Období: září 2016

Letos se mi otevřely nové obzory poté, co jsem dostal román uzbeckého spisovatele Ajbeka, odehrávající se v Herátu za vlády chorásánského sultána Husajna Bajkary a přibližující působení politika, básníka a mystika Navá'ího. číst dál

K písničkářům pro mne důležitým se v posledních letech přiřadil Petr Linhart. Jeho tvorba už hrála důležitou roli i na mém blogu, v příběhu vraždy ve školní kapli. Objevil jsem ho výhradně díky Radiu Proglas. Na státních či komerčních stanicích by bylo čekání na písně tohoto autora marné a ani jeho cédéčka nepatří k běžné nabídce prodejen hudebnin. číst dál

Dnešního svátku sv. Matouše, apoštola a evangelisty bych chtěl využít k pár slovům nejen o evangeliu, ale také o Honzovi Nedvědovi (* 24. 9. 1946), který tento týden oslaví životní jubileum (a zároveň si letos připomíná padesát let na pódiu). Současně malým doplněním navážu na svůj minulý článek o Husovicích, ve kterém jsem se moc nedostal ke kultuře. Husovická „Musilka” (Lidový dům na Musilově 2) je totiž pro Honzu Nedvěda srdeční záležitostí a místem, na kterém po celých těch padesát let velmi často vystupuje, ať už kdysi se Spirituál kvintetem, anebo dnes (zatím naposledy 1. dubna 2016) sólově. Husovice mají své místo nejen v problematických dějinách „národovecké” a „pokrokářské” kultury, v nichž se pyšnily divadlem a spolkem Svatoboj, ale díky Musilce i v dějinách kultury, pomáhající lidem přežít dobu vlády komunismu i vlády komerce. číst dál

18. září je pro mne od včerejška dnem takřka liturgické památky Stanislava Krátkého, jedné z velkých postav církevních dějin doby komunismu i doby nejnovější. Včera jsem se mohl zúčastnit krásné připomínky tohoto biskupa skryté církve, konané za účasti řady osobností z akademického světa a veřejného života. Začala bohoslužbou v husovickém kostele a pokračovala průvodem přes Park blahoslavené sestry Marie Restituty do parku nově pojmenovaného právě jménem Stanislava Krátkého. Husovice asi nejsou mimo Brno příliš známé (a v Brně mají pověst „horší”, z velké části Romy obývané čtvrti), ale už jen pro tyto dvě velké duchovní postavy by si dobrou a širokou známost zasloužily. číst dál

„Nechci, aby z lidské paměti vymizel Hácha-člověk a ve vědomí mladých generací přežil jen Hácha-nešťastný státník, tak, jak jej v lidsky zkreslené podobě zobrazila propaganda londýnského vysílání.” (1) Těmito pro mne velmi důležitými slovy je uvedena stať „Hácha – Beneš” od Františka Schwarzenberga, publikovaná v knize z roku 1990, jež tehdy zásadním způsobem ovlivnila zrod mé role Háchova životopisce. (2) Nejpopulárnějšími řečníky českého vysílání z Londýna v letech druhé světové války byli osobnostně velmi různí, ale svým tragickým osudem (skok či vyhození z okna po komunistickém puči) nakonec si blízcí Jan Masaryk a Prokop Drtina, kteří oba přispěli k onomu zkreslenému obrazu prezidenta Háchy. Dnes se budu zabývat prvním z nich, protože na 14. září 2016 připadá 130. výročí narození Jana Masaryka.  číst dál

Před dvěma lety, 4. září 2014, odešel na věčnost Wolfhart Pannenberg, ne vždy ortodoxní (1), leč v mnoha svých myšlenkách nesporně inspirativní protestantský teolog, kterému bych dnes chtěl věnovat další díl svého volného seriálu o silné generaci křesťanských myslitelů narozených ve dvacátých letech dvacátého století.  číst dál

Nedělní evangelium minulého týdne, lukášovské podobenství o hostině, na které ti, kdo se derou na přední místa, budou poníženi, mi zase jednou připomnělo propast mezi evangeliem a naší kulturou. Ta je totiž bohužel spojená právě s představou, že člověk se má stále drát někam kupředu, usilovat o sebeprosazení, kariéru, vědecké hodnosti apod. Biblické „pýcha předchází pád” je moudrostí jí neznámou.  číst dál

Nad druhou světovou válkou, jejíž vypuknutí si 1. září každoročně připomínáme, bych se dnes rád zamyslel z úhlu pohledu nikoliv dnešní, ale tehdejší doby. Obyvatelé okupovaného Protektorátu Čechy a Morava tehdy nemohli vědět, zda se dočkají porážky nacistického Německa. Nejenom statečně jednat, ale i správně se orientovat v tehdejší situaci bylo podle všeho mnohem těžší, než se nám dnes zdá.  číst dál