Období: leden 2019

Dne 30. ledna 2019 uplynulo 370 let od tragické události z roku 1649, kdy z vůle anglických revolucionářů kat usekl hlavu králi Karlu Prvnímu. Na rozdíl od svržení stejnojmenného rakouského císaře a českého krále na konci první světové války ovšem tato událost neznamenala konec monarchie, která v Británii trvá dodnes. číst dál

Vzhledem k tomu, že svůj příští příspěvek v této rubrice věnovaný únoru 1939 bych chtěl odvíjet od tehdejší smrti Pia XI. a konkláve spojeného s volbou nového papeže, bude můj dnešní článek posledním „úvodem“ k březnovému zabývání se tragickým českým výročím letošního roku, tedy rozbitím Československa a nacistickou okupací českých zemí.  číst dál

Vždycky jsem vnímal jako divná mnoha lidmi často používaná slova „věřící“ a „nevěřící“. Zdají se mi být bezobsažná a mám dojem, že je snad používají hlavně ti, kdo si myslí, že „být věřící“ znamená „věřit v Boží existenci“. To ovšem ještě není víra. Může to být prostě jen konstatování rozumového (filozofického) závěru, ke kterému člověk dospěl, nebo dokonce jen výraz nějakého převzatého tradičního postoje. číst dál

Kolem Vánoc obvykle poslouchám nějaké cédéčko, které dostanu, anebo si sám nadělím pod stromeček. Někdy tímto  způsobem hlouběji objevuji interprety, kteří mi doposud nebyli důvěrně známí. V minulosti jsem například takto s Petrem Linhartem podnikal vánoční cestu autobusem do Podbořan. Na přelomu loňského a letošního roku přišlo na řadu nové album velmi odlišného, leč neméně výrazného písničkáře Pavla Helana.  číst dál

Naše dějiny doby komunismu i postkomunismu skýtají neutěšený pohled na zemi, pro kterou je rozhodně typičtější povrchnost, frázovitost, malost a ustrašenost než hloubka, hledání a odvaha, spojené spíše jen s mimořádnými osobnostmi. Těch jsme sice měli také dost, ale obávám se, že s postupným odcházením generace narozené za první republiky jich ubývá. Jejich životní příběhy nám však každopádně stavějí před oči něco zcela jiného a neporovnatelně víc hodného pozornosti, než životní příběhy různých kariéristů a lidí plujících s proudem. číst dál

Toto bude velmi zvláštní nekrolog. Budu se v něm hádat sám se sebou, tak jako se sám se sebou často hádal před několika dny zesnulý izraelský spisovatel a mírový aktivista Amos Oz. (Alav ha-šalom – buď s ním pokoj, kterého na této zemi mnoho neužil.) V děkovném projevu při přebírání Mírové ceny Svazu německých nakladatelů a knihkupců kdysi neodolatelným způsobem popsal, jak se z těchto vnitřních sporů rodí jeho literární díla: číst dál

V novém roce si budeme připomínat osmdesátá výročí událostí roku 1939, bezpochyby jednoho z nejtragičtějších v našich dějinách. Úvodem k blogování na toto téma připomínám, že prezident a další představitelé pomnichovského Československa, jejichž činy budou v této souvislosti znovu podrobovány různým hodnocením, byli obětovanými lidmi, kteří vzali na svá bedra tíži situace, kterou vytvořil Mnichov a mnichovská kapitulace Edvarda Beneše. číst dál

„Rodička zrodila Krále, jehož jméno trvá navěky; raduje se ze svého mateřství, a zůstává jí sláva panenství…“ (1) číst dál