Biblické meditace

Jednou z hlavních postav adventních biblických čtení je Jan Křtitel, který podle třetí kapitoly Lukášova evangelia připravuje lid na příchod Mesiáše. Událostem spojeným s dobou veřejného působení Krista u Lukáše předchází pasáž věnovaná Křtitelovi, na jejímž začátku je také tato doba chronologicky zařazena. číst dál

Biblická událost, o níž dnes budu blogovat, se obvykle označuje „jako ,ztracení a znovunalezení Ježíše v chrámu‘. Vede nás k tomu, abychom mysleli na poslání Ježíše jako učitele, na to, že si je vědom, že je Božím Synem, a na vykoupení skrze kříž.“ (1) Lukáš jako jediný z evangelistů zde přerušuje mlčení týkající se Kristových let strávených v Nazaretu, a to prorockým děním spojeným s putováním do Jeruzaléma. číst dál

Další perikopa Lukášova evangelia začíná Ježíšovou obřízkou (v. 21). Lukáš klade spíše než na obřízku důraz na jméno Ježíš, které Dítě, takto pojmenované už při andělském zvěstování, dostává. „Pro člověka nemůže existovat jiné Boží jméno než ,Ježíš‘, ,Bůh zachraňuje‘, jednak z toho důvodu, že oslovovat Boha jménem přináší člověku spásu, a pak proto, že člověk je ztracen a může poznat Boha jen jako toho, který ho zachraňuje.“ (1) číst dál

Další z krásných vánočních příběhů sv. Lukáše, který následuje hned po narození Krista, se týká pastýřů u jesliček. Zmínka o pastýřích nocujících pod širým nebem (v. 8) je spíš drsná než romantická. Lukáš, evangelista ponížených, píše o pastýřích, patřících „k nejnižší společensko-náboženské vrstvě“. Vidí v nich ty, kdo jsou právě proto schopni poznat v Dítěti narozeného Spasitele. Zároveň jsou i jakýmsi předobrazem těch, kdo se později stanou pastýři Kristovy církve. (1) číst dál

O letošních Velikonocích se v rozjímání nad Lukášovým evangeliem snažím o komplexnější pohled na příběh Krista od Dítěte v jesličkách až po Muže na kríži a vítěze nad smrtí. Myslím i na jímavou postavu Panny Marie na cestě od Ježíška v její mateřské náruči až po Ukřižovaného v téže náruči. Bez velkého přehánění lze říci, že Madona a Pieta představují dva základní výjevy naší evropské kultury, které nás učí (když už ničemu jinému tak) citlivosti a něze. Něco podobného platí i o betlémech. Měly by nás ovšem učit i odporu k brutalitě, která z Marie udělala Matku sedmibolestnou a už na samém začátku ji přinutila položit Dítě jen do žlabu pro dobytek, „protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo“ (v. 7). I když zde šlo možná jen o „tržní hospodářství bez přívlastků“.:-) číst dál

Dnešním článkem konečně uzavírám blogování o první kapitole – tedy o „předvánoční“ části – Lukášova evangelia. (V době velikonoční by se mohlo zdát, že jde o liturgickou nepatřičnost, ale Vánoce a Velikonoce jsou svým původem vlastně jedinou, nedělitelnou slavností spásy…) číst dál

K pojmenování, narození a obřezání budoucího proroka Jana Křtitele podle Lukášova evangelia opravdu došlo v tomto pořadí. Jméno Jan (= Hospodin byl milosrdný) mu sice formálně dal po narození jeho otec Zachariáš, ale fakticky již při zvěstování jeho početí anděl Gabriel (1,13). Podobně i Ježíš dostal podle Lukáše jméno již při andělském zvěstování (1,31 a 2,21). číst dál

Touto krátkou meditací nad příslušnou perikopou Janova evangelia i nad z ní vycházející písní Sváti Karáska (18. 10. 1942 – 20. 12. 2020) se ještě vracím k bolestné ztrátě, kterou pro české křesťanstvo odchod tohoto zpívajícího faráře znamenal. V prosinci se tato pohroma zdála být symbolickým závěrem pohromami naplněného loňského roku. Ani skutečnost, že nenahraditelní lidé odcházejí a že celý svět upadl do krize, z níž už zřejmě není návratu do lepšího času „quo ante“, by však křesťana neměla zmást, protože jeho perspektiva musí být eschatologická – směřující ne ke katastrofě a zániku, ale k lásce a radosti svatební hostiny v Božím království.  číst dál

Ve svém blogování o Lukášově evangeliu se dnes dostávám k prvnímu z textů, které mohou být katolíkům obzvlášť blízké, protože se s nimi denně setkávají při modlitbě breviáře. Ten v ranních chválách obsahuje Zachariášův chvalozpěv známý jako Benedictus a v nešporách Mariin chvalozpěv Magnificat. V modlitbě před spaním se pak objevuje ještě Simeonovo kantikum Nunc dimittis. číst dál

Mé dnešní mariánské blogování je pokračováním přemítání nad adventní a vánoční úvodní částí Lukášova evangelia, v němž jsem minule skončil andělským zvěstováním Panně Marii a jejím početím z Ducha Svatého. Po něm následuje u Lukáše neméně úžasné vyprávění o setkání dvou žen v požehnaném stavu, Marie a Alžběty. číst dál

Evangelium letošní 4. neděle adventní – Lukášovo vyprávění o andělském zvěstování početí Krista – představuje jeden z největších pokladů biblické tradice, obsažený také v Koránu. (1) Pro katolíka je spojeno s tajemstvím prvního desátku radostného růžence, v němž rozjímáme o Panně Marii, která Ježíše z Ducha Svatého počala. číst dál

V době likvidace nedělních bohoslužeb covidovou druhou vlnou jsem se snažil o to víc věnovat alespoň nedělním liturgickým čtením a vždy se hlouběji zamyslet aspoň nad jedním z nich. Zatím jsem tak činil jen na facebooku, ale první čtení druhé neděle adventní je natolik útěšné a aktuální, že bych se o pár poznámek k němu rád podělil i zde (i když - či prábě proto, že - už možnost účastnit se slavení liturgie vesměs zase máme). číst dál

Znalost křesťanských reálií je u nás na nevalné úrovni a kdoví, kolik Čechů by dokázalo identifikovat býka jako symbol světce dnešního dne, 18. října – i když jde o autora knihy, kterou Dante a mnozí jiní považovali a považují za nejkrásnější na světě a která dozajista představuje jeden z pilířů naší kultury, námi tak často označovanou za židovsko-křesťanskou. Bez Lukášova evangelia milosrdenství, soucitu, žen a všech ponížených, kteří budou povýšeni, by ke svým myšlenkám a představám nebyli schopni dospět ani dnešní sekulární humanisté, kteří už dávno zapomněli, kde mají jejich ideály své kořeny. číst dál

V minulých letech jsem se v rubrice Biblických meditací věnoval především blogování o evangeliu svatého Jana. Nyní bych chtěl, nakolik mi to bude možné, přejít ke mně nejdražšímu ze synoptiků, svatému Lukášovi. Jeho evangelium považuji za nejúžasnější knihu, jaká kdy byla napsána. (1) Jestliže už slovo „evangelium“ jako takové označuje radostnou zvěst o Boží lásce, pak právě Lukášovi se tuto zvěst podařilo podat nejpřesvědčivějším způsobem. Je skvěla vyjádřena ve všech jeho jedinečných látkách, jako je například podobenství o milosrdném Samaritánovi, vyprávění o marnotratném synovi a milujícím otci, scéna ukřižování s Kristovým přijetím lotra po pravici či příběh o zklamaných učednícich, k nimž se na cestě do Emauz připojil sám Zmrtvýchvstalý, aby jejich skleslá srdce znovu pozvedl a zahřál svou láskou.  číst dál

Tímto rozjímáním nad evangelní perikopou, která (by) se četla v kostelích o včerejší páté neděli postní, pravděpodobně uzavřu své několikaleté blogování o Janově evangeliu, abych pak v budoucnu (budu-li mít ještě možnost v blogování pokračovat) přešel k evangeliu Lukášovu. Tato dvě evangelia jsou vzájemně provázaná mj. právě ve vztahu k janovskému vyprávění o Martě, Marii a jejich zemřelém a vzkříšeném bratru Lazarovi: Marta a Marie se objevují i v lukášovské perikopě o Ježíšově návštěvě v jejich domě (Lk 10,38–42) a Lazar v lukášovském podobenství o bohatci, který se v pekle dožaduje toho, aby byl Lazar vzkříšen z mrtvých a poslán varovat jeho bratry (Lk 16,19–31).  číst dál