Období: červen 2010

Před týdnem jsem se na tomto blogu v příspěvku „Eufemismy“ poprvé věnoval naší mateřštině a jazykovým hrátkám, které slovům berou jejich pravý význam. Obzvlášť smutný osud v tomto ohledu potkává výrazy náboženské, jejichž používání v dnešní češtině je často opravdu prazvláštní. V poslední době postihla pohroma i starobylý a úctyhodný výraz kmotr. Bývalý předseda české vlády (!) začal toto slovo používat ve významu nikoliv křesťanském, ale mafiánském – a všechna média to po něm od té doby papouškují…  číst dál

Včera jsem ve své poštovní schránce našel nejnovější číslo časopisu Jezuité (2/2010). Rád bych se z něj podělil o pár myšlenek z úvodníku Jana Rybáře, začínajícího slovy: „Spor církve a státu o katedrálu sv. Víta, Vojtěcha a Václava konečně skončil smírem. Kdo chce nastolit spravedlnost, nikdy se míru nedočká, kdo chce mír, nenaplní čistou spravedlnost. Nejsme v nebi.“ číst dál

Název této básničky (a námět k ní) jsem si vypůjčil z písně Boba Dylana „What Good Am I?“ z alba „Oh Mercy“. číst dál

Tuto básničku jsem napsal v dubnu 2005, po smrti papeže, kterého pokládám za jednu z největších postav církevních i obecných dějin druhé poloviny dvacátého století. číst dál

Tento text je mým velmi volným překladem básně Hermanna Hesseho. číst dál

Tuto básničku jsem napsal (či začal psát) v roce 1991. Představuje můj první pokus o milostnou (a snad současně i duchovní) poesii. číst dál

Ošklivá pravda je bezpochyby lepší než krásná lež. Její přijetí ovšem vyžaduje odvahu, která nám velmi často chybí. Proto si pomáháme používáním eufemismů. Tyto jazykové prostředky zdánlivě jen umožňují nahrazení hrubších výrazů jemnějšími, při všeobecném rozšíření však nakonec zcela znemožňují pravdivý popis skutečnosti… To, že eufemistické označování zdaleka není něčím nevinným, bych nejprve přiblížil na příkladě teroristů z Hamasu, jejichž jazykové hry u nás jistě prokoukne a odmítne každý. Postupně pak budu postupovat k méně bezbolestným příkladům, které už se budou týkat i naší společnosti nebo i mě osobně…  číst dál

Jiří Peňás v sobotních Lidových novinách v reportáži z rozloučení s Ladislavem Smoljakem napsal: „Pozdravil jsem se s Petrem Šabachem, který říkal, že je to dneska zvláštní den, že se tady loučíme s Cimrmanem, což myslel s nadsázkou, a že za pár hodin jde na jiného Zimermanna (1), čímž myslel Boba Dylana, který zřejmě netuší, jak je jeho původní jméno pro Čechy důležité.“ (2) číst dál

Doba před zhruba třiceti lety byla politicky ohavná, ale svým způsobem i idylická. Puberťačky tehdy nečetly obscénní Bravo, ale nevinnou Sedmičku pionýrů, a o jejich srdce se z „celebrit“ pop-music ucházeli jen Míša David s „Poupaty“ a Standa Hložek s Péťou Kotvaldem s „Holkami z naší školky“. A právě posledně jmenovaný „megahit“ osmdesátých let jsem si vypůjčil do názvu tohoto článečku. Rád bych v něm trochu zavzpomínal na holky, které hrály nějakou roli v mém dětství (s Péťovou a Standovou nostalgickou pointou, že holky z naší školky jsou stále nejhezčí:-)).  číst dál