Dějiny zemí a měst

V tomto závěrečném dílu svého blogování o dějinách Brna se budu věnovat historii města v období československého státu, jež s přerušením nacistickou a fakticky i komunistickou okupací trvalo od roku 1918 do roku 1992. číst dál

Tato část mého blogování o dějinách Brna bude věnována dlouhému období od roku 1801 do roku 1918, kdy bylo Brno v rámci Moravy i celé habsburské monarchie (od 1804 Rakouského císařství) mj. významným centrem textilního průmyslu.  číst dál

Ve svém článku z přelomu loňského a letošního roku jsem bohužel marně doufal, že v roce 2021 bude Británii dopřána oslava stých narozenin královnina manžela prince Philipa. Dnes je nicméně (bez ohledu na tento stín) unikátní den, v němž se pětadevadesátých narozenin dožívá samotná panovnice Velké Británie a Commonwealthu.  číst dál

Začátek osmnáctého století zastihl Brno poničené dlouhými válkami, ale politicky dominující Moravě jako sídlo zemských úřadů, žárlivě odrážející snahy o jejich znovuzískání ze strany Olomouce. číst dál

Poté, co jsem v minulém dílu mého blogování o Brně popsal dějiny města za panovníků doby reformace a protireformace, chci dnes krátce pokračovat dobou vlády císaře Leopolda I., jež byla spojena především se slavným vítězstvím nad osmanskými Turky. To znamenalo velkou úlevu i pro Brno, které bylo ve druhé polovině sedmnáctého století nekonečnými tureckými válkami těžce sužováno.  číst dál

V religionistice je známé dělení náboženství dnešního světa do dvou nebo tří místem svého původu spřízněných náboženských rodin (Max Müller rozlišil rodinu semitskou a árijskou a Hans Küng blízkovýchodní prorocká, indická mystická a dálněvýchodní mudrcká náboženství). Toto dělení však nevěnuje žádnou pozornost Persii neboli Íránu, i když význam této země v náboženských dějinách je nezpochybnitelný. Írán je nejen centrem šíitského islámu a historickým centrem islámského súfismu či křesťanského nestoriánství, ale i kolébkou několika svébytných náboženství: zoroastrismu, manicheismu a Bábí a Bahá'í víry. číst dál

„Boží doteky Šumavy“ je název výstavy jihočeského fotografa Petra Moravce, kterou si lze na různých místech v Českých Budějovicích prohlédnout od 24. srpna do 6. září 2020. (1) Moravcovy šumavské fotografie lze obdivovat i v koncem loňského roku vydané česko-německé knize, v níž jsou doprovázeny verši šumavského básníka Johanna Petera. (2) Je příznačné, že dnešní český milovník Šumavy a její o sto let dříve žijící milovník německého jazyka ve svém vyjádřování lásky k Bohu a rodnému kraji obrazem či slovem zcela souznějí.  číst dál

V tomto článku se budu zabývat dějinami Brna v době od počátků poluteršťování města v první polovině šestnáctého století do doby na sklonku třicetileté války, kdy se již znovu katolické Brno v patrně nejslavnější chvíli svých dějin ubránilo obléhání luteránskými Švédy. Podnět k jeho napsání mi dalo nynější odhalení sochy P. Martina Středy, kterým se dnešní Brno bezproblémově přihlásilo k odkazu jedné z velkých (katolických) osobností svých dějin. Jsem rád, že se mé rodné město bezproblémově hlásí k těmto osobnostem a k těmto dějinám en bloc (na rozdíl od Prahy, jejíž obyvatelé mnohdy podléhají bizarní představě, že je třeba ve vlastních dějinách volit ve stylu „buďto Hus, anebo mariánský sloup“). číst dál

Své blogování týkající se Japonska bych chtěl letos v létě uzavřít jednak posledním dílem seriálu o japonských (mezi)náboženských dějinách, jednak připomínkou 75. výročí porážky Japonska ve druhé světové válce a konkrétně shození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Obojí spolu souvisí, protože Nagasaki je místem nejvíce spojeným s „křesťanským stoletím“ japonských dějin a v Hirošimě zase v době atomové tragédie působili evropští jezuité v čele s Hugo Lassallem, jednou z nejvýznamnějších osobností dějin mezináboženského dialogu.  číst dál

Dne 2. září 2019 vysílalo Radio Proglas pořad „Mučedníci písečtí“, spojený s jedním z výročí letošního „roku na devatenáctku“. Nestačil jsem se divit. S příběhem mučednické smrti píseckých dominikánů povražděných roku 1419 poté, co se odmítli stát husity, jsem se nikdy nesetkal ani při studiu českých dějin, ani při svém poznávacím pobytu v Písku.  číst dál

Úvodem svého letošního blogování o dějinách Brna musím připomenout četná historická výročí letošního „roku na devítku“. Rok 1419 patří k letopočtům demonstrujícím naprostou odlišnost v Brně psaných moravských dějin od v Praze psaných dějin českých. Žádná obdoba první pražské defenestrace se zde nekonala a katolické Brno tehdy i později stálo na opačné straně než husitská Praha. O dvě stě let později rok 1619, ve kterém téměř došlo k brněnské obdobě druhé pražské defenestrace, už naproti tomu demonstroval jistou odvozenost moravského dění od českého, i když bezesporu nejvýznamnější moravský protestantský politik Karel Starší ze Žerotína v téže době naopak ztělesnil jeho protikladnost. Z výročí dvacátého století je nutno zmínit vznik Velkého Brna a brněnské univerzity z roku 1919. V téže době se ovšem Brno z metropole zaniklého Moravského markrabství stalo jen provinčním městem, což posléze dovršila likvidace Moravskoslezské země k 1. lednu 1949. V posledním z jubilejních let se na sklonku roku 1989 započal pokus o její obnovu, který však skončil naprostým neúspěchem a tím i definitivním pádem Brna do politické bezvýznamnosti.  číst dál

V minulosti už jsem na blogu s vděčností vzpomínal na to, že jsem díky svému tátovi už jako malý kluk mohl projezdit a poznat celou jižní Moravu. Dnes vzpomínám na tátu současně i ve spojení s jeho dlouholetým kolegou z brněnského Výzkumného ústavu makromolekulární chemie Janem Šimsou, evangelickým farářem, který na tomto pracovišti našel aspoň nějaké zaměstnání poté, co byl jako disident komunistickým režimem zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti. Předtím spravoval evangelický sbor v Prosetíně a kazatelskou stanici v Kunštátě, kde začátkem sedmdesátých let navázal ekumenické přátelství s tehdejším kunštátským katolickým farářem, biskupem skryté církve Stanislavem Krátkým. Když jsem si letos, v jubilejním roce s Kunštátem spojeného Františka Halase (+1949), do tohoto městečka ležícího na pomezí dvou mně drahých regionů (brněnského a vysočinského) udělal prázdninový výlet, posloužila mi při tom jako průvodce právě slova otce Krátkého k návštěvníkům Kunštátu, zaznamenaná farářem Šimsou:  číst dál

I když vlastní téma tohoto článku je jiné a málo radostné, před volbami do Evropského parlamentu se mi zdá být vhodné úvodem ocenit skutečnost, že už neexistuje žádná pohraničníky střežená hranice mezi českou a bavorskou stranou Šumavy či mezi moravským a rakouským břehem Dyje. (1) Právě jižní část českých zemí sousedící s Bavorskem a Rakouskem – od Železné Rudy po Mikulov – je mi osobně nejbližší a pojí se s ní mnohem více mých významných vzpomínek a prožitků než s částí severní. I když „mou“ řekou je primárně Svitava a ne Vltava a mou zemí Morava a ne Čechy, nemám silnější vztah k východní moravské části našich zemí než k západní české, ale pomyslná dělící čára pro mne vede spíš mezi jihem a severem. Je to dáno mj. i tím, že právě jižní Morava a jižní Čechy byly vždy více spojeny s duchovním rozměrem lidského života.  číst dál

Zatímco u nás má patrně většina lidí dodnes pocit, že v politice jde o osoby jednotlivých politiků, Angličané už dávno pochopili, že podstatné nejsou charizmatické osobnosti, ale instituce a pravidla. Poté, co nechal roku 1649 revolucionář Cromwell popravit krále Karla, aby se pak fakticky posadil na trůn místo něj, jako by Anglii tento jediný omyl stačil k trvalému vystřízlivění z extremistické politiky.  číst dál

Dne 30. ledna 2019 uplynulo 370 let od tragické události z roku 1649, kdy z vůle anglických revolucionářů kat usekl hlavu králi Karlu Prvnímu. Na rozdíl od svržení stejnojmenného rakouského císaře a českého krále na konci první světové války ovšem tato událost neznamenala konec monarchie, která v Británii trvá dodnes. číst dál