Období: září 2012

Hlas Boba Dylana už v posledních letech není to, co býval. K albu, které – jak by řekl Václav Neckář – „není o lásce, ale spíš o tom, jak oheň dohasíná“, se ovšem nakřáplý hlas starého muže docela dobře hodí. „Na rozdíl od jiného Dylana – Thomase, jehož jméno si přivlastnil – Boba dohasínání světla nenaplňuje vztekem. Vychutnává si je, snaží se mu porozumět /…/ a směřuje domů: ,Slunce zapadá/ myslím, že je čas jít/ cítím chladný vánek/ na místě vzpomínek.’ Ale konec ještě nenastal, není-liž pravda, Bobe? Oblouk tvé tvorby se ještě neuzavřel. Ještě máš v záloze další trumf, ne? … Bobe?“ (1) číst dál