Česká šlechta

Před časem už jsem se v rubrice Česká šlechta věnoval blogování o počátcích rodu Lobkowiců se zaměřením na osobnost Jana Hasištejnského. V této rubrice se mi však nejedná jen o přiblížení toho, jak naše šlechtické rody psaly dějiny české politiky a kultury ve středověku či raném novověku, kdy je to o nich všeobecně známo, ale i o zdůraznění skutečnosti, že jejich role nemůže být v žádném případě bagatelizována ani v soudobých dějinách. To v plné míře dodnes platí i o mělnické větvi Lobkowiczů, jíž bude věnován tento článek. I z ní by případně mohl vzejít budoucí český král, pokud by společnost otrávená prezidenty znovu zatoužila po králi a rozhodla se jej vybrat z řad české šlechty. číst dál

Poté, co z tohoto světa odešel na věčnost Zdeněk hrabě Sternberg, jedna z nejpozoruhodnějších českých osobností posledního století, nemohu v blogové rubrice věnované českým rodům nepřipomenout Šternberky či Sternbergy, kteří dějiny naší země píší už skoro osm set let. Pražský hrad by měla obývat elita tohoto národa a nelze než litovat neuváženého zrušení monarchie z roku 1918, bez kterého na něm v posledních desetiletích mohl sídlit třeba právě Zdeněk Sternberg. číst dál

Poslední dobou se na televizní obrazovce i v tištěných médiích opakovaně objevuje hrabě František Kinský, průvodce dokumentárním cyklem o šlechtických rodech. K těm, které v našich dějinách sehrály nejvýznamnější úlohu, patří právě rod Kinských. Podobně jako např. Schwarzenbergové ovšem i Kinští mají tu smůlu, že doba jejich velké historické role je spojena především s obdobími, která novodobá ideologicky poznamenaná historiografie buď z českých dějin úplně vymazávala jako „temno“, anebo ve vztahu k nim ignorovala či zkreslovala roli šlechty. 18. století, v němž byli Kinští na vrcholu svého vlivu, je ostatně dodnes „nejméně probádaným obdobím českých dějin. Neexistuje například jediná edice šlechtické korespondence z této doby, zatímco pro 16. století je jich celá řada. O mnoho lepší není ani stav bádání o dějinách šlechty v 19. a v první polovině 20. století.“ (1) I když by se zdálo být logické věnovat zvýšenou historiografickou pozornost právě rodům, které v Čechách a na Moravě hrají významnou roli dodnes, ve skutečnosti se většímu zájmu těší spíš rody vymřelé už někdy ve středověku…  číst dál

Poslanec Mořic Hruban, který po 28. říjnu 1918 jako „ministr bez portefeuille“ zastupoval katolíky v první československé vládě, ve svých memoárech s moudrým odstupem popisuje revoluční nadšení, které provázelo počátky parlamentarismu nového státu a bylo spojeno mj. s deklasováním šlechty:  číst dál

Ve svém předminulém článku jsem zmínil některá výročí připadající na únor až prosinec letošního roku. Dnes musím ještě připomenout jedno velmi kulaté lednové výročí. V těchto dnech uplynulo pět set let od smrti Jana Hasištejnského z Lobkovic, jenž spolu se svým bratrem Bohuslavem představoval první z plejády slavných a historicky významných příslušníků rodu Lobkoviců.  číst dál

Na dnešek připadá 210. výročí bitvy u Slavkova, která nebyla jen „bitvou tří císařů”, ale i bitvou, v níž naši předkové bránili své domovy před záplavou francouzských dobyvatelů. Do tohoto světla ji alespoň v románu „Raněné pole” staví moravský spisovatel a archivář František Neužil (1907–1995), jehož odchod na věčnost měl teď také kulaté výročí. číst dál

Kdyby se dobrodružné romány Alexandra Dumase neodehrávaly ve francouzských, ale v českých dějinách, jistě by v nich vystupoval i Heřman Černín z Chudenic. Romanopiscovo pero by jej možná zkarikovalo podobným způsobem jako lakomého ministra Mazarina, ale jistě by si přišlo na své i při vrcholně napínavých scénách odehrávajících se v Turecku a ještě víc při nervy drásajícím dění v Čechách v době kolem Bílé hory… číst dál

Mé blogování je poslední dobou stále více věnováno představování osobností českých a evropských dějin 13.–17. století, „od sv. Anežky ke Komenskému“. Zpravidla  se jedná o postavy duchovních dějin, v tomto případě však půjde o osobnost z dějin diplomacie. Ta je dnes u nás řízena z Černínského paláce a není tedy od věci vědět, že s ní Černínové vskutku mají své zkušenosti. (1) Barvitá osobnost Heřmana hraběte Černína z Chudenic je spojena s dějinami diplomatických vztahů mezi habsburskou o osmanskou říší. číst dál

Už jen něco přes tři roky nás dělí od stého výročí zrodu tzv. Masarykovy republiky, která jako by chtěla škrtnout tisícileté předchozí dějiny českého státu a začít stavět znovu na zelené louce, nekriticky se inspirujíc francouzskou republikánskou tradicí spojenou se zvěrstvy Velké franouzské revoluce podobně, jako se pozdější „lidovědemokratické“ Československo nekriticky inspirovalo ještě horší tradicí Velké říjnové revoluce. K dovršení absurdity byly tyto tradice spojené s nám kulturně vzdálenou cizinou zaváděny ve jménu boje proti údajně „cizácké“ tradici monarchistické a aristokratické, která byla dokonce po vzniku masarykovského Československa totalitářsky potlačována a zakazována zákonem. číst dál