K hlavním tématům mého letošního blogování patří náboženské dějiny Japonska. Dříve než se někdy v budoucnu vrátím k pohnutým dějinám japonského křesťanství (kterých jsem se už dotkl v souvislosti s románem Jaroslava Durycha o japonských mučednících) a pojednám o novověkém Japonsku mezi náboženským pronásledováním, mezináboženským dialogem a náboženskou lhostejností, musím nejprve krátce představit hlavní "předkřesťanské" náboženské tradice Japonska. Domorodý šintoismus se v Japonsku odedávna prolínal s konfucianismem, buddhismem a dalšími "importy" z Číny a Indie, přičemž u Japonců (podobně jako u Číňanů) nebylo zvláštností ani hlášení se k několika náboženstvím současně. Zdá se, že typicky japonská religiozita na rozdíl od křesťanství klade důraz jen na tradici, nikoliv na hledání pravdy. Hlásání výlučnosti v ní však také nechybí.
číst dál