Období: prosinec 2020

Vzhledem ke své krajně nejisté situaci po letošním úbytku sil a ztrátě možnosti působit tam, kde jsem působil v uplynulých šestnácti letech, si do příštího roku nemohu dělat žádné plány. Pokud bych v něm ale měl možnost dál blogovat, těšilo by mě pokračovat ve všech čtyřech mých blogových „seriálech“ – o Lukášově evangeliu, o dějinách Brna, o románech s Herculem Poirotem a o událostech před pětasedmdesáti lety.  číst dál

Báseň na rozloučenou s tímto rokem: číst dál

K událostem končícího roku, které nelze přehlédnout, patřily i nepokoje ve Spojených státech, zdánlivě motivované plně legitimní touhou po rovnosti černých s bílými, ale ve skutečnosti spojené spíš s určitou ideologií diskriminující i část černých. Příslušné kruhy používají pro nepokrokové černochy nadávku „strýček Tom“, což výmluvně svědčí o protikřesťanském rázu oné ideologie. Strýček Tom, titulní postava románu spisovatelky Harriet Beecher Stoweové (1811–1896), může být označen za prototyp černošského hrdiny, světce a mučedníka, takže používání jeho jména jako nadávky vypovídá o těch, kteří tak činí, opravdu mnohé, podobně jako jejich zlost vůči černošským konzervativcům, vystupujícím v nyní natočeném dokumentárním filmu Strýček Tom. (1) Na UncleTom.com jsem dokonce narazil na petici za to, aby tento dokumentnebyl cenzurován a vyřazován z knihoven.  číst dál

Mé dnešní mariánské blogování je pokračováním přemítání nad adventní a vánoční úvodní částí Lukášova evangelia, v němž jsem minule skončil andělským zvěstováním Panně Marii a jejím početím z Ducha Svatého. Po něm následuje u Lukáše neméně úžasné vyprávění o setkání dvou žen v požehnaném stavu, Marie a Alžběty. číst dál

Ve svém posledním blogování o událostech roku 1945 bych se dnes chtěl ještě věnovat vánočnímu poselství Pia XII., které nikdy nebylo přeložené do češtiny a pokud se o něm zmiňovala česká média, tak spíše jen v rámci snahy prezentovat s využitím úryvků z papežových slov Pia XII. jako germanofila a nepřítele slovanských národů. Papežovi kritikové nebyli schopni pochopit nebo i jen vnímat jeho důraz na to, že církev „zahrnuje všechny národy stejnou láskou“. Dnes, kdy už vesměs uznáváme, že takzvaný odsun Němců nebyl právě něčím, na co bychom mohli být hrdí, se ovšem na papežovu promluvu můžeme podívat v jiném světle. Jde o projev velmi dobře zdůrazňující věčné duchovní a mravní zákony, podaný navíc poetickou formou. číst dál

Evangelium letošní 4. neděle adventní – Lukášovo vyprávění o andělském zvěstování početí Krista – představuje jeden z největších pokladů biblické tradice, obsažený také v Koránu. (1) Pro katolíka je spojeno s tajemstvím prvního desátku radostného růžence, v němž rozjímáme o Panně Marii, která Ježíše z Ducha Svatého počala. číst dál

Zatímco před Vánocemi roku 2012 mne zarmoutila zpráva o odchodu Jiřího Rubína, před nyní nastávajícími Vánocemi to byla zpráva o odchodu Josefa Hory. V letošním roce, kdy se tolik věcí hroutí a končí, tak pro mne fakticky skončila i životní éra spojená s pamětníky a přáteli, s nimiž mne spojilo putování po stopách prezidenta Emila Háchy. Z nich především Jiří Rubín v letech 1993–2012 a Josef Hora v letech 1994–2020 hráli v mém životě roli věrných přátel, téměř otcovských postav a zároveň i křesťanských bratrů ve víře. číst dál

Ve své habilitační práci jsem se kdysi zabýval dobou od poloviny 14. do konce 17. století, v níž západní křesťanství svádělo těžký boj na několika frontách, když se současně muselo potýkat s expanzí islámu, se svým vlastním nastupujícím rozdělením a s odkřesťanšťováním evropského filosofického i politického myšlení. Mé odborné výzbroji historika náboženství, ale nikoliv historika filosofie se ovšem mnohého nedostávalo. V tomto článku proto přivítám možnost opírat se o velmi dobrý přehled diskusí o dějinách filosofie ve spojení se vztahem mezi křesťanstvím a nástupem moderny, jenž podal Jiří Baroš. (1)  číst dál

Dnešní den - 10. prosinec, Den lidských práv - mám stále ještě v duchu spojený s Amnesty International (AI), i když má účast v aktivitách této organizace za smutných okolností fakticky skončila už před skoro dvaceti roky. O několik let později jsem se pak ovšem AI věnoval i v rámci svého studia sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Svou tehdejší seminární práci zde publikuji v doplněné a aktualizované podobě. číst dál

V době likvidace nedělních bohoslužeb covidovou druhou vlnou jsem se snažil o to víc věnovat alespoň nedělním liturgickým čtením a vždy se hlouběji zamyslet aspoň nad jedním z nich. Zatím jsem tak činil jen na facebooku, ale první čtení druhé neděle adventní je natolik útěšné a aktuální, že bych se o pár poznámek k němu rád podělil i zde (i když - či prábě proto, že - už možnost účastnit se slavení liturgie vesměs zase máme). číst dál

Čtenáři detektivních románů zpravidla nemají rádi, když se v nich musejí smířit se zjištěním, že za krásnou tváří atraktivní mladé ženy se skrýval ďábel bezohledného zabijáka. V románech Agathy Christieové včetně toho, o kterém zde budu blogovat, však takováto pointa není nijak zvlášť výjimečná.  číst dál

Ve svém minulém článku rubriky věnované detektivní literatuře jsem psal o „Vraždě Rogera Ackroyda“. Po ní jako další v řadě románů s Poirotem následovala „Velká čtyřka“, tu bych však musel zařadit do rubriky o „nedetektivní“ literatuře, protože nejde o detektivku, ale spíš o něco na způsob humorného parodování thrilleru o boji s mocnou spikleneckou organizací usilující o světovládu. Po hastingsovském půstu v „Ackroydovi“ se čtenáři ve „Velké čtyřce“ znovu dočkali kapitána Hastingse v roli vypravěče a věrného přítele a pomocníka Hercula Poirota, který s jeho pomocí nad Velkou čtyřkou zvítězil. (Neodpustím si ještě malý vtípek či konstatování, že mnozí i dnes věří v existenci Velké čtyřky, která má neomezené možnosti a usiluje o ovládnutí světa, přičemž ovšem dovedou uvést jména jen dvou jejích členů, totiž Billa Gatese a George Söröse.:-)) číst dál

Poté, co jsem v minulém dílu mého blogování o Brně popsal dějiny města za panovníků doby reformace a protireformace, chci dnes krátce pokračovat dobou vlády císaře Leopolda I., jež byla spojena především se slavným vítězstvím nad osmanskými Turky. To znamenalo velkou úlevu i pro Brno, které bylo ve druhé polovině sedmnáctého století nekonečnými tureckými válkami těžce sužováno.  číst dál

Na začátku posledního měsíce tohoto roku uzavírám své blogování o pětasedmdesát let starých událostech roku 1945. Současně se jedná o můj 500. příspěvek na tomto blogu. Budu v něm pokračovat ve svém tématu křesťanství v novodobé české společnosti a po minulém článku této rubriky zaměřeném na první poválečné jednání představitelů československých katolíků se podívám na první poválečný synod největší české protestantské církve. Jeho úvodní část byla zahájena 5. prosince 1945, aby pak 7. prosince bylo další jednání odročeno na leden 1947. číst dál