Období: květen 2020

V minulém dílu svého blogování o osudech české protektorátní reprezentace jsem dospěl k 5. květnu 1945, kdy byli v době zániku protektorátu Kamenický, Kalfus a Popelka na Pražském hradě zadrženi Němci (a Bienert naopak zatčen Čechy v České národní radě). Když bylo o tři dny později uzavřeno ujednání o zastavení bojů v Praze a německá posádka se chystala k odchodu z Hradu, „zapálila na nádvoří kupy různých listin a odposlouchací aparáty a zvláštní hořlavou hmotu. Zář, jež při tom vznikla, vyvolala podezření, že Němci Hrad zapálili. V té chvíli srdce českých lidí prudčeji zabušila, vždyť po tom, co se stalo na Staroměstském náměstí, nemohl nikdo pochybovat o tom, že Němci jsou schopni všeho. S ulehčením se později Pražané dozvěděli, že Hrad zůstal přece jen zachován. Panorama Hradčan bude tedy i nadále vévodit našemu hlavnímu městu.“ (1)  číst dál

Tímto článkem o Heinrichu Himmlerovi k 75. výročí jeho smrti z 23. května 1945 uzavírám své blogování tematicky spojené s nacismem a oborově související nejen s historií, ale i s vědou o náboženství. Himmlerův životní příběh patří k nejstrašnějším ilustracím náboženské zmatenosti postkřesťanské Evropy, kterou dobře vystihují známá slova G. K. Chestertona: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoli.“ (1) číst dál

Pokračuji ve svém blogování k 100. výročí narození Karola Wojtyły z 18. května 1920. K dnešnímu článku věnovanému jeho kontaktům s muslimským světem v letech 1981–1990 musím předeslat, že Jana Pavla II. nikdo nemůže označit za nějakého „sluníčkáře“ s lacině optimistickým viděním světa. Právě naopak – polský papež měl dlouhé osobní zkušenosti nejen se státním terorismem nacistickým a komunistickým, ale i s islamistickým terorem, který většina z nás vzala na vědomí až po 11. září.  číst dál

Tento měsíc je v mém blogování spojen nejen s 75. výročím května 1945, ale také či především se 100. výročím května 1920, kdy světlo světa spatřila jedna z nejpozoruhodnějších osobností posledního století, Karol Wojtyła alias Jan Pavel II. (18. 5. 1920 – 2. 4. 2005). Život tohoto služebníka Božího i služebníka člověka a jeho lidské důstojnosti obsahoval mnoho pozoruhodných aspektů hodných připomenutí. Jedním z nejdůležitějších byla jeho oddanost dialogu s muslimy, s nimiž měl tento papež během svého působení v čele katolické církve více než 150 setkání. (1) Už jen při pomyšlení na tuto skutečnost by se měli stydět všichni ti, kdo se naopak s muslimy nesetkávají vůbec, ale o to ochotněji se k problematice islámu a soužití s jeho vyznavači vyjadřují. Poté, co jsem v minulosti blogoval na témata „Benedikt XVI. a islám“ a „Papež František a islám“, se tedy tím spíše musím věnovat i pontifikátu z hlediska tohoto tématu natolik obsažnému a důležitému, že si jej budu muset rozdělit na několik částí.  číst dál

O pražském květnu roku 1945 už toho bylo napsáno víc než dost, ani po pětasedmdesáti letech však nejsme s jeho hodnocením zdaleka hotovi. Jisté je jen to, že v něm zahynuly tisíce lidí, a to nejen v posledních dnech nacistického teroru a za Pražského povstání, ale i v průběhu vinné i nevinné postihující poválečné msty.  číst dál