Na začátku doby postní jsem v závěru prvního ze svých blogových článků o Janově evangeliu zmiňoval krásný verš z konce jeho Prologu, hovořící o Kristově spočinutí v náruči Otcově. Dnes, na prahu Velikonoc, sice přeskočím z první kapitoly ke třinácté, avšak nikoliv bez návaznosti. V Janově líčení Poslední večeře se totiž znovu objevuje tentýž obraz spočinutí v náruči (či na prsou) Milovaného. Tentokrát však jde o blízkost mezi Pánem a jeho učedníkem: „Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval” (13,23). O Bohu zjeveném v Novém zákoně, který je jediný, ale nikoliv osamělý, janovská teologie vypovídá, že je dynamickým společenstvím lásky. V Kristu, který se stal člověkem, jsou lidé vtahováni do tohoto společenství lásky a získávají tak podíl na bytí Trojjediného.
číst dál