (1)  číst dál

Ve škole jsme se v době komunismu učili o krutém osudu Poláků po trojím rozdělení jejich země mezi ošklivé feudální vládce sousedních říší v letech 1772, 1793 a 1795. Ti však byli pořád ještě téměř polonofily ve srovnání se Stalinem a Hitlerem, kteří si Polsko rozdělili v zamlčovaném čtvrtém dělení z roku 1939.  číst dál

Dne 2. září 2019 vysílalo Radio Proglas pořad „Mučedníci písečtí“, spojený s jedním z výročí letošního „roku na devatenáctku“. Nestačil jsem se divit. S příběhem mučednické smrti píseckých dominikánů povražděných roku 1419 poté, co se odmítli stát husity, jsem se nikdy nesetkal ani při studiu českých dějin, ani při svém poznávacím pobytu v Písku.  číst dál

400. výročí smrti Košických mučedníků zabitých po marném nucení ke zřeknutí se katolické víry dne 7. září 1619 mne nutí k přemýšlení o tom, jak i přes všechny pokroky ekumenismu zůstává historická paměť katolických a evangelických křesťanů stále rozdělená.  číst dál

Poslanec Mořic Hruban, který po 28. říjnu 1918 jako „ministr bez portefeuille“ zastupoval katolíky v první československé vládě, ve svých memoárech s moudrým odstupem popisuje revoluční nadšení, které provázelo počátky parlamentarismu nového státu a bylo spojeno mj. s deklasováním šlechty:  číst dál