Období: únor 2018

S textem písně Leonarda Cohena "Tower of Song" už jsem si kdysi na blogu hrál; tehdy ovšem šlo spíš o můj dialog s autorem než o pokus o převedení původního textu do češtiny. Ani dnes se mi úplně nepovedlo být věrný originálu, i když jsem se o to docela snažil.;-) číst dál

Na tento týden připadá první z velkých výročí letošního „roku na osmičku“ v podobě sedmdesáti let od konce polodemokratické třetí a začátku totalitní čtvrté Československé republiky. V dnešním článku jsem se původně chtěl zabýval jen rolí prezidenta Beneše v únorové tragédii. Mým celoživotně hlavním badatelským tématem nicméně není ani Edvard Beneš, ani únor 1948, ale spíš náboženský rozměr českých dějin let 1918–1948. (Mým osobním výročím nedávné doby bylo dvacet let od konkursu na místo vědeckého pracovníka brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR, v němž můj vytoužený projekt zpracovávání církevních dějin první republiky sice byl komisí přijat, ale zaměstnancem HÚ jsem se pak naneštěstí stejně nestal.) V případě dr. Beneše je v tomto ohledu zajímavá v neposlední řadě jeho dlouhodobá těsná spolupráce s knězem a politikem Msgrem Šrámkem, která ovšem vzala smutný konec právě v únoru 1948. Následující text bych tedy pojal jako drobný příspěvek k životopisu státníka, který se svými činy a postoji pohyboval někde mezi Šrámkovými lidovci a Gottwaldovými komunisty. číst dál

Tento text už nebudu s to napsat podobným způsobem jako předchozí dva díly trojčlánku, podobně jako se i třetí díl trojsvazčí Martina C. Putny (MCP) nemohl nelišit od obou předcházejících. Doba před rokem 1989 je totiž dobou mého i Putnova mládí, ve vztahu k níž člověk nemůže odložit své vzpomínky a svou zaujatost.  číst dál

Jestliže už moje první blogování o duchovním rozměru novodobé české literatury bylo jen volně inspirováno příslušným dílem literárněvědní trilogie Martina C. Putny (MCP), nyní půjdu v Putnových stopách v míře ještě menší. Platí totiž, že literatura je pro mne mnohem důležitější než literární věda a poesie mnohem důležitější než psaní o poesii. Ve druhé části mého trojčlánku pro mne podstatnější než Putnova monografie o katolické literatuře let 1918–1945 bude Slavíkova antologie české spirituální poesie dvacátého století. I chronologicky budu postupovat spíš ve shodě s ní než s Putnou (takže např. o Jakubu Demlovi se budu zmiňovat v tomto druhém článku, i když Putna jej má už v prvním dílu své trilogie). číst dál

Období let 1848–1989 bylo v české společnosti spojeno s vlivem ateistických ideologií. Přes všechny snahy ídeologů se však česká literatura dvacátého století vyznačovala pozoruhodně silným duchovním rozměrem. V devatenáctém století byla nicméně situace složitější a české (ne nutně moravské) písemnictví v něm mělo patrně větší sklon zůstávat na povrchu než v kterémkoliv jiném období svých dějin. V protikladu k době velkých barokních básníků typu mystiků Bridela či Kadlinského (poněkud absurdně označované za „temno“) pro ně bylo typické spíš dvourozměrné, duchovní a uměleckou hloubku postrádající opěvování národa, pokroku apod.  číst dál

Dnešek – 5. únor – je výročním dnem mučednické smrti Pavla Mikiho a druhů v Nagasaki. Můj dnešní článek shrnuje období od zahájení jezuitských misií v Japonsku Františkem Xaverským (1549) přes ukřižování Pavla Mikiho a jeho druhů (1597) až k jejich prohlášení za svaté (1862) a o několik let pozdějšímu zjištění, že japonská církev dlouhou éru pronásledování přežila v podobě skrytých křesťanů, „kakure kirišitan“.  číst dál