Období: říjen 2017

„Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás, tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas…“ S mou oblíbenou písní (1) na rtech si dnes, 31. října 2017, připomínám 500. výročí vystoupení Martina Luthera. Jako historik církevních dějin se trápím všemi těmi strašlivými věcmi, které si katolíci a protestanti od Lutherova vystoupení po celá staletí vzájemně prováděli. Jako křesťan dnešní doby jsem však především vděčný za to, že v éře ekumenismu jsme si už vědomi toho nejpodstatnějšího, co nás spojuje – jednoho Pána, jedné víry, jednoho křtu. číst dál

V den stého výročí narození Pavla Tigrida (27. 10. 1917 – 31. 8. 2003) by se možná hodilo připomínat spíše zásluhy této osobnosti v boji proti nacismu a komunismu, článků na toto téma však je a bude jistě dost jinde. (1) Na svém blogu připomenu tři méně známé, leč pro mne důležité aspekty života tohoto muže: jeho první lásku s Hedou Blochovou (jednou z nejpozoruhodnějších ženských postav našich novodobých dějin), jeho pohled  na osobnost prezidenta Háchy a na české dějiny období 1938–1945 a na závěr se smutkem i jeho nikoliv přirozenou smrt.  číst dál

Rubrika, kterou na svém blogu věnuji novodobé teologii, by mohla mít jako své motto slova Svatopluka Karáska, který už jako student teologie litoval toho, že „teologické sýpky jsou přeplněny“, ale „lidé o tom nic nevědí“, a chtěl být „popularizátor, který překlene nezdravou propast mezi vědou a lidem“, a „kočí“, který bude úrodu z teologických sýpek rozvážet „mezi lidi, kteří hladovějí“. O dnešních pětasedmdesátých narozeninách tohoto evangelického faráře, undergroundového písničkáře a rytíře české kultury bych mu chtěl vzdát hold za to, jak právě jeho písňová tvorba dokázala „nádherné myšlenky Bultmanna, Bonhoeffera, Bartha“ a spol. přetlumočit necírkevnímu publiku. (1)  číst dál

Rozlišení aristokratického a demokratického živlu přebírám od Emila Háchy, jednoho z největších českých anglofilů všech dob, který ovšem na anglickém společenském uspořádání obdivoval jen jeho složku demokratickou. Sám jsem byl vždy fascinován i tou aristokratickou (každopádně v tom smyslu, že bych si přál za hlavu státu raději aristokratickou anglickou královnu než plebejského českého prezidenta). Faktem ale je, že snobské dělení na gentlemany a lidi z „nižších tříd“ mne na tradiční anglické společnosti irituje, byť je znám jen z krásné literatury. Je jím poznamenána celá britská literatura, která obyčejné lidi vždy tematizovala spíš jen jako zábavné či okrajově vnímané sluhy gentlemanů než jako reálné autonomní hrdiny. K tomu, aby se v ní objevila hlubší etická reflexe postavy sluhy, musel přijít až letošní (!) nositel Nobelovy ceny za literaturu Kazuo Ishiguro, Brit japonského původu. (1) číst dál

Rád bych se dnes ještě jednou vrátil k Leonardu Cohenovi, z jehož tvorby jsem nedávno připomněl některé texty výslovně odkazující k Ježíši. Kristus je pro mne přítomen i v některých zdánlivě nenáboženských skladbách tohoto umělce. Jednou z nich je píseň „That Don’t Make It Junk“ (To z něj nedělá veteš), mluvící o nezničitelné hodnotě každé lidské duše. Té si podle jejího textu (který zde zcela „po svém“ parafrázuji) může být vědom i opilec, jenž v životě selhal. číst dál