Období: duben 2020

Dnes dokončuji trilogii článků o Sauronovi, Leninovi a Hitlerovi.:-) V předminulém blogování jsem citoval historika Toma Hollanda, podle kterého bylo Tolkienovo líčení války o Prsten inspirováno legendami spojenými s dobou zakladatele Svaté říše římské Otty I. Velikého a jeho velkým vítězstvím nad Maďary v bitvě na Lechu. Na úvod dnešního článku zaměřeného na poslední dny takzvané třetí říše musím ještě jednou ocitovat téhož historika, který ve vztahu k německým dějinám konstatuje velký rozdíl mezi Tolkienovou imaginací a imaginací většiny moderních Evropanů:  číst dál

Poté, co jsem v minulém článku blogoval o románovém vítězství nad Temným pánem v Tolkienově „Pánu prstenů“, bych se chtěl dnes a příště věnovat dvěma až příliš reálným Temným pánům dějin 20. století, zakladatelům komunistické a nacistické totalitní diktatury. Jako první musí přijít na řadu Lenin, jehož narození z 22. dubna 1870 v dnešní výroční den slaví všichni, pro které je tato osoba stále ještě spasitelskou postavou.  číst dál

„K pádu Mordoru dochází pětadvacátého března: právě v den, o němž se už v době Otty Velikého běžně věřilo, že byl dnem ukřižování Krista.“ (1)  číst dál

Pražský hrad byl v dubnu 1945 už dávno bez prezidenta. Emil Hácha z doporučení lékařů od roku 1942 trvale pobýval v Lánech. Ve třiačtyřicátém byla sepsána jeho závěť, v níž byli za možné nástupce v prezidentské funkci označeni Jaroslav Krejčí, event. Adolf Hrubý. Ve čtyřiačtyřicátém začal nemocného Háchu zastupovat premiér Krejčí, kterého však v lednu 1945 v čele protektorátní vlády vystřídal Richard Bienert. Ministr financí Josef Kalfus, který ze členů Bienertovy vlády nejvíce spolupracoval s odbojem, si „asi koncem března nebo začátkem dubna 1945“ pozval do svého úřadu přednostu prezidentské kanceláře Augusta Popelku a jednal s ním o otázce Háchova odstoupení. „Na to dr. Popelka odpověděl, že to nepokládá za možné, poněvadž dr. Hácha není schopen samostatného projevu.“ (1)  číst dál

Motto: „Anděl kámen odvalil / z našich srdcí ztuhlých mrazem / Anděl kámen odvalil, / řekl: 'Smrti, měj se blaze'.“ (píseň „Ráno“) číst dál

V dubnu 1945 za postupu sovětských vojsk na východní frontě zanikala nešťastná Slovenská republika, vyhlášená 14. března 1939 ne z vůle Slováků, ale z vůle nacistů. Její prezident Jozef Tiso 3. dubna uprchl do Rakouska. Téhož dne přijel do Košic vlak s prezidentem Benešem a dalšími politiky vracejícími se z londýnského a moskevského exilu, kteří předtím v Moskvě sestavili tzv. košickou vládu. Území českých zemí bylo rozděleno: z východu na ně pronikala sovětská vojska a jimi osvobozené či obsazené oblasti formálně přecházely pod jurisdikci košické vlády, zároveň však stále ještě existoval Protektorát Čechy a Morava s nacistickou okupační správou a českou protektorátní vládou Richarda Bienerta. Teror okupantů se v závěru války jen ještě vystupňoval a s mnoha oběťmi na životech civilistů byly spojeny také těžké frontové boje i anglosaské a sovětské nálety. číst dál

S letošním rokem je spojeno už 360. výročí narození britského spisovatele Daniela Defoea, současně však i znovuožití tohoto autora či jeho nová aktuálnost. V tomto článku ovšem zmíním nejen jeho „Deník morového roku“, který teď aktualizoval „koronavirový rok“, ale především „Život a zvláštní podivuhodná dobrodružství Robinsona Cruosea, námořníka z Yorku“. Ten je všeobecně spojován s příběhem ztroskotání na pustém ostrově (a právě tento aspekt osudů Defoeova hrdiny je mi blízký), ale do značné míry neprávem, protože Robinson prožil i mnoho jiného, a to jak v této knize, tak také v „Dalších dobrodružstvích Robinsona Crusoea, která jsou druhou a poslední částí jeho života“. (1) číst dál